Ekonomický, technologický a pochopitelně i vojenský růst Číny budí obdiv i obavy. Nejvíce se obávají státy, jejichž (super)velmocenské postavení silná pozice Číny ohrožuje. Týká se to nejen USA, ale (přestože z jiných důvodů a poněkud jiným způsobem) rovněž Ruska a Indie. Mezi ukazatele, které informují o vojenském pokroku nejlidnatější země světa, lze započítat i balistické rakety. Dlouho platilo, že Čína v tomto oboru zaostává nejméně o jednu generaci a její rakety nejsou reálnou konkurencí amerických či ruských raket. To se ovšem v posledních letech podstatně mění, neboť do výzbroje Lidové osvobozenecké armády vstupují střely, které už lze označit za skutečně moderní. A nejde tu o rakety mezikontinentální, jež mohou ohrozit i území USA. Debatuje se také o arzenálu zbraní krátkého a středního dosahu, které by mohly sehrát důležitou roli v případném regionálním konfliktu.
DF-1: Dvojnásobná kopie
Podobně jako v případě mnoha jiných států má také raketový program Číny kořeny v sovětské podpoře. Na základě sovětsko-čínské smlouvy o spolupráci (1957-1962) dodal SSSR do Číny širokou škálu různých typů zbraní včetně raketových. Byly mezi nimi i balistické rakety R-1 a R-2 (v americkém kódovém systému nazvané SS-1 Scunner a SS-2 Sibling), což však nebylo nic jiného než zdokonalené kopie známé německé rakety V-2. Stejně jako nacistická „odvetná zbraň č. 2“ spalovaly alkohol okysličovaný kapalným kyslíkem. První z nich měla dolet okolo 300 km a druhá přibližně dvojnásobný. Čína pak zahájila licenční výrobu rakety R-2, ve které pokračovala i po politické roztržce se Sovětským svazem. První pokusný start balistické střely vyrobené v Číně se odehrál zřejmě v listopadu 1960. Zbraň získala oficiální název DF-1 alias Dong Feng („Východní vítr“) a jména z typové série DF od té doby dostávají všechny čínské balistické rakety startující ze země. DF-1 byly zařazovány do služby v průběhu 60. let, ačkoli už tehdy byly v podstatě zastaralé.
DF-2: Stále sovětský původ
Čína připouští, že DF-1 byla prostě kopií sovětské rakety, ovšem v případě typu DF-2 už trvá na domácím původu. O tom však lze úspěšně pochybovat, protože podobnost rakety středního doletu DF-2 se sovětským typem R-5 (americká šifra SS-3 Shyster) je naprosto zřejmá. Proto panuje obecné přesvědčení, že DF-2 je z větší části bezlicenční kopie R-5, pravděpodobně za pomoci metod reverse-engineeringu. Některé zdroje uvádějí, že jde vlastně o kopii R-5, která je opatřena zdokonaleným motorem z DF-1. Přesné datum prvního vypuštění střely DF-2 není známo, ale má se za to, že k tomu došlo někdy počátkem 60. let. A prakticky jisté je, že právě tato zbraň byla nosičem použitým při čtvrtém čínském pokusném jaderném výbuchu, k němuž došlo v listopadu 1966. Podle amerických zpravodajských služeb bylo do roku 1969 vyrobeno zhruba 100 raket tohoto typu. Největší slabinou DF-1 a DF-2 byla nepochybně skutečnost, že jejich palivo i okysličovadlo představovaly látky, které nebylo možné dlouhodoběji skladovat v nádržích raket. Příprava rakety ke startu proto nezbytně zahrnovala i tankování, což zabralo několik hodin. DF-2 byla vyřazena koncem 70. let. Konec spolupráce se SSSR pak znamenal nepředání projektové dokumentace k další raketě R-15.
DF-3 Tsien: Příliš velké ambice
Je poměrně málo známým faktem, že už na počátku 60. let Čína usilovala o samostatný vývoj mezikontinentální balistické střely. Program osobně vedl Tsien Hsue Shen (Čchien Süe-sen, v oficiálním čínském přepisu Qian Xuesen), který je označován za otce čínských balistických raket. Raketa původně nesla označení DF-3, které se později přiřadilo níže popsané raketě středního doletu, a tak bývá tento návrh označován jako DF-3 Tsien. Mělo jít o dvoustupňovou střelu, která se koncepčně poněkud podobala americké střele Titan 1. Palivem měl být kerosin a okysličovadlem opět kapalný kyslík. Test se odehrál 14. listopadu 1961 a nezdařil se. Tsien, který se v tomto jediném případě nominoval do funkce hlavního konstruktéra, ale sám uznal, že by to byl pro čínskou raketovou technologii prostě příliš velký skok. Navíc se dostal do sporů se svým týmem, který byl vyškolen v SSSR, zatímco on sám studoval v USA, takže preferoval jiné postupy. V roce 1964 byl celý projekt zrušen a vývoj čínských raket postupoval menšími kroky.
DF-3: Konečně použitelná raketa
Nemožnost udržovat typy DF-1 a DF-2 ve stavu vhodném pro odpálení vedla k vývoji nových typů raket na skladovatelné pohonné hmoty. Vývoj DF-3 začal roku 1964 a 26. prosince 1966 se uskutečnilo první odpálení demonstrátoru. Palivem je dimetylhydrazin, jako okysličovadlo je použita směs AK-27 (kyselina dusičná a oxid dusičitý). Doba přípravy rakety na start klesla přibližně na dvě hodiny. Svým vzhledem i výkony DF-3 dosti připomíná sovětskou R-12 (kód USA SS-4 Sandal), ale téměř jistě už nejde o kopii, přestože jistý podíl zpravodajských služeb na konstrukci se pochopitelně zcela vyloučit nedá.
Střední dolet (přes 2500 km) umožnil „mít na mušce“ americké základny na Filipínách a díky větší nosnosti bylo možno instalovat i termonukleární hlavici o síle 1 až 3 megatun, která byla tehdy v ČLR také vyvinuta. DF-3 vstoupila do výzbroje pravděpodobně v roce 1971. Koncem 70. let už běžely práce na modernizované verzi DF-3A, jež má zvýšený dosah a nejspíše může nést několik současně uvolňovaných hlavic (MRV). Čína pravděpodobně vyrobila mezi 200 a 300 raketami, z nichž část je stále ve službě. Několik desítek vyřazených DF-3A (samozřejmě jen s konvenčními náložemi) v roce 1987 zakoupila Saúdská Arábie; nikdy se však nepodařilo zjistit, k čemu jsou jí vlastně dobré. Raketa DF-3 je technicky i morálně jednoznačně zastaralá a postupně ji nahrazuje modernější DF-21.
DF-4: Cesta do vesmíru
Současně s raketou DF-3 byla vyvíjena také výkonnější DF-4, o které lze říci, že je to vlastně DF-3 s připojeným druhým stupněm. Původně požadovaný dosah 4000 km (neboli vzdálenost americké základny na ostrově Guam) byl během vývoje navýšen na 4500 km, aby pokryl také Moskvu. Nakonec se podařilo vyrobit zbraň s dostřelem 4750 km. Do výzbroje vstoupila roku 1980 a byla to první čínská raketa, jež mohla představovat reálnou hrozbu pro Sovětský svaz i Spojené státy. Podle různých zdrojů bylo vyrobeno mezi 20 a 35 střelami, z nichž část je stále ve službě; odhady Pentagonu z roku 2008 hovoří o 20 raketách, zatímco čínské zdroje uvádějí 50 až 60 modernizovaných střel DF-4A.
