Jak to v těchto případech bývá – podmínkou všech takových úvah je to, že se nepředpokládají žádné zásadní změny výchozích podmínek a předpokladů. Není to ani tak proto, že by se v těchto změněných podmínkách nedalo prognózovat. Důvodem je především to, že se nikdy nedá předvídat okamžik zlomu ani jeho hloubka – dá se jen upozornit na to, že „něco“ takového se s velkou pravděpodobností nastane. Ovšem, co bude tím spouštěcím mechanismem, už nikdo konkrétně neumí říci.

Mnohé z úvah, které shrnuje toto pojednání, proto zachycuje situaci a plány z období před vypuknutím současné hospodářské krize, která se zatím trvale rozšiřuje. Již dnes se dá říci, že právě říjen 2008 bude zatím jejím nesporným vrcholem (možná by také stálo za úvahu, proč právě říjen je tak kritický moment pro akciové trhy – říjen 1929 i 1987).

I když důsledky tohoto vývoje ve světové ekonomice budou v plné míře patrné až v dalším roce, je možné říci – bez ohledu na to, k jak rozsáhlým změnám dojde – mnohé z toho, co je zde uvedeno, zůstane. To je dáno technickou podstatou těchto záměrů – plynovody a další infrastruktura se budou muset postavit tak jako tak a jen se můžeme dohadovat, zda realizace těchto plánů se posune o dva nebo tři či pět nebo sedm let. A mnohé z těch souvislostí, na které toto pojednání upozorňuje, také zůstanou, ale možná se objeví i některé nové.

Boj o středoasijský plyn

Výstavba plynovodu South Stream je součástí dlouhodobých strategických úvah Gazpromu o získání vlivu na středoasijská naleziště zemního plynu. Jak už bylo uvedeno, jde o jedna z největších světových nalezišť a ten, kdo k nim získá přístup, bude mít také možnost jimi ovlivňovat evropský trh a nejen ten.

Ve vztahu k Evropě jde o střet dvou koncepcí. První je představována Gazpromem a jím navrhovaným plynovodem South Stream. Druhou koncepcí je již delší dobu prosazovaný plynovod Nabucco.

Hlavním zastáncem tohoto plynovodu je především aparát Evropské komise, zejména pak představitelé zodpovědní za energetiku. (Velmi významně se v této záležitosti angažuje evropský komisař pro energetiku Piebgals.) Pod požadavkem, že je nutno diverzifikovat jak zdroje, tak přepravní cesty do Evropy, navrhují, aby byl postaven plynovod, který by z nalezišť ve střední Asie překračoval Kaspické moře (a tedy obcházel Írán) a odtud pokračoval přes Turecko do jižní a dále pak do střední Evropy.

Je to tedy koncepce plynovodu, který by se zcela vyhýbal území Ruska a jeho trasa byla pod kontrolou jiných států (z vojenského hlediska by celá linie plynovodu procházela územím členských států NATO).

Výstavba tohoto plynovodu je také silně podporována americkou administrativou, která v něm vidí nástroj, jak zvýšit svůj vliv ve střední Asii a jak naopak oslabit zde vliv Ruska. Na druhé straně si nepřeje, aby k tomuto plynovodu mohl získat přístup Írán, který v této oblasti má dostatečné zásoby plynu a je jen technickou záležitostí, aby s nevelkými investicemi mohla být vybudována spojovací linie k tomuto plynovodu. Navíc Írán již určité množství plynu do Turecka dodává. Jde tedy o poněkud složitý úkol, kde hlavní roli mají spíše politické než ekonomické důvody.

Problémem realizace plynovodu Nabucco je především to, že se zatím nepodařilo vytvořit dostatečně silné konsorcium pro jeho výstavbu v tom smyslu, aby tam byl jednoznačný lídr tohoto konsorcia. Konsorcium pro výstavbu bylo organizačně ustaveno a tvoří ho turecká firma Botas, bulharský Bulgargaz Holding, dále maďarský MOL, rakouská OMV, německý RWE a rumunský Transgaz, když každý má stejný podíl na akciích. Na rozdíl od konsorcia pro výstavbu South Stream, kde jde o spojení těžařské firmy s odbytovými firmami, zde jsou soustředěny pouze firmy odbytové (které současně provozují i tranzit plynu).

Jak je zřejmé, nejde o žádné velké evropské hráče na trhu s plynem. Těžko očekávat, že v Bulharsku bude prodáno nějaké větší množství plynu, je-li tam už v současné době plynovod, totéž platí o Rumunsku, či Maďarsku. Proto jediným velkým hráčem je jen RWE, ale to není jednoznačně vyhraněná plynárenská společnost a kromě toho se chce podílet na využití Nord Streamu, kde má již konkrétní plány.

Navíc se dá předpokládat, že část z těchto společností nebude dostatečně kredibilní ani pro bankovní sektor. Proto může být toto konsorcium jako celek méně důvěryhodné pro takovou investici, kde poslední údaje hovoří o zhruba 8 mld