Bolševismus přesto, že je spjatý s historií ruského sociálně demokratického hnutí a později byl často zaměňován významově s komunismem (ještě častěji byly a jsou zaměňovány významy slov bolševik a komunista), znamená především přesvědčení, že na straně většiny je také jediná a věčná pravda. ODS má po celou dobu své existence trvalé sklony k hluboké víře, že tam, kde je většina, tam je také pravda a že každý, kdo říká, že je pravda možná někde jinde, je odpadlík a nepřítel. Je třeba ho zahnat a vyloučit.

Pravda pro ODS a v ODS sídlí na delší straně klacku. To platilo za Otce zakladatele, platilo to za Otce čestného předsedy a slavný přelomový 19. Kongres ODS ukázal, že tomu tak bude i nadále.

Na otázku, co říkám ODS, odpovídám již dlouhá léta standardně, že mám rád ODS, protože je poslední stranou leninského typu v naší zemi. Jsem rád, že ani po tomto kongresu nedochází k posunům, které by mne donutily mou spokojenost s ODS měnit. Trochu se jen bojím o to, aby se ODS neupnula tolik na vymítání ďábla bolševismu a komunismu všude kolem sebe, aby se nakonec nepustila i do sebe sama. Má na to docela dobře nastartováno.