Je těžko možné uvažovat v rovině, že když se ekonomice daří, tak firmy vykazují bezprecedentní zisky, které rozdělují svým vlastníkům, a v momentě, kdy konjunktura pomine, prohlásí, že je to neúnosné a že když jim stát neuleví nebo přímo nepomůže, začnou hrozit bankrotem s jeho sociálními důsledky. Nehledě na to, že je to často přehnané a krize je částečně výmluva pro opatření, která by se musela udělat tak jako tak. Kacířská myšlenka -- co kdyby vlastníci pokryli ztrátu částečně ze svého? Proč netvořili rezervní fond? Konjunktura není nekonečná a každý to ví. Občané jsou ponoukáni ke spořivosti. Firmy nemusí tvořit rezervy na horší časy? Nebo kdyby je tvořily, tak by v konkurenci těch, co je netvoří, neobstály? To možná ano. Ale to je téma na filozofickou debatu.

A je také těžko možné uvažovat tak, že když je krize, omezíme financování zdravotnictví. Resp. můžeme tak uvažovat, dostaneme se tak do konotací typu "ten zkažený zub už nebudeme opravovat, je krize, je třeba jej levně vytrhnout". I takto to může být, třeba u chudých občanů. Nevím. Podle mě platí, že zdraví je první a všechno ostatní je až další. Nemyslím, že na zdravotnictví si musíme nejdříve vydělat, zvláště když se v této republice protočí ročně 100 miliard v kasínech.

Navíc zdravotní pojištění i tak funguje jako automaticky stabilizátor. I když nezměníme sazbu, vybere se méně. Když tedy třeba sníží firmy zaměstnancům platy, výběr pojistného se sníží, i když sazba zůstane stejná. Není tedy důvod hýbat se sazbou pojistného. Těžko lze předpokládat, že by taková sazba byla v době konjunktury zase zvýšena.

Jinak řečeno. Firmám se krizí z hlediska zdravotního pojištění mírně uleví, i když se sazba nezmění. To je maximum, co lze dělat ve vztahu ke zdravotnictví, jiná opatření v boji proti krizi by neměla jít na úkor tohoto sektoru. Rozbor těch jiných opatření nechám povolanějším.