Podle této studie budou americké letadlové lodě a letecké základny v oblasti vážně ohroženy novými čínskými zbraněmi, jako budou protilodní balistické rakety (Čína vybavuje balistické rakety středního doletu DF-21 koncovým radiolokačním navedením, patrně s cílem nasadit je proti americkým letadlovým lodím; pozn. LVI), nové dieselové i jaderné ponorky vyzbrojené torpédy a protilodními křižujícími střelami SS-N-22 a S-N-27 (Čína vlastní špičkové ponorky ruské výroby Projekt 877 a Projekt 636, v kódu NATO Kilo, které jsou v rychlosti pod 5 uzlů prakticky neslyšitelné; SS-N-22 a S-N-27 jsou americké kódy pro ruské střely 3M80 Moskit a 3M54 Alfa/Klub, ale je nutno upozornit, že obávaný Moskit z ponorky zatím vypouštět nelze; pozn. LVI), stíhačky i bombardéry s protilodními nebo protiradarovými raketami a nové typy balistických raket a střel s plochou dráhou letu.

V textu se uvádí, že 34 střel nesoucích submunici by mohlo pokrýt všechny odstavné plochy pro letouny na americké základně Kadena na ostrově Okinawa. „Takový útok by mohl zničit, poškodit nebo vyřadit 75 % letounů na základně Kadena,“ píše se doslova. Naopak základny čínského letectva jsou mnohem odolnější a mají „super-odolné podzemní hangáry“. Ale co je ještě horší, Kadena je jediná americká základna v okruhu 500 námořních mil (926 km; pozn. LVI) od Tchajwanského průlivu, kdežto Čína má v tomto okruhu 27 základen. Americké báze v Jižní Koreji jsou vzdáleny 750 námořních mil (téměř 1400 km; pozn. LVI), báze v Japonsku přes 805 námořních mil (1490 km; pozn. LVI) a základna Andersen na ostrově Guam dokonce 1500 námořních mil (téměř 2800 km; pozn. LVI). „Počty misí budou nízké,“ varuje analýza a dodává, že budou kladeny „vysoké nároky na vzdušné tankery“.

Autoři dále soudí, že nový čínský radiolokátor CETC Y-27, který se podobá ruskému radaru Něbo-SVU kategorie VHF AESA (1L119 Něbo-SVU je pozemní přehledový radiolokátor pro protivzdušnou obranu, který pracuje v metrovém pásmu a je založen na digitálním směrování paprsku; dokáže sledovat více než 100 cílů zároveň a letoun s odraznou plochou 1 m² ve výšce 10 000 m zjistí ve vzdálenosti zhruba 270 km; pozn. LVI), by mohl čelit i americké technologii stealth. Čína také vybaví pokročilými radary své současné bojové letouny, takže „v roce 2020 budou i velmi obtížně zjistitelné cíle zachyceny radary Flankerů na víc než 25 námořních mil“ (46 km; Flanker je kód NATO pro ruské stroje Su-27 a Su-30 provozované Čínou; pozn. LVI). A Čína navíc hodlá do roku 2020 zakoupit ruské letouny Su-35BM, které budou představovat velkou výzvu pro americké F-35 a možná i F-22. (Testy procházející Su-35BM je „závěrečná modernizace“ Su-27; vzhledem ke sporu Číny a Ruska kvůli nelegálním kopiím ruské techniky včetně Su-27 je sporné, jestli Moskva umožní Pekingu přístup k Su-35, protože tento letoun už využívá i prvky ruské stíhačky 5. generace; pozn. LVI)

Autoři také zpochybňují spolehlivost amerických zbraní pro boj mimo vizuální kontakt, jako je raketa AIM-120 AMRAAM. V simulaci americké stroje zaznamenaly deset zásahů pomocí AIM-120, ovšem žádný proti letounům používajícím protiopatření, jaká nesou čínské Su-27 a Su-30. Z těchto deseti zásahů bylo šest dosaženo mimo vizuální kontakt a bylo třeba vypustit třináct raket. V případě války USA a Číny o Tchaj-wan autoři soudí, že je těžké „předpovědět, kdo může nakonec zvítězit ve střetu opatření a protiopatření“.

