Poslední půlrok vyvolal v Bruselu hlučný střet mezi Sarkozyho aktivismem a ješitností a celou řadou krizí, od války v Gruzii přes globální recesi a irské ne reformní dohodě pro Evropskou unii. I když prezident Sarkozy naštval mnoho lidí (zejména Němce), také nově definoval rotační předsednictví Evropské unie. Málokdy měla EU předsedu, který a) chtěl, aby ho bylo tolik vidět a b) který byl požehnán tolika problémy, které musel řešit.

Prezident Sarkozy zkrátil to, co mohla být katastrofální rusko-gruzínská válka. Přesvědčil (spolu s Gordonem Brownem) 27 vlád Evropské unie, aby jednotně pomohly svým bankám. Prosadil sice poněkud zjednodušený, ale nicméně stále ještě ambiciozní, plán EU na omezení emisí uhlíku. Pomáhal připravovat pro příští rok druhé irské hlasování o reformě EU.

Doma ve Francii podpořila prezidentovu popularitu jeho diplomatická hyperaktivita. Sarkozyho popularita -- která byla nízká v důsledku rostoucích životních nákladů ve Francii, Sarkozyho konfrontačního stylu a životního stylu celebrity, která se oženila s bývalou modelkou a zpěvačkou Carlou Bruni, od doby, kdy převzal předsednictví EU, výrazně stoupla.

A po celé Evropě, ať jde o pravici nebo o levici, lidé víceméně souhlasí v jednom. Francouzský prezident možná neudělal všechno správně, ale postavil se, a tedy i Evropskou unii, do samého ohniska událostí. Za posledního půlroku nemůže nikdo obviňovat Evropu, že by byla neviditelná, anebo, jak to jednou řekl Henry Kissinger -- že nemá telefonní číslo.

Tak rychlé bylo tempo, které nastavil prezident Sarkozy, že některé evropské vlády a někteří evropští byrokraté (možná zrovna v Berlíně) budou zřejmě docela rádi, že se nyní přechází k méně dramaticky jednajícím Čechům. Potíž ovšem je, že největší problém ze všeho -- globální recese -- zdaleka není vyřešen. Nejhorší dopady krize dosud nedospěly do kontinentální Evropy, ani do "eurozóny" -- do patnácti států, které používají jednotnou evropskou měnu.

V současnosti se naopak zdá, že euro má až drze vysokou hodnotu. Avšak dohodu o poskytnutí dodatečné likvidity bankám nenásledoval společný postoj EU ohledně toho, jak oživit evropskou ekonomiku. Navzdory "stimulačnímu plánu" Evropské komise v hodnotě 20 miliard euro, Britové se intenzivně snaží stimulovat konzumní poptávku, zatímco Francie a (neochotně) Německo točí knoflíkem označeným "nabídka". Na peníze opatrné Německo, jediná velká země, která má dost peněz na vyhazování, odmítá vydat větší množství eur, což by stimulovalo hospodářství jeho daleko menších sousedů. Z tohoto důvodu zřejmě dojde příští rok v eurozóně k obrovskému konfliktu. Rozhodčím v tomto konfliktu bude země, která je sama ohledně postojů vůči Evropské unii trpce rozhádaná a v níž se možná během jejího předsednictví EU budou konat všeobecné volby.

Prezident České republiky Václav Klaus je tvrdošíjný euroskeptik. Premiér Mirek Topolánek je umírněný antifederalista, zastávající proevropský postoj. Oba muži se navzájem nenávidí. Česká republika dosud neratifikovala Lisabonskou smlouvu o "reformě". ČR dosud nepřijala euro a bylo by pro ni nesmírně obtížné stát se policistou pro případnou válku v eurozóně.

Z těchto důvodů se prezident Sarkozy v listopadu skromně navrhl pro funkci předsedy EU ještě na druhé období -- nebo alespoň jen jako prezident eurozóny. S křikem odmítli tento návrh mimo jiné i Češi, kteří zdůraznili, že jsou možná malí, rozhádaní a nezkušení, ale u kormidla EU budou úspěšní.

Je jisté, že bude velmi obtížné se vyrovnat prezidentu Sarkozymu. A po Češích už nedostane příliš mnoho lidí tu šanci. Pokud napodruhé Irové hlasováním Lisabonskou smlouvu schválí, celý princip rotačního prezidentství Evropské unie bude zrušen a od roku 2010 bude (částečně) nahrazen trvalým prezidentem Evropské unie.

President, který bude předsedat válce o Evropu, je proti Evropské unii

Tvrdošíjně odmítá vyvěsit vlajku Evropské unie nad Pražským hradem, pohádal se s delegací poslanců z Evropského parlamentu, ostře bojuje proti Lisabonské smlouvě. Přesto bude český prezident Václav Klaus v Evropě v samém centru jeviště poté, co 1. ledna převezme Česká republika předsednictví EU.

A Evropskou unii zřejmě čekají těžké časy. Na nedávné recepci s velvyslanci EU byl Václav Klaus dotazován, jak budou za českého předsednictví řešeny různé problémy Evropské unie. Na každou otázku údajně Klaus zlobně odsekl, že na takové otázky on nemá zapotřebí odpovídat, protože on je proti EU. Tento sedmašedesátiletý ekonom, který převzal r. 2003 víceméně ceremoniální prezidentskou roli od Václava Havla, přirovnal západní pokusy o záchranu bank k "starému socialismu", považuje nevládní organizace za nebezpečnější než komunismus, domnívá se, že globální oteplování je mýtus, a ekologické problémy jsou "luxus". I když nepoužívá výrazu "euroskeptik" a charakterizuje se jako "eurorealista", Klaus aktivně bojuje proti Lisabonské dohodě. V listopadu povečeřel v Dublinu s irským nosičem letáků pro odmítače Lisabonské smlouvy Declanem Ganleym a vyvolal tím menší diplomatický incident.

Česká vláda, v čele s premiérem Mirkem Topolánkem, se snaží Lisabonskou smlouvu ratifikovat a Klaus a Topolánek se ohledně Evropy pohádali natolik, že Klaus opustil Občanskou demokratickou stranu, kterou on sám r. 1991 založil. Topolánek, 52, považuje Evropskou unii jako nesmírně důležitou pro zemi, která měla minulost jako sovětská kolonie. "Je daleko lepší políbit německou kancléřku než ruského medvěda," napsal v jednom svém novinovém článku.

Podrobnosti v angličtině ZDE