DF-4 nese stejnou hlavici jako DF-3, tedy termonukleární o ekvivalentu mezi 1 a 3 Mt. Kvůli použití kapalných paliv je ale DF-4 velmi zranitelná preemptivním úderem a příprava na start trvá minimálně jednu hodinu, a proto má být v nejbližší době vyřazena ve prospěch novějšího typu DF-31. Pro úplnost lze dodat, že DF-4 představuje základ prvního čínského kosmického nosiče CZ-1 (Chang Zheng, „Dlouhý pochod“), jenž byl poprvé vypuštěn 24. dubna 1970. Ke dvěma stupňům DF-4 byl připojen třetí s novým motorem na tuhé palivo a družicí Dong Fang Hong-1. Celková délka tak dosáhla 29,86 m a váha 81,5 tuny.
DF-5: Mezikontinentální obr
Čína však stále nejvíce usilovala o mezikontinentální střelu, která by sloužila jako odstrašující prostředek proti USA. Potřebovala také výkonnější kosmický nosič. Na přelomu 60. a 70. let proto vyrobila (na dnešní poměry) obrovskou raketu DF-5 se dvěma stupni, ale první zkoušky v letech 1971-1972 byly vesměs neúspěšné. Projekt byl poté dočasně zastaven, ale roku 1977 byl obnoven, nyní už s lepšími výsledky (vydařilo se pět ze šesti zkoušek). Do počátku 80. let bylo zkušebně vypuštěno devět raket (první 10. září 1971 a poslední 7. prosince 1981) a první sériová byla dodána v roce 1980. Do konce 80. let bylo zařazeno do služby snad pět nebo šest střel. DF-5 nese termojadernou hlavicí o síle několika megatun a patrně i jistý počet klamných cílů či aktivních rušičů. V polovině 80. let začal projekt modernizace stávajících střel na verzi DF-5A i výroba nových kusů tohoto provedení.
Během 90. let přicházely zprávy o zvyšujícím se počtu zbraní DF-5 a DF-5A. Západní zdroje odhadují, že ČLR má k dispozici od 10 do 30 raket, ale podle neoficiálně-oficiálních údajů má nyní Čína „více než 20 kusů“ střel DF-5. Část je umístěna v silech, odkud je lze odpálit prý za 45 minut, ty zbývající jsou však odkázány na klasické rampy, na kterých trvá příprava několik hodin, ne-li dnů.
DF-5A patrně mohou dopravit více samostatně naváděných hlavic (MIRV) o ekvivalentu několika kilotun, je však sporné, zda je opravdu nesou. Také sporná, ale zajímavá je informace, že DF-4A i DF-5A mohou nést kontejner se samostatně řízenými raketami typu vzduch-vzduch či vzduch-země s jadernou, tříštivou či EMP hlavicí, popř. i kazety obsahující protipancéřovou munici. Byl by to nezvyklý asymetrický pokus o rozšíření schopností těchto nosičů s malými náklady a zároveň se zvýšením dostřelu. Další možností nákladu mohou být protidružicové zbraně. DF-5 reprezentuje vrchol vývoje první generace čínských balistických raket (těch na kapalná paliva), ale navzdory modernizacím už je koncepčně zastaralá a brzy ji vystřídají novější typy. Konstrukce rakety je však dosud naprosto spolehlivým základem řady vesmírných nosičů FB-1 (Feng Bao, celkem 11 startů) a raket ze série Chang Zheng („Dlouhý pochod“): CZ-2 (53 startů), CZ-3 (39 startů) a CZ-4 (15 startů).
DF-21: Z ponorkové rakety
Střela DF-21 je pro Čínu v řadě ohledů přelomová. Je to první čínská raketa středního dosahu, jež pracuje na pevné palivo a vzlétá z pohyblivého odpalovacího zařízení. Oproti předchozím typům se také dramaticky zlepšila přesnost. DF-21 je neobvyklá i způsobem vzniku; jedná se vlastně o „de-navalizovanou“ pozemní úpravu ponorkové střely JL-1 (Ju Lang, „Velká vlna“). Ta byla vyvíjena od roku 1969 a poprvé odstartovala v roce 1981 (ale z ponořené ponorky až o rok později). Už během vývoje JL-1 vznikl návrh pozemní verze, jež byla poprvé odpálena v květnu 1985. Do výzbroje vstoupila ve druhé polovině 90. let. ČLR podle různých pramenů disponuje zhruba 50 až 100 kusy.
DF-21 je dvoustupňová a díky tuhému palivu trvá příprava na start pouze 15-20 minut. Může nést různé typy jaderných hlavic, ale díky poměrně vysoké přesnosti je také účinným nosičem konvenčních náplní. V polovině 90. let byla vyrobena verze DF-21A s větším doletem a vyšší přesností, které je patrně dosaženo díky korekcím navádění pomocí GPS a radaru. Objevily se zprávy o dalších variantách, např. DF-21X, která má mít dosah přes 2000 km. Mezi možnými druhy náplní figuruje mj. penetrační proti podzemním objektům či „radio-frequency explosive warhead“, což je patrně název pro nejadernou elektromagnetickou pulzní hlavici. Předpokládá se, že DF-21 může nést i několik hlavic nebo klamných cílů, což spolu s možností manévrovat výrazně zvyšuje šance verze DF-21B-NMD na průnik protiraketovou obranou.
DF-21C: Protilodní zbraň?
V posledních měsících se stále častěji hovoří o nové modifikaci označované DF-21C. Zprávy o ní jsou dosud rozporné, ale pravděpodobně jde o pokus vytvořit na bázi rakety DF-21 zbraň proti lodím. Není to úplně originální nápad; SSSR kdysi testoval protilodní balistickou raketu R-27K s doletem 1100 km, která měla koncové radiolokační navedení. Tentýž systém zřejmě využívá také DF-21C. Vzhledem k jejímu dostřelu se dá předpokládat, že v případě konfliktu s US Navy v Pacifiku (např. kvůli Tchaj-wanu) by měly DF-21C odstartovat z pobřeží ČLR a zaútočit na americké letadlové lodě.
Americký expert na čínské vojenství Bernard Cole řekl: „Jsme si jistí, že Čína na tom pracuje už nějakou dobu. A znamená to jasnou hrozbu. Nevím, jak bychom dnes takové raketě čelili.“ Kombinace radarových systémů Aegis a střel Standard na amerických lodích je vysoce účinná proti běžným, nízko letícím protilodním střelám, ale spolehlivou obranou proti manévrujícím balistickým střelám dosud disponuje jen několik plavidel (viz ATM 8/2008). Pentagon zjevně přikládá hrozbě čínských balistických protilodních raket zásadní význam. Byl to totiž nejspíše jeden z důvodů pro velké omezení projektu nového torpédoborce DD(X) ve prospěch nákupu dalších víceúčelových plavidel třídy Arleigh Burke.
KT-1: ASAT jako zbraň prvního úderu
Konstrukce DF-21 dala základ také dvěma čtyřstupňovým orbitálním raketám KT-1 (Kai Tuo Zhe), jež byly vypuštěny 15. září 2002 a 16. září 2003 (tento let vynesl na nízkou dráhu 40 kg vážící mikrosatelit PS-2). KT-1 byl 11. ledna 2007 ve 22:28 GMT vyzkoušen jako zbraň proti družicím, když na oběžné dráze zničil vysloužilý čínský satelit Feng Yun-1C.
