Neznalost a drzost jsou v době krize jen zdánlivě častěji propojeny než v jiných časech. A nezaujatí čtenáři BL by si mohli myslet, že je snad něco zvláštního na tom, že ruští politikové prý nevědí, co bude napřesrok s ekonomikou.To je ale normální, protože ani oni, ani ekonomové nevědí, co bude v budoucnosti. Jak by také mohli, když ani nevědí vlastně, co se opravdu stalo během minulého měsíce, a už vůbec nevědí, co se stane v příštím. Problémem ale je, že se od ekonomů nicméně požaduje, aby předpověděli, co se bude dít, a politikové se musejí rozhodnout, co by měli a co chtějí dělat. Při tom nesmíme zapomínat ani na to, že i ten, který zdánlivě nedělá nic, stejně něco dělá...

Tolik k nutnému rozhodování a jednání v situaci existující nejasnosti. Ackermann právě žádá od německých politiků, aby jednali, a to se zvláštní drzostí. Německá vláda by podle něho měla založit speciální banku, která od ostatních bank převezme "špatné cenné papíry" a zabrání oněm jinak u nich nutným účetním odpisům.

Vtipem na tom samozřejmě je, že Ackermann očekává, že stát uhradí a převezme to riziko, které ale měly mít banky a jejich majitelé. Jsou s tím ovšem spojeny asi neřešitelné organizační problémy. Tato nová banka by vlastně neměla jen převzít "špatné papíry", ale měla by plnit jen základní finanční funkce bank a starat se o financování firem i fungování hospodářského systému. Protože to ale kvůli obsahu takového úkolu asi nejde, stát by měl ty banky, které teď žádají o dodatečnou pomoc, znárodnit. Ne, nejde přitom o to, že politikové by byli lepší bankéři, jde jen o to, že ten, kdo převezme riziko, by měl mít i možnost převzít zisky, nebo myslíte, že ne?