4. 11. 2008
POZNÁMKA NA OKRAJ:Umění a krása, neboli Život umělce v nehezkých dobáchJan Čulík klade otázku, jestli může být mučení uměním, a myslí přitom speciálně na filmování zákonem zakázaných hrůz. Sám ve svém článku dodává, že "originální umělecké dílo by mělo novým, nezapomenutelným a hlubokým způsobem osvětlit aspekty lidské existence a mělo by také obsahovat velký estetický náboj; má tedy mít roli poznávací i estetickou." Bylo by ovšem lehké s ním souhlasit, a to hlavně po přečtení konce jeho textu, kde se ptá, jestli filmový materiál se záznamem toho, jak lidé hromadně umírají v plynových komoráých, může být vůbec někdy prezentován tak, aby to bylo umělecké dílo. |
Kdo se k tomu ale chce opravdu vyjádřit, měl by se nejprve zamyslet nad tím, co je vlastně "umění", jaká jsou kritéria toho, co do umění patří, nebo nepatří a co pro koho znamená být "originální" nebo "neoriginální". K tomu přistupuje otázka, co není jen "estetické", ale co je dokonce "estetický náboj". Moc na jedno poznámku, proto dnes něco o umění, o kráse a o ošklivosti i o možnosti být umělcem v době a po době hrůz...
O umění jsem v BL psal už několikrát; chtěl bych připomenout v této souvislosti jen článek s titulkem "Umělci, objednavatelé, sběratelé a společnost, aneb Umění, co to je?", ve kterém poukazuji na to, že necílevědomé zachycení dění ještě není "umění", že ale promítání takového materiálu může být uměleckým procesem. Jasné ale je, že někteří lidé by asi definovali i postup toho zachycení jako "umělecký proces". Podle Čulíka je ale otázka, zda obsah filmu může rozhodnout, jestli něco umění je, nebo není. Možná mu rozumím špatně, ale jemu při tom nejde o to, jestli je to zdařilé, nebo "dobré" umění, nebo jestli to vůbec je "umění". Připomíná mi to filozofické diskuse o kráse v umění, která podle profesorky Birity Recky z hamburské univerzity byla dost dlouho vlastně znemožňována, protože zobrazování hrůz a ošklivosti bylo u teoretiků na indexu. A Recka má ovšem pravdu, že krása má v umění význam i dnes. Na druhe straně je ale zpracování hrůz pro umělce také téma. Po první světové válce se umělci zabývali válkou mezi Francouzi a Němci, po druhé světové válce se zabývali vražděním lidí v koncentrácích a dnes tvoří díla na téma dětských vojáků v Africe, a to nejen prostřednictvím znázorňování pomocí pozdějších hereckých výkonů, ale i s použitím originálních filmových materiálů z těch dob. A tak bych na Čulíkovu otázku bez diskursu o estetických hodnotách odpověděl, že hrůza byla, je a bude součástí lidského života, a proto taky samozřejmě materiálem pro uměleckou analýzu. Umění není věcí tématu, ale věcí zpracování tématu. A že některá umělecká díla nám nic neříkají, nezamlouvají se nám, nebo je nám z nich k zblití, to je úplně jiná otázka, nebo myslíte, že ne? |
Může být mučení uměním? | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
4. 11. 2008 | Číst Hitlera | Milan Valach | |
4. 11. 2008 | Krve jako na jatkách je plný Louvre | Miloslav Štěrba | |
4. 11. 2008 | Umění a krása, neboli Život umělce v nehezkých dobách | Uwe Ladwig | |
4. 11. 2008 | Devianti | Jiří Drašnar | |
3. 11. 2008 | Naši darmodějové | Martin Škabraha | |
3. 11. 2008 | Může být mučení uměním? | Jan Čulík | |
3. 11. 2008 | Společensky nebezpečné postoje | Martin Škabraha | |
3. 11. 2008 | Umění má zřejmě pořád, kromě poznávací a estetické i etickou funkci | Jan Čulík | |
29. 10. 2008 | Trestní oznámení na film, který jsme neviděli? | Michal Vimmer | |
26. 10. 2008 | Alkoholik, brutální krutost a nepromyšlený chaos | Dominika Švecová | |
26. 10. 2008 | Shromáždila Veronika Janečková proti sobě důkazní materiál? | František Koukolík | |
26. 10. 2008 | Je šokující, že takový film mohl vzniknout | Jan Tuláček |