DF-15: Zaměřeno na Tchaj-wan
V roce 1984 zahájila Čína vývoj čtveřice nových raket krátkého dostřelu na tuhé palivo, které byly zamýšleny jako výzbroj dělostřeleckých jednotek čínské armády a současně i pro export. Raketa DF-15 s doletem 600 km byla poprvé odpálena v roce 1987 a za dva roky již vstoupila do výzbroje 2. dělostřeleckého sboru Lidové osvobozenecké armády. Raketa se stala známou během tzv. tchajwanské krize v letech 1995-1996, kdy Čína odpálila několik kusů směrem ke „vzbouřené provincii“.
DF-15 startuje z rampy na osmikolovém nákladním vozu, a ačkoliv se s ní počítá zejména jako s konvenční zbraní, může nést i malou jadernou hlavici. V závěrečné fázi letu dosahuje rychlosti až Mach 6, takže je poměrně obtížným cílem. Byla zaznamenána i řada nových variant nazývaných DF-15A, B a C. Některé používají pro manévrování plynová kormidla nebo mají odlišnou příď, což může být druhý stupeň s koncovým navedením. Podle USA vlastní ČLR nejméně 300 raket DF-15. Existují zprávy o exportu např. do Sýrie či Libye (pod názvem M-9), ale pravděpodobnější je, že DF-15 vyvezena nebyla.
B-611: Jaguár pro Turecko
Technologie DF-15 se však za hranice Číny pravděpodobně dostala. Zákazníkem ovšem není nějaký „darebácký stát“, nýbrž členská země NATO. Turecko uzavřelo s ČLR minimálně dvě smlouvy o transferu raketových technologií. První z roku 1997 (tzv. projekt Kasirga) se týkala těžkých dělostřeleckých raket WS-1, ale ve druhé z roku 1998 (projekt Jaguar) šlo o balistické rakety krátkého dostřelu B-611. Tato nepříliš známá čínská zbraň údajně vychází z DF-15, ale jako taktická má dolet mezi 150 a 250 km. Turecko na její bázi vyvinulo vlastní raketu J-600T Yildirim s dosahem 150 km, ale její následující varianty (možná vycházející z čínského vzoru B-611E či B-611M, byť Turecko to popírá) by se mohly dostat nejméně na 250 km. Raketa na tuhé palivo startuje z rampy na šestikolovém podvozku a má inerciální navádění, ale mluví se i o instalaci přijímačů GPS. J-600T se představila veřejnosti na přehlídce 30. srpna 2007; není však známo, kolik kusů má turecká armáda ve výzbroji.
DF-11: Nástupce rakety Scud
Zcela nepochybně byl exportován typ DF-11, známý též jako M-11. Jde o operačně taktickou střelu, která vznikla v podstatě jako nástupce známé zbraně Scud. Poprvé vzlétla v roce 1990. Stejně jako DF-15 startuje z rampy na osmikolovém vozu a patrně může dopravit i nukleární hlavici. Dostřelem (300 km) a nosností (500 kg) dodržuje limity Režimu kontroly raketových technologií, takže mohla být vyvezena přinejmenším do Pákistánu (který na její bázi vytvořil střelu Hatf-3 Ghaznavi; více v ATM 10/2008), podle části zdrojů možná také do Íránu.
V roce 1993 začal vývoj modifikace DF-11A s delším doletem a přesnějším naváděním; první test se odehrál v roce 1997 a za dva roky byla zdokonalená verze ve službě. Odhad Pentagonu z roku 2007 hovoří o zhruba 575 až 625 vyrobených střelách DF-11 obou variant, z nichž většina se nachází na východním pobřeží ČLR.
DF-7: Levná improvizace
Třetím typem z „exportní“ řady je DF-7 čili M-7 (případně „projekt 8610“) s doletem 150 km. Vznikla jako přestavba dvoustupňové protiletadlové zbraně HQ-2, což je zdokonalená čínská kopie známé sovětské rakety S-75 Dvina/Volchov (SA-2 Guideline). Původní střela má první stupeň s urychlovačem na tuhé palivo a druhý stupeň s motorem na palivo kapalné, ale u DF-7 byl motor druhého stupně nahrazen novým na tuhé látky. Jedná se o nenáročnou raketu, která byla určena skutečně především pro vývoz, ačkoli se zdá, že od roku 1992 vlastní určitý počet také čínská armáda. Mezi zahraničními odběrateli se uvádí mj. Irák, Írán nebo KLDR; potíž je v tom, že část z těchto zemí (např. právě Irák a KLDR, ale také třeba Srbsko) vyvinula vlastní balistické zbraně na bázi rakety S-75, takže není snadné určit, ve kterém případě jde o domácí výrobu a ve kterém o importované M-7. Čína údajně vyprodukovala zhruba 5000 raket HQ-2, z nichž cca 500 bylo konvertováno na DF-7.
DF-18: Obchodní přelud
Konečně čtvrtým členem „exportní“ rodiny měla být dvoustupňová střela DF-18 (nebo M-18) s dosahem okolo 1000 km. V první polovině 90. let se o ní hodně hovořilo, objevily se zprávy o zapojení Íránu, ale v roce 1994 byl projekt zastaven. V západních pramenech se ale vytrvale udržuje spekulace, že M-18 je základem pákistánské rakety Shaheen-II.
DF-31: Úkryty v jeskyních
Páteř raketového zbrojení ČLR dnes představuje střela DF-31 a její modifikace. Jde o druhou generaci čínských mezikontinentálních raket. Vývoj začal v roce 1986 s požadavkem dostřelu 8000 km, aby výsledná zbraň mohla nahradit DF-4 a ohrozit evropskou část SSSR. Během 80. a 90. let byly postupně vyvinuty a otestovány tři stupně a v letech 1999 a 2000 se odehrály tři letové zkoušky; část zdrojů však uvádí, že došlo k selháním a že první úspěšný start se podařil až 4. září 2006. Není příliš jasné, v jakém stavu jsou DF-31 nyní; „západní“ odhady se značně odlišují a sahají od pokračování testů po dosažení operační způsobilosti (snad v květnu 2007). Zpráva Pentagonu z roku 2008 mluví o méně než deseti odpalovacích zařízeních zaváděných do služby. Oficiální čínské zdroje hovoří o splněném úkolu dodat do konce roku 2007 prvních 60 kusů verze DF-31A. Očekává se, že střely na automobilových přívěsech nebo železničních vagónech se budou ukrývat v jeskyních a tunelech.
DF-31 nese jednu hlavici, jejíž ekvivalent se pohybuje řádově v megatunách. Všechny zdroje se shodují, že Čína upírá nejvíce pozornosti na modernizované varianty DF-31A. Ty mají mít dolet zvýšený nad 10 000 km a řádově vyšší přesnost. Některé subvarianty by navíc měly mít schopnost dopravit i více samostatně naváděných hlavic v kontejneru MIRV, popř. kontejner s pomocným pohonem MARV. Speciální modifikace DF-31MDA s klamnými cíli a aktivními rušiči je určena k průniku vrstevnou protiraketovou obranou. DF-31B1 a DF-31C2 jsou verze pro podzemní sila a tunely u Velké zdi. DF-31C1 jsou běžné mobilní modely; prezentovaly se na přehlídce k 50. výročí Státního svátku a jsou umístěny na severovýchodě a v severní Číně. DF-31B, DF-31B2, DF-31C3 jsou horské verze, jež jsou vybavené tahači kategorie off-road a jsou nasazené v centrální a východní Číně.
