< Pozvánka na protivládní demonstraci proti "krizi" a vládní nečinnosti vůči ní. Na rozdíl od pozvánek na demonstrace proti radaru v Praze tyto plakátky v Petrohradě nikdo, jak se zdá, nestrhává, i když si lidi myslí, že protivládní protesty financuje disidentský magnát Berezovskij z Británie

Kvůli finanční krizi sleva veškerého zboží o 70 procent >

Jak vypadá život v Sankt Peterburgu, bývalém centru ruského impéria, v "evropském" městě před tři sta lety postaveném daleko na severozápadě země v oblasti bažin, v Putinově "totalitním státě", který by podle pražských antikomunistů "zase chtěl zotročit ubohou Českou republiku"? Jaké jsou povrchní dojmy člověka, který poprvé v životě přijel do ruské říše, protože mu předtím bylo blbé cestovat do okupačního impéria?

Jak o tom svědčí fotografie z prvního dne po příjezdu, které si můžete prohlédnout v této fotogalerii, první dojmy z bývalé ruské metropole Sankt Peterburg jsou, že je to město neuvěřitelně pozápadněné. Všude jsou jen drahá západní auta, BMW, four by fours, vozidla drahých značek. Je to prý nový jev, před třemi lety tu jezdily převážně jen žigulíky.

Moskvané, naprosto posedlí byznysem, kapitalismem a podnikáním, se prý Petrohraďanům posmívají, že to je město, které je v polospánku. Moskva je posedlá tím, čemu Rusové říkají "glamur" - být co nejrychleji co nejbohatším kapitalistou. V Petrohradě to také existuje, ale prý méně. Je tomu, jako by po desetiletích komunismu chtěli být Rusové co nejkapitalističtější. "Byznys byl, je a BUDE!" viděl jsem nápis na jednom petrohradském billboardu.

Cizinec z Evropské unie, který nebydlí v hotelu, se musí registrovat na policii. Formulář je papírový (takže pro registraci k ničemu, úřednice papíry někam odloží, informace jsou tak nedohledatelné) a složitý. Jenže se nemusí stát dlouhé hodiny fronta jako v Praze na Olšanské: formulář stačí vyplnit a odeslat na adresu policie z pošty, bez fronty.

Přesto místní lidi poukazují na velké množství byrokracie a razítkování, které občané překonávají tak, že prostě nedodržují žádné předpisy, všechno si dělají po svém. Ukradnou-li vám počítač, musíte zaplatit policii 8000 Kč, aby vám ho našla, a jí se to skutečně podaří - což jaksi naznačuje, že je policie se zloději spolčená.

Jistě pozůstatkem stalinské paranoie je, že se nesmí fotografovat na poště a v metru. :)

Ceny v Petrohradě mi připadají tak o 30 - 40 procent vyšší než v Praze: Pivo stojí 60 Kč, boršč 75. Lidé prý vydělávají asi 10 - 15 000 Kč měsíčně, často ve dvou zaměstnáních. Všeobecně působí město dojmem dobře oblékaných, relativně bohatých lidí, jezdících nejdražšími automobily. K chudině patří především starší lidé a důchodci, kupující v supermarketu jen chleba a kefír. Obchody mají otevřeno dlouho, obchod s alkoholem Norman má otevřeno čtyřiadvacet hodin denně, avšak po třiadvacáté hodině je zakázáno prodávat tvrdý alkohol. Cigarety jsou neuvěřitelně levné. Všichni kouří. Letadlo z Amsterodamu do Petrohradu bylo silně cítit kouřem z Rusů, ačkoliv se v něm samozřejmě nekouřilo. Ruská vláda nařídila, že cigarety, prodávané v restauracích, nesmějí být dražší než v běžném obchodě. Restaurace to obešly tím, že nabízejí i zapalovač a za ten si účtují přirážku.

Historické centrum města je obklopeno ošklivými panelovými sídlišti, kde bydlí většina obyvatelstva. I sem proniká reklama a západní firmy a supermarkety. Pomalé a neefektivní veřejné dopravě ostře konkurují vysoce populární "maršrutky" - minibusy, které rychle a často jezdí po fixních trasách a zastaví podle přání zákazníka kdekoliv. Cena za přepravu je 18 Kč. Lidé si v minibuse navzájem předávají peníze, až je dostane řidič. Po cestujících v přeplněném minibuse pak putují zpátky i drobné. Jízdenky se nevydávají.

Uprostřed historického centra citlivě architektonicky zbudovaný hypermoderní koncertní sál Mariinského divadla. Koncert Messiaenovy hudby dirigovaný známým ruským i mezinárodním dirigentem Gergievem, vstupné 100 Kč. Kdyby to slyšel Stalin, tak by se zbláznil. Rozsáhlá knihkupectví. Lidi, kteří vám přiznávají, že čtou poezii.

V metru i všude po městě jsou billboardy vládní osvětové propagandy: "Každé dítě má nárok na rodiče." - "Aby člověk mohl v dobro věřit, musí ho začít dělat. Tolstoj." A všudypřítomné reklamy. Petrohradské metro je jimi oblepené daleko víc než metro pražské.

FOTOGALERIE