Válka v Afghánistánu trvá již osmý rok. Jednou z trvale platných dějinných lekcí však je, že Afghánci příliš neoceňují, když jim cizinci říkají, jak si mají vládnout - zeptejte se Britů a Sovětů. Afghánistán je mnohem větší zemí než Irák - zhruba se rozlohou vyrovná Texasu - a má větší populaci, která je stejně nejednotná. Postrádá prakticky všechny předpoklady k modernizaci, neboť gramotnost dosahuje pouze 28 procent a vláda v Kábulu co do efektivity a legitimity výrazně zaostává dokonce i za velmi volnými standardy v Bagdádu. Kromě opia, jehož se vloni vyprodukovalo zhruba 8 000 metrických tun, neexistuje takřka nic, co může země světu nabídnout.

Hlavní efekt vojenských operací v Afghánistánu dosud představovalo vytlačení radikálních islamistů za pákistánskou hranici. Výsledkem tedy je, že pokusy o stabilizaci Afghánistánu přispívají k destabilizaci Pákistánu. A právě tato země znamená pro americké zájmy v dohledné době největší potenciální riziko. Riskovat stabilitu této jaderné mocnosti v marné naději na záchranu Afghánistánu by bylo strašným omylem.

To všechno znamená, že bychom měli změnit kurs. Válka v Afghánistánu, stejně jako ta v Iráku, nemůže být ukončena vojenskými prostředky. Pokud může být konflikt vůbec uklidněn - i když jen nedokonale - tak jedině politickými prostředky. A skutečný americký politický cíl v Afghánistánu je právě docela skromný: Zajistit, aby teroristické skupiny jako al-Kájda nemohly zemi využívat coby bezpečnou základnu pro útoky proti Západu. Dosažení tohoto cíle nevyžaduje vytvoření moderního soudržného národního státu.

Američtí úředníci mají sklon vycházet z předpokladu, že moc by měla být vykonávána z Kábulu, avšak reálná moc v Afghánistánu tradičně spočívala na kmenových vůdcích a válečných podnikatelích. Pokud jim předložíme ty správné pobídky, mohou amerických cílů dosáhnout účinněji a levněji než západní bojové prapory. Základnou americké strategie v Afghánistánu by se tedy měla stát decentralizace a outsourcing, finanční nebo jiné příjmy pro místní vůdce, kteří s námi budou spolupracovat při vytlačování teroristů z jejich území.

To neznamená, že by měl Washington slepě důvěřovat afgánským válečným podnikatelům. Americké zpravodajské agentury by měly pokračovat v pozorném sledování Afghánistánu a Pentagon zničit každou džihádistickou aktivitu, kterou místní moc nezvládne. Avšak americká moc - zejména vojenská moc - je dnes dost omezená a americké priority leží jinde. Spíš než vysílat další síly do Afghánistánu by měl nový americký prezident začít s jejich stahováním a přijít s realističtější a udržitelnější afgánskou strategií.

Zdroj: ZDE