Varianta DF-31 jménem Kai Tuo Zhe-2 má fungovat jako vojenský vesmírný nosič s nosností 300 kg (pravděpodobně protidružicové těleso EKV) na polární dráhu. Verze Kai Tuo Zhe-2A kombinuje první stupeň DF-31, druhý a třetí stupeň DF-21, dva urychlovače z prvního stupně DF-21 a kontejner pro tři družice o nosnosti 400 kg. Střela DF-31 posloužila také jako základ ponorkové střely JL-2.
JL-1 a JL-2: Velké vlny
Vývoj rakety Ju Lang („Velká vlna“) pro strategické jaderné ponorky třídy 09-2G Xia (výtlak 6500 t, 12 šachet) začal v roce 1969. V říjnu 1982 vzlétla raketa JL-1 z ponorky s konvenčním pohonem a v roce 1988 byly tyto zbraně instalovány do šachet na třídě 09-2. Později proběhlo přezbrojení na verzi JL-1A, ale dnes už ponorka Xia možná nese střely JL-2. Hlavními nosiči JL-2 však určitě budou ponorky novější třídy 09-4 Jin, na které se JL-2 v současnosti instalují. Proběhl úspěšný test podmořského vypuštění rakety s gyroskopickým kompasem, balistickým počítačem, inerciálním naváděním a navigací GPS. V červnu 2006 odpálila nukleární ponorka ve Žlutém moři balistické rakety, které dopadly 6000 km daleko do pouště Gobi. Výsledkem úspěšného testu byla podle ředitele tchajwanského Národního bezpečnostního úřadu Hsu Hui Yu odchylka 15 m. Raketa JL-2 může dopravit kontejner pro 3-4 90kt hlavice nebo jednu 1Mt hlavici. Ponorky třídy 09-4 Jin (výtlak 9000 t) s 12 šachtami kotví na podmořské základně na ostrově Xiaoping a na základně v Čching-tao u Sachalinu. Odhaduje se, že střely JL-2 mohou být v operačním nasazení mezi roky 2008 a 2010 jako základ arzenálu strategických ponorek ČLR pro 21. století. Nyní už se zvažuje přestavba třídy 09-4 na verzi 09-4A s 16-18 šachtami pro střely JL-2A a stavba tříd 09-5 a 09-6, údajně už s raketami JL-3.
DF-35 a DF-25: Změny počtu stupňů
V červenci 2007 se představila nová raketa středního doletu, která vstoupila do výzbroje ČLR snad v letech 2004-2005. Původně se tvrdilo, že jde o novou verzi DF-21, ale odlišné rozměry nové zbraně tuto teorii vyvracejí. Podle dostupných fotografií a TTD lze poměrně jistě říci, že raketa vznikla použitím prvních dvou stupňů z DF-31, na kterých je instalována nová hlavice. Patrně má přesné koncové navádění a slouží pro nesení vysoce účinných konvenčních náplní, mj. palivo-vzdušných, se submunicí či elektromagnetických. 30. září 2008 Washington Times uvedly, že Čína vyvinula řadu nejaderných EMP hlavic, jež produkují puls s dosahem desítek kilometrů a impulsním výkonem v mikrovlnném pásmu až 10 GW. Pro start nové střely slouží rampa na podvozku desetikolového nákladního vozidla. Západní analytici zbraň označují jako DF-25, ale podle čínských údajů je to DF-35. První číslice v názvu totiž zpravidla odkazuje na „rodinu“ střel určenou průměrem těla, takže pro dvoustupňovou verzi DF-31 je logicky použit název DF-35. Střela DF-25 opravdu existuje, ale (jak napovídá číselné označení) je odvozena od DF-21. Podobně jako DF-35 vznikla změnou počtu stupňů, tentokrát však směrem vzhůru; jde o prodlouženou třístupňovou obměnu DF-21.
DF-41: Topol Made in China?
Od poloviny 90. let přicházejí zprávy, že Čína připravuje ještě jednu novou mezikontinentální raketu, která má díky doletu až 12 000 km nahradit jednoznačně zastaralé DF-5. Tato zbraň se obvykle nazývá DF-41, konkrétních údajů je ovšem málo. Původně se tvrdilo, že by mohlo jít o prodloužení typu DF-31, avšak dnes převládá názor, že by mohla představovat čínskou verzi ruské třístupňové rakety RS-12M Topol. O skutečném stavu vývoje DF-41 ale na Západě není vůbec jasno. Nejprve se hovořilo o vstupu do služby v letech 2003-2005, nyní se uvádí až rok 2010 a některé prameny dokonce tvrdí, že projekt byl jako příliš náročný a riskantní zastaven ve prospěch DF-31A. Výsledky pátrání po relevantních informacích však ukazují, že západní analytici nesledují čínský Internet nebo vojenské vysílání čínské státní televize, kde se armáda otevřeně chlubí výsledky vývoje a testů a kde lze získat i detailní TTD. Stále ale chybí snímek samotné střely; její kontejner sice opravdu připomíná ten pro Topol, ovšem příbuznost vlastní střely DF-41 s ruskou je čirá spekulace; daleko pravděpodobnější je prodloužení a kombinace stávajících konstrukcí čínského původu.
Podle čínských zdrojů začal projekt DF-41 v roce 1984 s cílem vyrobit raketu na pevné palivo jako náhradu DF-5. Vývoj trval deset let. Až v roce 1991 byla vyřešena otázka paliva a v roce 1994 byl údajně proveden test na vysoké balistické dráze. Vojskové zkoušky DF-41 měly být dokončeny do 1. října 1999, ale kvůli problémům s přepravou po silnici byl program Ústřední vojenskou komisí pozastaven. Proběhla však úspěšná počítačová simulace využití proti cílům v USA. Třístupňová DF-41A byla vyvinuta pro 12 termonukleárních hlavic v kontejneru typu MARV s dosahem až 14 000 km. Přesnost má stačit k ničení bodových cílů včetně raketových sil protivníka a průnik vrstvenou protiraketovou obranou. Raketa DF-41 se řeší pro platformy železniční, terénní a silniční (vozidlo Shaanxi TX-4320). Je uzavřena v přívěsu se dvěma páry skládacích dveří a po otevření je kontejner hydraulicky zdvižen do svislé polohy. Dopravu ale limituje enormní hmotnost, takže silniční verze nemá složitou klimatizaci, kterou zajišťuje až spuštěný raketový motor. DF-41 a DF-45 s prodlouženým dosahem lze brát jako pokračování designu DF-31 a předpokládá se, že nebudou nasazeny ve velkém počtu.
DF-51: Kombinovaný pohon
Čína vydala v roce 2006 Bílou knihu kosmického rozvoje, kde stanovuje úkol vyvinout novou těžkou raketu jménem DF-51. Jedná se o pokračování konceptu dvojího užití, podobně jako u střel DF-4 či DF-5. Náklad jako náklad... Dle tohoto dokumentu má být výsledkem programu raketa o průměru 5 m (stejně jako kosmické nosiče CZ-5) s nosností 9 tun na nízkou oběžnou dráhu (LEO) či 5 tun na geostacionární dráhu (GEO, 36 000 km). Nejvyšší nosnost DF-51 má činit 14-25 tun. Pohon by měl být kombinovaný s kapalným palivem pro první a druhý stupeň a pevným pro třetí stupeň. Bojový náklad by mělo tvořit 8 až 14 1Mt termonukleárních hlavic v kontejneru MARV. Tato konstrukce tak má sloužit jako mezikontinentální balistická, nosná kosmická i těžká protidružicová.
