2. 12. 2008
Medicínské námitky proti "standardům zdravotní péče"Chtěl bych reagovat na článek pana Mertla. Ten ukazuje ekonomický pohled na věc zdravotnických standardů. Chtěl bych nabídnout pohled medicínský. Intuitivně si pojem "standard zdravotní péče" představujeme jako jakési nepodkročitelné minimum. V úvahách ministerstva je toto nepodkročitelné minimum definováno opakovaně jako garance lhůt na vyšetření či zákrok případně jakási péče, například kloubní náhrada na jisté finanční úrovni. A podobně i u jiných případů.Z medicínského hlediska jsou tři hlavní výhrady k této problematice. |
Asi nejpochopitelnější je otázka medicínského vývoje. Ten je v některých oborech skutečně mimořádně rychlý. Například v oblasti intenzivistické péče, ale i třeba v neurochirurgii nebo neodkladné péče - záchranařiny. Ale i v jiných oborech připomíná vývoj počítačů nebo mobilních telefonů. Stanovené standardy jakýmsi výčtem by bylo nutné opravovat velice často. Netuším, kdo z medicínských odborníků by na to měl čas. Druhá věc je individuální nemocný. Nejsou nemoci. Jsou nemocní. A jeden každý je zcela jiný. Některé postupy mohou být společné. Ale je jich řada, které musí být individuální. A to se týká i medikace i kloubních náhrad i stentů pro kardiologické zákroky a pro spoustu další desítek tisíc úkonů a výkonů. Třetí a z mého pohledu jako profesionála největší, výhrada je etická. Umím svojí práci dělat nebo nedělat. Neumím jí dělat jednou lépe a jednou hůře. Neumím indikovat lék podle ceny. Neumím někoho udělat "líp" a druhého "hůř". V našem kulturním kontextu skutečně stojíme na určité etické integritě a ta jednoznačně stojí na původní Hippokratově přísaze. I její současná modifikace obsahuje myšlenku jednat vždy k nejlepšímu prospěchu nemocného a jeho nejrychlejšímu uzdravení nebo alespoň nejúčinnějšímu omezení utrpení. Ekonomii nás nikdo neučil. My jí nepotřebujeme a naši nemocní také ne. Potřebují tu nejlepší péči. Nespadl jsem z Marsu a jak jsem již psal umím si představit jakési porovnání mezi vybraným pojistným a náklady zdravotní péče. A eventuelní řešení tohoto nepoměru. Ale řešení systémové a férové. A ne aby rodiče například leukemických dětí museli prodávat domy a auta nebo organizovat sbírky aby se ke kvalitnímu léčení dostali. Nynější systém tzv. odborných center, ostatně pouze okopírovaný z předrevolučního zdravotnického systému, zdánlivě poskytuje možnosti nákladné péče. Ale zkuste si do nějakého takového centra propašovat pacientku s roztroušenou sklerozou nebo děcko s poruchou produkce růstového hormonu. Vsadím se že patřičná "kriteria" nesplní. A to že ta kriteria jsou finanční a ne medicínská na to můžete vzít jed. Podílel jsem se na mnoha úvahách o i oponenturách našeho zdravotního systému. Ale spojení "standard zdravotní péče" pro mne není česky. Pokud zdravotní péči dělám, musím jí dělat jak nejlépe umím a mohu. Ne standartně! |