A pak jsou tu, ovšem, "lidské zdroje". Plánovaná reforma má nehynoucí zásluhy ruského důstojnictva o vlast odměnit snížením jeho stavu o celých dvěstě tisíc osob. Prakticky přes noc se vojáci dozvěděli, že budou muset jít do civilu, přičemž jen malá část z nich má odslouženo tolik, aby mohla odejít do penze. V okamžiku, kdy zemi zasáhla světová hospodářská krize, tak bude z armády vyhozeno mnoho tisíc lidí bez větší naděje na nalezení slušné obživy, zato s prověřenými organizačními schopnostmi. Protože v armádě již delší dobu doutnala nespokojenost s politickým vedením země a protože úřadům samozřejmě došlo, že vyhození a naštvaní důstojníci by byli vítanou posilou opozice, vymyslelo se typicky ruské řešení. Těm, kdo budou muset odejít z armády, stát nabídne "lákavou možnost" usídlit se na Sibiři, Dálném Východě, v Tatarstánu nebo Baškirii - v každém případě však co nejdále od Moskvy a Petěrburgu.

Na první pohled vypadá argumentace náčelníka generálního štábu Makarova logicky: "Uvolnění" důstojníci by měli jít do oblastí, kde panuje nedostatek kvalifikované pracovní síly a manažerů. Bohužel - nikdo už neřekne, že jde o stejné části země, odkud se zejména mladí lidé snaží prakticky za každou cenu dostat pryč, regiony, které i přes opravdu malou lidnatost například podstatně přispívají k zaplnění seznamu potenciálních ruských "exportních" nevěst. I kdyby se tedy "uvolnění" úspěšně rekvalifikovali - ale žádný rekvalifikační program zatím neexistuje - je otázka, zda by tito řídící pracovníci měli pak vůbec koho řídit...

Ti kdo Rusko nenávidí ovšem budou mít škodolibou radost. Zčásti oprávněně: Úvahy o tom, že ukrajinští důstojníci zatouží po dvojnásobných platech u východního souseda, budou teď nejspíše odloženy k ledu. Jenomže Rusko čeká opravdu těžká doba, ekonomická krize bude patrně o dost horší než na Západě a mnozí obyčejní lidé nemají prakticky žádné rezervy. Stávající vládcové Kremlu přitom přes všechny výhrady k nim stále reprezentují umírněnější tvář ruského velmocenského nacionalismu, přičemž radikálnější opozice se opírá zejména o část inteligence, nespokojenou mládež a některé příslušníky ozbrojených sil. Posledně jmenovaní si až donedávna mohli myslet, že pokud budou loajální, vláda se o ně nakonec vždy postará. To už ale nyní neplatí... A kdo ví, čeho se ještě v příštích měsících dočkáme.

Jedno je ovšem jisté: Vláda, která osoby ochotné položit za ni život posílá za odměnu na Sibiř, nebude ani zdaleka tak osvícená, jak se ve srovnání s dosluhující administrativou George W. Bushe ještě nedávno jevila.