Ambiciózní plány
V souladu s vojenskou doktrínou z roku 2006 by Čína chtěla mít v každém ze sedmi hlavních vojenských regionů (Peking, Shenyang, Lanzhou, Nanjing, Guangzhou, Chengdu a Jinan) dvě až tři divize DF-31A po 10 až 15 střelách. Přezbrojování útvarů na DF-31A probíhá současně s koncem kariéry DF-3 a DF-4. Podle čínských zdrojů už jsou ve službě DF-41A a je vyroben tucet DF-51A. Celkem se plánuje arzenál cca 220 nosičů, z nich 120 DF-31A, dvacet DF-41A a třicet DF-51A. Asi padesát střel má být umístěno v pevných silech a zbývající na mobilních platformách či ponorkách. Plavidla třídy 09-4 ponesou dvanáct raket, třída 09-4A šestnáct až osmnáct raket po osmi hlavicích a třída 09-2 dvanáct raket s jednou hlavicí. V podpůrné úloze má operovat šest nukleárních útočných ponorek třídy 09-3 Shang (dvě v operačním nasazení, dvě v pohotovosti a dvě v záloze) se střelami s plochou dráhou letu HN-3.
Plány čínské Ústřední vojenské komise a Národní bezpečnostní komise pro vědu a výzkum na inovace do roku 2010 jsou značně rozsáhlé. Je třeba zdokonalovat již existující mobilní rakety středního dosahu DF-21, mobilní rakety středního dosahu se třemi hlavicemi DF-25, mobilní mezikontinentální rakety DF-31 a mobilní mezikontinentální rakety DF-41 a DF-45 vybavené hlavicemi MIRV a MARV. Bude dokončena těžká mezikontinentální raketa DF-51 s nosností 10 tun a nejvyšším doletem 15 000 km, která ponese buďto 14 hlavic o síle 500 kilotun, nebo osm 1Mt hlavic. Mají být zdokonalena pevná paliva pro zvýšení doletu. Připravuje se i „nový mobilní meziprodukt DF-23“, malé orbitální aplikace balistických raket a nová námořní střela JL-2B, resp. námořní verze DF-41. A konečně má být vyvinuta multifunkční strategická střela dlouhého doletu pod spekulativním označením XW-X.
ČLR stahuje náskok
Přehled čínských balistických zbraní názorně ukazuje, jakými obrovskými změnami raketový program ČLR prošel. V počátečním období byl charakteristický kopírováním sovětských typů a až do konce 70. let neschopností vyvinout spolehlivé motory na tuhé palivo. První generace čínských raket tak za americkými a sovětskými raketami výrazně zaostávala a v případě války by byla nesmírně zranitelná. Až raketa středního doletu DF-21 a střely krátkého doletu DF-15 a DF-11 s motory na tuhá paliva znamenaly velký kvalitativní posun. Nejnovější verze rakety DF-21 s koncovým naváděním i nové mezikontinentální střely DF-31 už mohou být označeny za moderní, byť úplné špičky, na níž se pohybují rakety USA či Ruska, ještě nedosahují. Další generace čínských raket (jako DF-41 či DF-51) už se ale oné špičce může vyrovnat. Raketový program tak skutečně odráží pozici celé Číny.
ČLR už určitě není zaostalým „největším státem třetího světa“, nýbrž dynamicky se vyvíjející vyspělou zemí s rozsáhlým technologickým zázemím a státem koordinovaným rozvojem vědy a techniky. Čína nikterak neskrývá své politické, ekonomické a vojenské ambice, což ostatně potvrzuje i bouřlivý rozvoj kosmického programu (včetně výstupu kosmonautů do volného prostoru), a to v situaci, kdy uprostřed finanční krize americká NASA hodlá nakupovat ruské nosiče Sojuz, aby mohla pokračovat americká podpora stanice ISS. Čínský raketový program má zřejmě větší dynamiku, než si západní analytici chtějí přiznat. Stávající supervelmoci sice pořád mají náskok, ale starobylá země mandarínů jej během několika let stáhla.
Kresby: Štěpán Kotrba
Foto: Chinese Defence Today a archiv
Prameny: Aeronautics.ru, Air Combat Information Group, Center for Nonproliferation Studies, Encyclopedia Astronautica, Federation of American Scientists, GlobalSecurity.org, Jane’s, Chinese Defence Today, International Assessment and Strategy Center, MissileThreat.com, Softwar.net, Tuomas Närväinen’s Homepage, Wikipedia, vojenská akademie Hainan, oficiální stránky čínského ministerstva obrany a čínské vojenské analytické servery
Pozn.: Pro přepis čínských názvů, s výjimkou těch nejznámějších a v češtině běžně používaných, jsme upřednostnili oficiální čínskou transkripci do latinky. Případným zájemcům to usnadní vyhledávání v zahraničních pramenech, které tento standardizovaný přepis v naprosté většině používají.
Chronologie čínského jaderného, raketového a kosmického programu
Informace obsažené v článku je třeba zasadit do širšího kontextu. Snažit se zachytit, odkud a kam se tento vývoj ubíral, a v některých případech alespoň naznačit příčiny a širší souvislosti. Tato časová osa si neklade pochopitelně za cíl podat vyčerpávající přehled vývoje čínského jaderného, raketového a kosmického programu.
| 1945-1955 | | Počátky |
| 1. říjen 1949 | | vznik Čínské lidové republiky
|
| 25. červen 1950 | | vypukla korejská válka. Do konfliktu se na straně Severní Koreje zapojuje i Čína. Prezident Spojených států Harry Truman zvažuje použití jaderných zbraní. Podobné úvahy se ve Spojených státech objevují i v následujících letech.
|
| 1951 | | Čína a Sovětský svaz začínají v provincii Xinjiang provádět společný průzkum nalezišť uranu.
|
| 1953 | | Čína oficiálně ustavuje Komisi pro jadernou energii Čínské akademie věd.
|
| Leden 1953 | | delegace vědců, které vede čínský vědec Qian Sanqiang (Čchien San-čchiang), odjíždí na návštěvu do Moskvy. Qian studoval ve Francii a pracoval řadu let na pařížské Sorbonně pod vedením manželů Curieových
|
| Červenec 1953 | | konec války v Koreji.
|
| Srpen 1954 | | Čína a Sovětský svaz oznamují, že zahajují spolupráci v oblasti vojenských aplikací jaderného výzkumu.
|
| | |
|
| 1955-1965 | | Raketový start
|
| Leden 1955 | | admirál US Navy Radford veřejně prohlašuje, že pokud Čína napadne Jižní Koreu, je třeba použít jaderných zbraní.
|
| 4. ledna 1955 | | se sovětskou pomocí začíná čínský jaderný výzkum; Moskva oznámila, že podle dohody dodá Číně štěpný materiál. Do roku 1960 mají být vybudovány jaderné reaktory v Lanzhou a Baotou.
|
| 15. ledna 1955 | | čínské vedení rozhoduje o zahájení vlastního vývoje strategických zbraní, včetně jaderných bomb a příslušných nosičů.
|
| 17. září 1955 | | ze Spojených států se do Číny vrací Qian Xuesen (Čchien Süe-sen, nejčastěji však uváděn jako Tsien Hsue Shen). Qian, vědec světové úrovně, který v USA vystudoval a pracoval 20 let, byl obviněn, že je komunista a následně vyhoštěn. Po příjezdu do Číny je okamžitě pověřen řízením čínského raketového programu.
|
| 1956 | | první čínští vědci jsou vysláni do Sovětského svazu, do Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. v letech 1955 až 1959 tuto stáž absolvuje na 260 čínských vědců.
