Aby se nediskutovalo o něčem, co diskutéři neviděli, organizátoři jihlavského filmového festivalu zpřístupnili film Veroniky Janečkové na internetu. Je k dispozici ZDE. Na pravé straně stránky klikněte levým myšítkem pod titulkem DOWNLOAD na povel "Stream, free".

Pozn. JČ: Jak jsme psali v původní recenzi, na filmu je nejpozoruhodnější ostrý kontrast mezi necitlivě sobeckým, brutálním chováním mladé vnučky, jak se projevuje v dialogu s babičkou, a citlivě jemným vizuálním záznamem křehkosti sympatické staré paní a jejího prostředí. Vzniká otázka, co ten kontrast znamená a zda režisérka záměrně - či podprahově, z podvědomého pocitu viny? - vytvořila vlastní obžalobu.

Film se stal v Britských listech odrazovým můstkem k diskusi, protože je zajímavý právě svým kontroverzním vztahem k etice (vyznění filmu obžalovává vlastní jeho tvůrkyni), a pak nejasným, mnohoznačným, možná nereflektovaným semantickým obsahem.

Možná je to zrovna výpověď o "současné" (čti: konzumní) "mladé generaci" a o jejím "právu na seberealizaci" - bez ohledu na cokoliv. Právě proto možná dostáváme některé reakce, že ten film vlastně drastický vůbec není a že prý "babička je vinna stejně jako vnučka". (Možná byla prý babička v minulosti autoritativně nesnesitelná.) - Skutečně? - Je to děs, má-li někdo takovéto hodnoty. Takhle se nesmí mluvit s nikým, a už vůbec ne s někým, komu je nad osmdesát let.

A jestli mi namítají čtenáři, že film přece zaznamenává scény, jaké jsou asi běžné ve většině českých domácností, "takže to zase taková senzace není" - to přece, sakra, není omluva, že je brutalita všudypřítomná! Taková argumentace jen dokazuje neuvěřitelnou okoralost srdcí.