Měl jsem příležitost vidět pouze malou část přenosu, takže si toho možná některý komentátor všiml. Na projevech se dalo dobře sledovat, jak je nutné průběžně obnovovat ideologickou kázeň prostřednictvím požadavků postavených na sdíleném mýtu. Pro ODS je takovým mýtem, nikoliv samoúčelným a nevědomým, existence "bolševického nebezpečí". Toto nebezpečí se pravděpodobně vyskytlo v projevech více řečníků, já jsem o něm slyšel od pana poslance Tluchoře a pana senátora Sobotky (a dříve často od pana Topolánka). Oba se upřímně obávají nebezpečí skrývajícího se v návratu bolševismu k moci. Oba toto nebezpečí vidí ve svých politických konkurentech zastávajících levicová hlediska.

Já jsem velmi potěšen obavami politiků ODS, ale já se již delší dobu necítím ohrožen bolševismem a ani nebezpečím, které by mohlo být identifikováno jako bolševismus v nějaké historicky pokročilé podobě.

Já se necítím být ohrožen nějakými historickými reminiscencemi, které se pomalu stávají součástí zlatého fondu české politické frazeologie na pravém, ale i ve středovém prostoru politického spektra.

Já se vůbec nebojím toho, že padne demokracie formou státního převratu monopolizujícího moc v rukou jedné strany, která bude ideologicky zcela vyhraněně zatížená a bude dělat zuřivá gesta způsobující davovou psychózu, legitimizovaná poukazem na ideologické potřeby masy.

Já se obávám toho, že na místo bolševismu se bude prohlubovat faktická společenská odtažitost od věcí veřejných, formalizace demokracie na úroveň administrativního procesu s relativně nízkou periodicitou.

Já se obávám, že nikoliv komunistické zlo, ale neschopnost opustit stereotypní, kýčovitou roli znamená politickou hrozbu. Že je to signál o skutečném problému, který česká politika má: na-dutost průměrných, povýšených do elitního postavení a sehrávajících své role vůdců a státotvorců, kteří jsou jen viditelnými reprezentanty privátní sítě zájmů.

Já se obávám, že nikoliv revoluce, ale snahy o trvalou konjunkturu pro takové množství lidí, které je schopno dlouhodobě udržovat velký podíl na veřejně kumulované moci a tedy na redistribuci veřejných statků.

Nebojím se příliš komunistů, i když se nedokážu zbavit pachuti z jejich oportunistického lpění na některých anachronismech, které jim zaručují přízeň "věřících" oddaných době před rokem 1989. Ještě nějakou dobu se jich držet budou a buď to bude provázet vývoj, nebo komunisté zaniknou s vymřením velké části svého elektorátu. Daleko víc se bojím těch, kteří ukazují prstem na prominenty totality a přitom k řadě z nich mluví jako ke svým souvěrcům. Obávám se zcela nesmyslných politických výkladů, že totalita je vázána pouze v určitých místech politického spektra. Je to dogma, protože každý by měl vědět, že totalita se může vyvíjet různými způsob a může přicházet z různých směrů. Zejména od lidí, kteří se zaštiťují logy demokracie a občanství, jako se dříve zaštiťovali lidem. Je jim totiž často úplně jedno, čím se zaštiťují.