"To, že v první desítce Největších Rusů figurují dva největší masoví vrazi světových dějin J. V. Džugašvili a V. I. Uljanov svědčí o hluboké duchovní nesvobodě, v níž se nachází ruský narod, píše Tomáš Koloc.

Je to hodně silné zjednodušení. Sympatie mnohých Rusů k Leninovi a Stalinovi jsou jistě vyjádřením něčeho, zřejmě dost složitého, těžko však budou obdivem k vraždění a výrazem "hluboké duchovní nesvobody".

Jsou spíš výrazem - pošetilé - touhy, kterou vidíme v dnešní postpostmoderní éře všude kolem sebe, touhy lidí v rychle se měnícím světě vtisknout realitě kolem nich charakteristiku, interpretaci, jaké se jim líbí, okolnosti, na něž jsou zvyklí a v nichž se cítí pohodlně - všechno je přehledné.

Stejné postoje mají i mnozí čeští komunisté - a zároveň také antikomunisté. Je to snaha mít všechno černobílé a vnucovat světu nadvládu své vlastní interpretace. Že se tím pádem člověk - protože není schopen zohlednit a zpracovat hlubinné změny, které kolem něho probíhají, zvlášť dnes - ocitá v naprostém vakuu, to je jiná věc.