|
| 17. února 1956 | | Qian Xuesen navrhuje Státní radě tajný plán vývoje balistických raket. Plán předpokládá zřízení výzkumného ústavu pro vývoj v oblasti letectví a raketové techniky. Program je posléze schválen a Qian se stává jeho šéfem.
|
| 1. března 1956 | | vzniká ve spolupráci sovětských a čínských vědců tzv. dvanáctiletý plán rozvoje čínské aeronautiky. Vývoj raket je v něm zdůrazněn na úkor leteckého průmyslu.
|
| 14. března 1956 | | zřízena Ústřední vojenská komise čínského Národního obranného průmyslu a letectví.
|
| 13. září 1956 | | Čína získává od Sovětského svazu příslib dodávky dvou německých raket R-1. Ukáže se, že jde o pouhé kopie V-2. Číňané jsou nespokojeni a chtějí víc.
|
| 17. října 1956 | | je schválena ústřední strategie raketového výzkumu. Maršál Nie Rongzhen definuje priority: důraz je kladen na vlastní síly, pak je třeba usilovat o zahraniční pomoc a využít poznatků, k nimž již dospěly kapitalistické státy.
|
| 1957 | | je založen Ústav pro mechaniku a Ústav pro jadernou energii v rámci Čínské akademie věd.
|
| 15. října 1957 | | je podepsána nová čínsko-sovětská dohoda o technické spolupráci v oblasti obrany. Rusové podle ní mají dodat Číně prototypy atomových bomb, dvě rakety R-2 a příslušnou technickou dokumentaci, plus potřebné odborníky a vybavení pro licenční výrobu raket R-2
|
| 24. prosince 1957 | | do Pekingu dorazí vlakem raketový prapor Rudé armády se dvěma R-2 a odpalovacími zařízeními. Tajně jsou převezeny na půdu tzv. Páté akademie Ministerstva obrany (založené 8. října 1956), jejímž ředitelem je Qian Xuesen.
|
| Leden 1958 | | začínají práce na Projektu 581, jehož cílem je vynesení první čínské družice na oběžnou dráhu do roku 1959 na oslavu 10. výročí vzniku ČLR. Začíná budování raketové základny Shuangchengzi (známější podle blízkého města jako Jiuquan) v provincii Gansu). V roce 1960 je dokončena železnice, která základnu přímo spojuje s utajenou 5. akademií v Pekingu.
|
| Duben 1958 | | 5. akademie se rozšiřuje. Během následujícího roku se počet zaměstnanců zvýší o několik tisíc. Čínská vláda tajně vysílá stále větší počty inženýrů do SSSR studovat raketové technologie.
|
| 17. května 1958 | | předseda Mao naléhá na uspíšení Projektu 581
|
| Léto 1958 | | Do Pekingu dorazila slíbená technické dokumentace k raketám R-2 ze Sovětského svazu; zároveň přijíždí 100 sovětských techniků, kteří mají fungovat jako poradci.
|
| 19. září 1958 | | 5. akademie dokončuje plán vývoje raket Dong Feng (DF-1, DF-2, DF-3).
|
| 20. června 1959 | | Ústřední výbor KSSS doporučil, aby Čína nedostala slíbený prototyp ani výkresy atomové bomby, jak bylo dohodnuto dříve. Rusové de facto vypověděli dohodu o spolupráci v oblasti jaderných technologií.
|
| Září 1959 | | budují se první výrobní závody v Shenyangu a Nanchengu
|
| Říjen 1959 | | čínská vláda nařizuje provedení reverzního inženýringu (jinými slovy okopírování) R-2. Krycí jméno pro tento projekt je 1059.
|
| Konec 1959 | | výroba prvních raket se setkává s obtížemi; chybí základní materiál, používají se náhražky; nejsou nástroje ani kvalifikovaný personál.
|
| Srpen 1960 | | čínsko-ruská roztržka vrcholí, dochází k úplnému zastavení spolupráce. Všech 1343 sovětských specialistů je staženo z Pekingu a vrací se do Ruska. 23. srpna odcházejí poslední. Nedokončeno zůstává 257 technických projektů.
|
| 5. listopad 1960 | | Čína na základně Jiuquan poprvé úspěšně otestovala imitaci sovětské rakety krátkého doletu R-2.
|
| Prosinec 1960 | | úspěšný test dalších dvou raket R-2 vyrobených v Číně.
|
| 14. listopad 1961 | | neúspěšný test rakety DF-3 Tsien; v tomto jediném případě byl hlavním konstruktérem sám Qian Xuesen; projekt byl posléze zrušen.
|
| 21. březen 1962 | | Qian navrhuje novou organizační strukturu vývoje raket, která je inspirována americkým systémem PERT (Program Evaluation and Review Technique), který byl použit pří vývoji americké střely Polaris.
|
| 1964 | | čínské vedení spolu s vědci upřesňuje směr vývoje řízených střel; je revidován program Dong Feng (DF). Vzniká následující logická posloupnost: R-2 jsou přeznačeny na DF-1, DF-2 mají být schopny zasáhnout Japonsko, DF-3 Filipíny, DF-4 Guam, DF-5 kontinentální Spojené státy.
|
| Únor 1964 | | objevují se první úvahy o ambiciózním projektu systému protiraketové obrany (Projekt 640); v úplnosti byl představen až v lednu 1967. V březnu 1980 byl nakonec novým čínským vedením zrušen.
|
| 29. května 1964 | | úspěšný test tří raket krátkého doletu země-země.
|
| 29. června 1964 | | úspěšně testována balistická střela středního doletu Dong Feng-2 s doletem 1050 km; je zařazena do výzbroje koncem roku 1966
|
| 16. října 1964 | | v 15 hodin pekingského času úspěšně explodovala první čínská atomová bomba na zkušební střelnici v Lop Nor v provincii Xinjiang na západě země. Čína se tak stala pátým členem jaderného klubu.
|
| 17. října 1964 | | premiér Čou En-laj formuluje čínský postoj k jaderným zbraním: čínská vláda vždy usilovala o úplný zákaz a zničení jaderných zbraní. Čína provedla jaderný test, uskutečňuje vývoj jaderných zbraní a je nucena produkovat jaderné zbraně -- činí tak ovšem výhradně pro účely obrany. Nikdy nehodlá použít atomové zbraně jako první.
|
| 4. listopadu 1964 | | je rozhodnuto pokračovat ve vývoji DF-2A, verze rakety DF-2 s prodlouženým doletem
|
| 1965 | | dokončena modernizace naváděcího systému Dong Feng-2. Souběžně byly zahájeny práce na konstrukci Dong Feng-3
|
| | |
|
| 1965-1976 | | Kulturní revoluce
|
| Květen 1965 | | Zahájeny projekční práce na Dong feng-4, současně byly zahájeny i dílčí konstrukce Dong Feng -5.
|
| 14. května 1965 | | Čína provedla druhý test atomové bomby
|
| Srpen 1965 | | naplno zahájen program vývoje mezikontinentální balistické střely Dong Feng-5
|
| Listopad 1965 | | úspěšný test balistické rakety Dongfeng-2A.
