1. První velkou nehodou byl obrovský vzrůst cen ropy a potravin na jaře a začátkem léta 2008. Tento cenový nárůst vedl k snížení spotřebitelské důvěry a vzájemné důvěry podniků o hodně víc než původní americká finanční krize. Dnes víme, že ceny ropy a potravin na jaře 2008 stouply v důsledku čistě spekulativních tlaků, vůbec neměly žádný vztah k snížené nabídce nebo k omezeným zdrojům. Ale protože politikové měli téměř náboženskou víru, že "trh má vždycky pravdu", nic proti tomu nepodnikli: Odmítli zasáhnout přímo na trh ropy, takže spotřebitelé i podniky byli vážně oslabeni, když vznikla krize kolem kolapsu banky Lehman Brothers.

2. Druhým vážným nedostatkem byla řada regulačních chyb, které vyvrcholily fiaskem Lehman Brothers, ale začaly už o několik let dříve, kdy se začalo používat "tržní účetnictví" a vznikly zvrácené finanční pobídky na základě "tržních" kapitálových požadavků, které určovaly potenciálně zkorumpované soukromé ratingové agentury. Tyto chyby, které byly všechny také motivovány fundamentalistickou vírou, že "trh má vždycky pravdu", pokračovaly během úvěrové krize. I v tomto případě čekali politikové na nerealistická "tržní" řešení a odmítali zasáhnout, až už bylo skoro příliš pozdě.

3. Třetí a možná nejškodlivější chybou bylo zahrnout makroekonomický management do politické morálky. V důsledku moralistických honů na čarodějnice proti zadluženosti a spotřebitelství odmítli ideologičtí monetaristé pragmatická keynesovská řešení. A co bylo ještě horší, spotřebitelé i podniky začali považovat hospodářskou recesi za morální odplatu za dosavadní extravaganci - měli ji považovat za technický problém, který mohla relativně lehce vyřešit série makroekonomických opatření. Podstatou všech těchto chyb byla naivní víra, že "trhy mají vždycky pravdu" a že zasahovat do tržních mechanismů je vždycky nesprávné. Tento boom "tržního kapitalismu", který brilantně popsal George Soros ve své knize, se nyní proměnil ve stejně nebezpečnou krizi důvěry v kapitalismus, přesně tak, jak to Soros předpověděl. Chybně jsem se domníval, uzavírá Kaletsky, že pud sebezáchovy politiků bude silnější než jejich tržní ideologie, a že tedy začnou rychle poskytovat rozsáhlé státní úvěrové záruky, že znárodní banky, začnou regulovat a odpouštět dluhy. Toto se konečně už děje, ale teprve poté, co skálopevná víra v tržní fundamentalismus přivedla svět daleko blíže katastrofě, než jsem si kdy myslel, že by to bylo možné.

Podrobnosti v angličtině ZDE