Z dosavadního krátkého pobytu v Rusku mám pocit, že má pravdu komentátor britského deníku Times, který nedávno napsal, že Rusové musejí mít pocit, že se nikdy neměli tak dobře - z toho zjevně vyplývá i nynější popularita Vladimíra Putina. Dověděl jsem se, že v Rusku v letech 1990 - 1991 lidé opravdu hladověli: jako už asi tolikrát během posledního století. Musíme pohlížet na ruské supermarkety plné zboží právě z tohoto hlediska.

Uvědomil jsem si přitom také, že aspoň hospodářská reforma, k níž došlo, musí být opravdu hluboká - na to, aby byly obchody takto plné nejdokonalejšího, často i velmi netrvanlivého zboží (čerstvé hrozny, různé kavkazské speciality) musí přece existovat docela spolehlivá a složitá logistická struktura - která, jakoby byla protikladem příslovečné známé ruské "indolence". (V socialistickém paneláku, v němž v Petrohradě bydlím, skutečně teče teplá voda z kohoutku označeného modře a studená z kohoutku označeného červeně - přesně jako to popsal Milan Kundera o Československu v románu Žert. Představa, že vodovod kdysi za Chruščeva stavěli instalatéři, kterým bylo naprosto jedno, kam připojí přívod teplé a kam přívod studené vody, je charakteristická.)

V Rusku není v hlavních médiích (televize) svoboda projevu. Americké kreslené seriály South Park a Simpsonovi tu byly nedávno na dva měsíce zakázány, protože "podporují terorismus" - z hlediska ruské vlády byly obecně příliš anarchistické a kritické. Následovala veřejná kontroverze a seriály byly do ruských televizí vráceny. Nicméně však, míra amerikanizace ruské televize je neuvěřitelná. Režim to, jak se zdá, neohrožuje. Vysílají se snad v americké televizi někdy nějaké ruské materiály? :) Rusové ovšem všeobecně nedůvěřují Americe a bojí se jí. Vůči jednotlivým "Američanům" (za něž považují v Rusku nás a zastavují nás na ulici) mají vstřícný postoj.

Moje dcera v Petrohradě učí angličtinu - ruští studenti za ní chodí překvapeně s anglickými texty a ptají se: Jak je možné, že se v Británii publikují tak ostré útoky na vládu. To je vláda nežaluje? Odpověď, že je v Británii svoboda projevu, je překvapuje.

Karel Dolejší má pravdu, že v Rusku asi vládne jen vratká stabilita. Zdá se však, že vedení země jedná v dané situaci pragmaticky, ve snaze zvolit vždy to nejpřijatelnější řešení. Vedení státu omezuje svobodu projevu, má však silný lidový mandát.

Mladí lidé se v Rusku o politiku nezajímají. "Je to bordel, který nemohu nijak ovlivnit," je jejich všeobecný postoj. Přitom mají, jak se zdá, dostatečný prostor, aby se chovali svobodně. Paralela se situací v České republice je velmi silná.

V mnoha ohledech, i vzhledově (na sídlištích v Petrohradě si připadám jak v Ostravě či v Praze na Proseku) mi Rusko připomíná Českou republiku: jde o podobnou směsici socialistických zvyklostí, do nichž silně proniká západní konzumerismus: ČR je zřejmě v tomto procesu dál a výchozí problémy nebyly tak hluboké jako v Rusku.

V případě Ruska jde o zemi s obrovským množstvím neřešených problémů, o zemi s traumatizovaným obyvatelstvem z minulosti, které je obětí nejrůznějších nacionálních mýtů. (Ovšem které obyvatelstvo kde není obětí nacionálních mýtů...)

Nicméně, ve všech bankomatech, které jsem tu v Rusku dosud použil, peníze byly, ačkoliv je už 21. v daném měsíci. (Jiná věc je, že vám tisícirublovou bankovku - 750 Kč - ve většině obchodů odmítají rozměnit, i když utratíte třeba 300 rublů...)

Za euro, jak píše Karel Dolejší, vyměníte dnes 40 rublů, jenže že by západní měny byly v této době nějak stabilní, ten pocit bych neměl. V posledních deseti dnech se octla britská vláda pod terčem ostré kritiky opozice, že britská libra poprvé poklesla pod jedno euro ("normální" hodnota bývala 1 libra = 0,60 euro.) Takže, co je stabilní?