|
| 4. ledna 1966 | | Qian navrhuje vylepšení raket DF-5 (např. o elektronická protiopatření), aby dokázaly proniknout plánovaným americkým systémem ochrany proti balistickým raketám (ABM)
|
| 1966 | | raketa středního doletu Dong Feng-2 je nasazena do operačního použití
|
| 1. července 1966 | | vznikají čínské strategické jaderné síly, tzv. Druhý dělostřelecký sbor. Ten je pod operačním velením generálního štábu, ale je přímo řízen Ústřední vojenskou komisí; od roku 1974 je samostatnou součástí čínské armády
|
| Srpen 1966 | | začíná tzv. Velká proletářská kulturní revoluce
|
| 27. října 1966 | | Čína jako první na světě provádí test rakety s jadernou hlavicí; raketa DF-2A s jadernou hlavicí o síle 12 kt je odpálena ze základny Jiuquan v Gansu; o necelých 10 minut později podle plánu exploduje ve výšce 569 metrů nad zemí na jaderném polygonu Lop Nur v provincii Xinjiang vzdáleném necelých 900 km. Čínský program jaderného zbrojení se tak dostává do fáze operačního nasazení.
|
| Listopad 1966 | | Čínské vedení rozhoduje o vybudování druhého raketového polygonu na severovýchodě země. Výstavba Severního raketového zkušebního střediska Taiyuan (město téhož jména je vzdáleno 284 km) v provincii Shanxi je zahájena v dubnu 1967. Známé je též jako Základna 25. Americké zpravodajské služby pro ně používají označení Wuzhai Missile and Space Centre.
|
| 26. prosince 1966 | | první úspěšný test vlastní rakety středního doletu Dong Feng-3.
|
| Březen 1967 | | začínají práce na vývoji dvoustupňových řízených střel Ju Lang-1 pro ponorky
|
| 17. června 1967 | | Čína úspěšně odpálila první vodíkovou bombu, a to pouhých 32 měsíců po první zkoušce atomové bomby
|
| 14. července 1967 | | v reakci na "závody o Měsíc" rozhodují čínští představitelé Mao Ce-tung a Čou En-laj, že Čína nesmí zůstat pozadu a zahájí vlastní program pilotovaných letů do kosmu.
|
| 1. dubna 1968 | | vzniká Ústav kosmické medicíny a Ústřední vojenská komise vydala rozkaz zahájit výběr kosmonautů. V této souvislosti je také rozhodnuto o zahájení výstavby nové raketové základny Xichang v provincii Sichuan (Základna 27). Do této bezpečné oblasti je brzy přemístěna řada institucí zapojených do raketového a jaderného výzkumu.
|
| 18. prosince 1968 | | prvním úspěšným startem rakety Dong Feng-3 s pohonem na kapalné palivo je zahájen provoz na novém raketovém polygonu Taiyuan.
|
| 30. ledna 1970 | | byl proveden úspěšný test dvoustupňové rakety DF-4. Přidání druhého stupně umožnilo zvýšit dolet na více než 4750 km.
|
| 24. dubna 1970 | | Mao osobně dá pokyn k vypuštění družice Dong Fang Hong -1 (překlad názvu znamená "Východ je rudý"); nosná raketa Chang Zheng-1 ("Dlouhý pochod") odvozená z Dong Feng-4 jej vynesla na oběžnou dráhu kolem Země. Čína se stává pátou zemí světa (po SSSR, USA, Francii a Japonsku), která dokázala vyslat do kosmu vlastní družici.
|
| Květen 1970 | | oficiální zařazení Dong Feng-2A do výzbroje.
|
| 26. prosince 1970 | | Na vodu je spuštěna první jaderná ponorka vlastní výroby Typ 091 (plavidlo 401, NATO třída Han); její stavba začala kolem roku 1968 a do služby vstupuje v srpnu 1974.
|
| Květen 1971 | | do výzbroje se dostává raketa Dong Feng-3.
|
| 15. března 1971 | | proběhla první fáze výběru kosmonautů; v dubnu je přijat Projekt 714 s cílem uskutečnit první let do roku 1973. Tou dobou však je program již v troskách v důsledku politického vývoje.
|
| květen 1975 | | vývoj mezikontinentální rakety Dong Feng-5 (do služby vstoupí v roce 1981), zahájena výroba balistických střel pro ponorky
|
| 4. srpna 1975 | | zahájena výroba strategických jaderných raket středního doletu Dong Feng-3
|
| 26. listopadu 1975 | | nosná raketa Chang Zheng-2 vynesla na oběžnou dráhu návratovou družici FSW pro snímání povrchu země; ta se podle plánu po 3 dnech vrací na zem
|
| Květen 1976 | | úspěšně otestována překonstruovaná raketa DF-4 s prodlouženým doletem; do výzbroje je zařazena na přelomu let 1979 a 1980
|
| | |
|
| 1976-1986 | | Aplikace výsledků výzkumu
|
| 9. října 1976 | | Maova smrt znamená konec kulturní revoluce; v následujících letech nejvyšší státní představitel Deng Siao-pching energicky prosazuje modernizaci armády; země se však musí vzpamatovat z předchozích chaotických let a národní priority se přesouvají k ekonomickému rozvoji na úkor výdajů na obranu. Tzv. "program čtyř modernizací" klade obranu až na poslední místo (za zemědělství, průmysl a vědu a techniku).
|
| 1978 | | v provincii Sichuan začíná fungovat polygon Xichang (Základna 27); je určen pro rakety a geostacionární družice.
|
| 14. října 1978 | | Čína poprvé uskutečnila podzemní jaderný výbuch.
|
| Leden 1979 | | od ledna 1979 do prosince 1981 se na základně Taiyuan uskutečnilo pět testů mezikontinentální rakety DF-5, z toho čtyři z podzemních sil.
|
| 17. února 1979 | | čínsko-vietnamská pohraniční válka, byť krátká, odhalila zaostalost čínské armády jako co do zbraní a techniky, tak co do strategie a bojeschopnosti, a poukázala na nutnost změn.
|
| 1980 | | Čína poprvé zavedla do výzbroje balistické rakety dlouhého doletu Dong Feng -4, byť jen v malém počtu.
|
| 18. května 1980 | | na raketové základně Jiuquan v provincii Gansu proběhl úspěšný test rakety dlouhého doletu Dong Feng-5; doletěla do jižního Tichomoří. Další test 21. května se rovněž zdařil. Raketový modul se v obou případech snesl na padáku a byl vyloven z moře.
|
| Začátek roku 1981 | | na vodu spuštěna jaderná ponorka Typ 092 (NATO třída Xia) s 12 balistickými raketami Ju Lang-1 (JL-1, NATO CSS-N-3) odpalovanými pod hladinou. K oficiálnímu zařazení do výzbroje došlo až v srpnu 1983.
|
| 1981 | | Čína zahájila "zkušební" provoz 2 pozemních sil osazených raketami Dong Feng-5.
|
| 17. června 1981 | | první úspěšný test rakety JL-1, zatím pozemní, proběhl na základně Wuzhai; začátkem následujícího roku se uskutečnily dva další
|
| 12. října 1981 | | Čína začala používat sovětské konvenční raketonosné ponorky třídy Golf jako nosiče balistických raket
|
| 30. dubna 1982 | | první úspěšné odpálení balistické střely Ju Lang-1 z ponořeného pontonu
|
| 12. října 1982 | | první úspěšné odpálení balistické střely Ju Lang-1 z ponorky Golf; předchozí, o několik dní dříve, se nezdařilo
|
| 8. dubna 1984 | | raketa Chang Zheng-3 vynesla úspěšně telekomunikační družici na geostacionární oběžnou dráhu; v návaznosti na to Čína v roce 1985 zahájila komerční program vypouštění družic pro zahraniční zájemce.
|
| 20. května 1985 | | úspěšný test rakety středního doletu DF-21
|
| 1. října 1984 | | Během přehlídky ke 35. výročí založení ČLR jsou poprvé představeny veřejnosti jednotky strategických raketových vojsk.