Autoři varují: „Čína se může těšit početní převaze ve stíhacích letounech zhruba 3:1, jestliže budeme moci operovat ze základny Kadena, a přibližně 10:1, pokud budeme muset operovat ze základny Andersen. A překonat takovou početní dominanci vyžaduje kvalitativní převahu snad 9:1, resp. 100:1.“ Dosáhnout toho bude ovšem „extrémně obtížné“. Pokud budou rakety pro boj mimo vizuální kontakt fungovat, pokud nebude narušena technologie stealth a pokud základny nebudou zničeny, USA mají šanci, ale „historie nás varuje, že existuje limit početní převahy okolo 3:1, kdy už kvalita nemůže překonat vyšší počty nepřátel“. (Američané ovšem počítají s tím, že nová generace vysoce pokročilých zbraní umožní bez větších ztrát bojovat i proti desetinásobné početní převaze; pozn. LVI)

Skupina 24 letounů Su-27/30 může nést 300 řízených střel vzduch-vzduch, kdežto skupina 24 amerických F-22 může nést 192 střel a skupina F-35 pouze 96 střel. (Americké letectvo už se ale zabývá reakcí na uvedená nevýhodná čísla; měl by to být letoun B-1R neboli „regionální bombardér“ na bázi strategického bombardéru B-1B, schopný nést mj. přes dvacet AIM-120; při společném nasazení by F-22 dodávaly údaje o poloze cílů, které by poté B-1R z bezpečné vzdálenosti mohly ničit doslova „salvami“ raket; pozn. LVI)

Ačkoli oficiální čísla uvádějí, že F-22 by měly být schopny sestřelit 48 čínských Flankerů při „přečíslení 12:1 bez vlastních ztrát“, tato čísla neberou v potaz nedokonalost amerických raket pro boj mimo vizuální kontakt, částečné nebo úplné vyřazení amerických leteckých základen, možné nasazení čínského obtížně zjistitelného stíhacího letounu mezi roky 2020 a 2025 (tento stroj bývá předběžně označován jako J-12, J-13, J-14, J-XX nebo XXJ; pozn. LVI) a možnost, že Čína použije bezpilotní letadla („robo-fighters“), na která „americké letouny vyplýtvají své střely před skutečným masivním útokem“.

V závěru studie se píše, že čínský vývoj „proti-přístupových zbraní“ („anti-access weapons“; těžko přeložitelný termín pro systémy, které omezují možnost nepřítele vůbec se dostat do zóny bojů, tj. např. protilodní střely nebo střely se submunicí proti vzletovým dráhám; pozn. LVI) a opatření proti raketám a technologiím stealth je skutečně intenzivní a americké ozbrojené síly naléhavě „potřebují plán, který s tímto počítá“.

LVI: Americké letectvo předpokládá, že letouny 5. generace F-22 a F-35 budou v čistě vzdušných bojích jednoznačně dominantní silou nejméně do roku 2020, protože jejich pravděpodobnými protivníky budou jen stíhačky 4. a 4,5. generace, např. modernizované ruské stroje MiG-29 a Su-27/30 nebo francouzské Rafale; skutečně rovnocenný nepřítel pro F-22 by se na nebi měl objevit až po roce 2020; s největší pravděpodobností půjde o ruský stroj 5. generace PAK FA, popř. již zmíněný čínský letoun; za větší nebezpečí jsou v tomto časovém horizontu pokládány špičkové systémy protivzdušné obrany, např. S-400 či S-300VM, které by mohly pro americké letouny znamenat vážnou hrozbu už po roce 2010; proti soudobé americké technologii stealth by mohly být efektivně nasazeny nízkofrekvenční dlouhovlnné radiolokátory, jak ukázal sestřel „neviditelného“ letadla F-117A nad Srbskem, jehož bylo pravděpodobně dosaženo za použití navádění pomocí nízkofrekvenčního radaru.

Rand Study Suggests U.S. Loses War With China ZDE