Ruský premiér a bývalý prezident Vladimir Putin, bývalý zpravodajský důstojník a ruský "národní lídr", je pro svou popularitu a dominantní osobnost možná jiný případ -- ale přesto na něj penzionovaní vojáci ze sovětských dob přímo zaútočili.

3. prosince rezignoval generál Vladimir Isakov, náměstek ministra obrany a velitel jednotek týlového zabezpečení (logistiky). Od jmenování Serďukova už odstoupilo několik vysoce postavených generálů, včetně velitele generálního štábu generála Jurije Balujevského, pravděpodobně na protest proti ministrovu manažerskému stylu.

Nová vlna rezignací, kterou ministerstvo zpočátku popíralo, zahrnuje také šéfa vojenské rozvědky GRU generála Valentina Korabelnikova, velitele Centrálního vojenského okruhu generálporučíka Vladimira Goškodera a další.

Ministrovi spolupracovníci říkají, že odcházející generálové jsou buď nekompetentní, zkorumpovaní, nebo obojí. Ti mezitím šíří zprávy o tom, že reformy ničí pýchu Ruska -- jeho ozbrojené síly. Z dlouhodobého hlediska znamenají reformy pozitivní trend, který slibuje zlepšit vztah civilní a vojenské složky a ozbrojené síly modernizovat. Ale z krátkodobého hlediska může být v sázce sociální stabilita.

Serďukov a ruská armáda nezveřejnili politiku a kritéria, podle nichž budou důstojníci propouštěni. A propuštěné čekají potíže s bydlením, hledáním zaměstnání nebo rekvalifikací, to vše uprostřed ekonomické krize.

Rusko prochází nejhorší ekonomickou krizí v dekádě, navzdory velkým devizovým rezervám -- protože ceny ropy, plynu a exportního zboží klesají. To je špatná chvíle pro drastické omezování důstojnického sboru, který může vyjít do ulic ve formě politické opozice stejně jako v 90. letech.

Z pohledu Západu potlačení veřejné i profesionální debaty o vojenské reformě ukazuje tajnůstkářskou povahu ruského státu, nedostatek transparentnosti a špatnou spolupráci mezi vojenskou a civilní složkou. Tento trend by měl být spolu s reformou samotnou trvalou prioritou analytické komunity.

Postup reformy může také poskytnout jistý vhled do nových struktur, doktrín a zbraňových systémů, o něž Rusko usiluje.

Po létech váhavých řečí o reformě armády přebírá civilní ministr od generálního štábu kontrolu nad armádou. To může v Putinově a Medveděvově éře znamenat skutečnou mocenskou změnu.

Udržet v průběhu této krize sociální a politickou stabilitu by mělo být nejvyšší prioritou, mimo jiné i kvůli bezpečnosti ruského jaderného arsenálu.  

Zdroj ZDE