Obranné výdaje jsou coby nejrozsáhlejší položka ročního federálního rozpočtu jasným cílem. A co víc, jde o cenný cíl, protože za většinu toho co utrácíme pořídíme málo nebo vůbec nic. Problémem není jen špatné řízení, ale také zastaralý a zásadně zvrácený přístup k válčení.

Ačkoliv se kniha America's Defense Meltdown věnuje finančním otázkám a otázkám řízení, zaměřuje se i na celkový přístup k válce. Recenze pojednává o třech oddílech, které jsou nejinovativnější, napsal jeden z celkem 13 spoluautorů.

První oddíl je nazván Otřesené iluze: Národní bezpečnostní strategie 2009-2017 a pochází z pera Cheta Richardse. Lind upozorňuje, že ve své prvotní podobě ze 70. a 80. let se hnutí za vojenskou reformu úmyslně vyhýbalo strategii. Důvodem byla skutečnost, že studená válka donutila Spojené státy "klanět se velkému hliněnému bohu bruselského NATO, což znamená kontinentální strategii". Tenkrát, stejně jako dnes, měla námořní strategie větší smysl, ale každý kdo by zpochybnil jednotu NATO by byl vyobcován.

Nyní, když studená válka skončila a USA čelí výzvě války čtvrté generace, je debaty o strategii naléhavě třeba. Richards ji zahajuje brilantně, když říká, že americká vláda musí rozhodnout, jaké státní armády mohou či nemohou obstát ve světě válek čtvrté generace.

Americký lid a jeho političtí vůdci musejí přestat žádat po armádě nemožné věci, jako "změnit ošuntělé a zablešené brlohy Třetího světa ve Švýcarsko". A co více, americká vláda musí přestat platit za jednotky, které v konfliktech, jimž Spojené státy čelí, jsou k ničemu.

Richards může nesouhlasit, ale já mám za to, domnívá se Lind, že se přiblížil tomu, co léta prosazuji -- jmenovitě volbě spíše obranné než útočné velké strategie. V každém případě položil otázku strategie na stůl, což má zásadní význam. "Vyšší úroveň války ovládá nižší, takže když nemáte správnou strategii, prohrajete nezávisle na tom, jak dobře si počínáte na rovině taktické a operační."  

Druhý oddíl Pierra Spreye a Boba Dilgera nese název Jak odvrátit rozklad amerického letectva. Autoři v něm rozbíjejí ideu vítězství dosaženého samotným letectvem, čili strategickým bombardováním, a splachují tento koncept do kanálu. Hlavní nosná idea je jednoduchá a ve vojenské historii dobře ověřená: Postavit letectvo, které úzce spolupracuje s pozemními silami, reviduje Lind douhetovský mýtus hýčkaný v U.S. Air Force po celá desetiletí.

"Jedna osobní příhoda: Před lety se mě přemýšlivý velitel U.S. Air Forces Strategic Air Command zeptal: 'Co vlastně čekají, že udělám s osmnácti bombardéry B-2?' 'Objeď s nimi okresní trhy a vybírej vstupné,' odpověděl jsem."

Oddíl věnovaný Národní gardě, armádní záloze a záloze námořní pěchoty zpracoval Bruce Gudmundsson a ukazuje, jak je možná adaptovat klasický evropský systém záloh pro americké podmínky. Tento oddíl by si podle Lindova názoru zasloužil zpracování v samostatné publikaci.

Zajímá to někoho? Možná. Na Capitol Hill údajně roste zájem o oživení Výboru pro vojenskou reformu. Republikáni i Demokraté v Kongresu chápou, že dojde k dalším škrtům v národním obranném rozpočtu, a vědí, že když věc ponechají ministerstvu obrany, to zredukuje bojové jednotky, zachová pentagonskou byrokracii a penězovod vedoucí k hlavním průmyslovým a technologickým kontraktorům.

Knihu America's Defense Meltdown lze objednat u Centra pro obranné informace a je také dostupná na webové stránce organizace. Tato stránka je ovšem na počítačích amerického ministerstva obrany zablokována. Proč asi? "Abych citoval nedávno zemřelého Williama S. Buckleye, zakladatele a vydavatele časopisu National Review," končí Lind: "Proč nesmysl odmítá stoupu?"

Zdroj: ZDEMIRROR