Co tedy měl učiniti? Jednou četl v Dialogu svatého Řehoře, kterak svatý Benedikt ohněm kopřivy zkrotil žár nepřátelské tělesnosti; tu náhle, poněvadž milost shůry naň zhlédla a on přišel sám k sobě, hledal k podobnému skutku ústraní, a nenašed je, pokradmu natrhal otýpku kopřiv, tajně vešel do pokojíka, zavřel za sebou dvířka a shodil ze sebe oděv, že nitky na něm nezůstalo. Och! Kdyby byl někdo tehdy viděl toho kněze, jak při zdravém smyslu nesmyslně blázní, chtěj nechtěj, i kdyby snad byl toho dne drahého otce pochoval, byl by jistě se musil smáti!

Tolik jistě nezuří ani zuřivý učitel proti žáku ani rozhněvaný pán proti otroku, jak zuřil ten kněz na sebe a proti sobě rozpálený a ze zlosti znecitelněný, šlehaje se přes své přirození i přes zadnici kopřivami. Potom se obrátil k srdci svému a ještě mnohem krutěji kolem prsou zuře, říkal: "Ty zlé srdce, ty mne stále mučíš, teď já tebe takto mučiti budu. Vždyť z tebe vycházejí zlé myšlenky, cizoložství, smilství a vášně." A tak ten kněz vzteklý, zchladiv svůj vztek, tři dni ležel, trápen jsa hroznými bolestmi jako umírající; a domnívaje se, že neučinil dosti pro spasení duše, pověsil si kytku svázaných kopřiv do své komory, aby je měl stále před očima; a kdykoli je viděl, ať visící, posečené nebo podle cesty rostoucí, zatřáslo se mu srdce a zlá myšlenka, pamětliva zlého, z duše nadobro zmizela.

My však zuřivost tohoto kněze, následováníhodnou, obraťme na stráž ctností, a co on činil na svém těle, my čiňme myslí. Neboť výroky Páně jsou výroky pravdomluvné, když dí: "Otec můj až dosavad dělá, i já dělám." Neboť, hle! Zatímco kněz z trestu zevně hořel, z milosti boží uhasil, co nekázaného v něm hořelo uvnitř: přemohl hřích, protože zaměnil oheň.

Kosmas (1045? - 1125) Chronica Boemorum (psáno 1119-1125)