|
| 28. září 1985 | | první zkušební odpálení rakety Ju Lang-1 z čínské ponorky Typ 092 se nezdařilo, následují další neúspěšné zkoušky, o kterých armáda neinformuje (celkem 4). Úspěšný test z ponořené ponorky proběhne až 27. září 1988.
|
| Prosinec 1985 | | úspěšný test rakety Dong Feng-3A s prodlouženým doletem (2500 až 2800 km, podle některých zdrojů na 3500 km).
|
| | |
|
| 1986 − dodnes | | Strategie "Velké modernizace"
|
| 1986 | | první test balistické rakety s vícenásobnými samostatně naváděnými návratovými moduly Dong Feng-4.
|
| 1986 | | byl zahájen vývoj Dong Feng-31/41 / JL-2.
|
| 21. března 1986 | | Čína oznámila že nebude provádět jaderné zkoušky v atmosféře.
|
| 16. prosince 1986 | | dokončen vývoj mezikontinentální řízené střely Dong Feng-5; v letech 1987-1989 jich bylo vyrobeno a do výzbroje zařazeno pět
|
| Červen 1987 | | první test rakety Dong Feng-15; několik z nich se do výzbroje dostalo kolem roku 1989
|
| 1988 | | Čína exportovala 36 strategických řízených střel DF-3 do Saúdské Arábie. V následujících letech byla Čína opakovaně vystavena sankcím podle MTCR pro podezření z exportu zakázaných technologií zejména na Blízký východ.
|
| duben 1988 | | oficiální návštěva čínských vědců v americké Lawrence Livermore National Laboratory; zpráva CIA později toho roku konstatovala, že Číňanům se podařilo získat cenná data pro vývoj neutronové bomby. Přesto počet návštěv čínských vědců v amerických jaderných laboratořích dále rostl: z 67 v roce 1988 na 488 v roce 1997...
|
| 5. července 1988 | | založeno čínské ministerstvo leteckého průmyslu.
|
| 7. září 1988 | | raketa Chang Zheng-4A vynesla na geosynchronní oběžnou dráhu první meteorologickou družici Feng Yun -1 ("Vítr a mraky".
|
| 27. září 1988 | | Test balistické střely JL-1 odpálené z ponorky ve Žlutém moři se zdařil. Další test 27. září byl rovněž úspěšný. JL-1 má dosah 2,150km. V současné době se vyvíjí JL-1A s dosahem 2,500km.
|
| 28. září 1988 | | 34. podzemní jaderný výbuch; podle USA se jednalo o test neutronové bomby.
|
| 1988 | | zahájena výroba balistické střely DF-15 (exportní označení M-9); k plánovanému vývozu do Sýrie a Íránu nakonec na nátlak USA nedošlo.
|
| srpen 1989 | | provedeny úspěšné zkoušky mobilního odpalovacího zařízení balistické rakety Dong Feng-21 na tuhá paliva
|
| 1992 | | zahájena sériová výroba taktických balistických raket DF-11 (M-11); v následujícím roce začíná vývoj zdokonalené varianty DF-11A
|
| 9. března 1992 | | Čína přes dlouhodobé výhrady podepsala Smlouvu o nešíření nukleárních zbraní - jako poslední z jaderných států.
|
| 21. září 1992 | | přijata koncepce čínského programu pilotovaných letů do kosmu, včetně vesmírné laboratoře a pozdější vesmírné stanice.
|
| 29. května 1995 | | první test odpálení nového typu mezikontinentální střely Dong Feng-31 na vysokou balistickou dráhu ze střediska Taiyuan s dopadem do cílového prostoru v provincii Xinjiang.
|
| 21. července 1995 | | test několika raket Dong Feng-15 v blízkosti Tchajwanské úžiny; obdobný "výstražný" test proběhl v březnu 1996
|
| 1995 | | ukončen vývoj mezikontinentální střely Dong Feng-31
|
| 29. srpna 1996 | | Čína uskutečnila svůj 45. pokusný jaderný výbuch a ukončila tak sérii intenzivních jaderných zkoušek z první poloviny 90. let. Téhož dne oznámila, že s okamžitou platností uvaluje moratorium na jaderné zkoušky
|
| 24. září 1996 | | Čínský ministr zahraničí Qian Qichen v sídle OSN v New Yorku podepsal Smlouvu o úplném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) spolu se Spojenými státy, Ruskem, Francií, Velkou Británií a více než 60 dalšími zeměmi
|
| 1. července 1997 | | Hong Kong se stává součástí Čínské lidové republiky.
|
| 6. října 1997 | | Test rakety DF-11A; do výzbroje se dostává zřejmě kolem roku 1999. Většina těchto systémů je rozmístěna v blízkosti Tchajwanské úžiny.
|
| 2. srpna 1999 | | Test mezikontinentální rakety DF-31 ze základny v Taiyuanu s dopadem v cílovém prostoru v provincii Xinjiang. Dalších několik testů bylo provedeno v následujících letech. Podle některých zdrojů uspěl až ten ze 4. září 2006.
|
| Leden 2001 | | zřejmě proběhl test JL-2 z modifikované ponorky třídy Golf. Rakety s údajným doletem 8000 km mají dosáhnout počáteční operační schopnosti v horizontu let 2009-2010.
|
| 15. října 2003 | | raketa Shen Zhou 5 s prvním čínským kosmonautem (Yang Liwei) startuje z kosmodromu Jiuquan
|
| 12. prosince 2006 | | první komerční satelitní snímky nové ponorky 09-4A s 16 sily pro rakety Ju Lang-2A
|
| 11. ledna 2007 | | Čína zničila svůj vlastní zastaralou meteorologickou družici FY-1C Feng Yun na oběžné dráze ve výšce asi 800 km nad zemí pomocí "kill vehicle" vyneseného zřejmě vícestupňovou raketou Dong Feng 21 nebo KT-2 (její komerční derivát) zřejmě ze základny Xichang. Podle odborníků se jednalo o test protidružicového systému obdobného americkému ASAT. Čínský systém údajně nese název SC-19.
|
| 2007 | | schválena výstavba nového kosmodromu Wenchang na jihočínském ostrově Hainan. Do provozu má být toto středisko uvedeno v roce 2014 a má nahradit zastaralou základnu Xichang. Toto středisko bude první, které umožní start raket Chang Zheng-5.
|
Pozn.: Pro přepis čínských názvů, s výjimkou těch nejznámějších a v češtině běžně používaných, jsme upřednostnili oficiální čínskou transkripci do latinky, tzv. pinyin. Případným zájemcům to usnadní vyhledávání v zahraničních pramenech, které tento standardizovaný přepis v naprosté většině používají.
Zdroje: http://hi.baidu.com/yongyuanxiaosan/blog/item/db10ded30339e9dea9ec9a85.html ;
http://www.astronautix.com/astros/tsien.htm; http://www.sinodefence.com/space/missile/project640.asp;
http://www.spacetoday.org/Rockets/Spaceports/China.html;
http://www.sinodefence.com/navy/navalmissile/hy1.asp; http://www.fas.org/nuke/guide/china/agency/2-corps.htm;
http://fas.org/irp/dia/product/prc_ch-11.htm;
http://www.fas.org/nuke/guide/china/theater/df-3a.htm;
http://www.nti.org/db/China/mmepos.htm;
http://www.nti.org/db/China/sanclist.htm;
http://en.wikipedia.org/wiki/Fanhui_Shi_Weixing
Článek je zveřejněn v nejnovějším, listopadovém čísle odborného měsíčníku o armádní technice ATM 11/2008, které vyšlo v pátek 7. 11. 2008
