Sám jsem v Rusku nikdy nebyl, jelikož však znám poměrně hodně mladých Rusů a Rusek (učím je v Praze češtinu a angličtinu), mám o něm zprávy takřka z první ruky - zprávy, jež se ne úplně vždy shodují s generalizacemi, k nimž se ve svých obrázcích z Rusi uchylujete. Tak kupříkladu z oněch výpovědí, ale i z jiných zdrojů, vím, že je v současnosti v Rusku, a zejména pak v Moskvě, silně na vzestupu nacionalismus, silně promísený s neonacismem. Proto považuji větu z vašeho závěrečného zobecnění ("Rusko se mi zdá být klasickým příkladem země, kde ideologii a politiku naprosto neutralizoval konzumerismus.") za přinejmenším problematickou. A problematických míst bych ve vašich črtách shledával i vícero. Vaše pokusy o kvazi-peroutkovské sociologizování nejsou patrně tolik mimotrefné, možná by jim však slušelo o něco méně ambicí na to, kterak to vlastně, ať už u nás, v Rusku nebo kdekoliv jinde je. Zvláště pak, je-li vámi učiněná zkušenost víceméně letmá.

Reakce JČ: Ve svých glosách z Ruska jsem především zdůrazňoval, že je "myšlenková" situace v Rusku hlavně chaotická a rozporná, že je velmi obtížně dělat generalizační soudy a že se ve ztraumatizované a nyní konzumerismus si užívající společnosti zřejmě nalezne úplně všechno. Podobně jako pan Marčík jsem mluvil i já v Rusku s mladými lidmi a mám z toho dojem, že se absolutně nezabývají politikou. I tento úsudek je však samozřejmě jen dílčí.

Pokud konstatuji, že všeobecně v Rusku převládá zřejmě absence jakékoliv ideologie, odvolávám se přitom na úterní tiskový rozhovor se spisovatelem Danielem Graninem a redaktorů petrohradského deníku Něvskoje vremja, kteří v Rusku žijí a jejich zkušenost je zřejmě o něco hlubší než moje, i když je jistě také dílčí.

I v českém kontextu nalezneme třeba na internetu četné extrémně pravicové servery, a ten kdo čte např. diskusní fóra na stránkách Aktuálně.cz nebo MFD musí nutně usoudit, že Česká republika je drtivou převahou fašistický stát. Zcela zjevně to není pravda. Nemáme prostě podrobné sociologické informace. Účelem mých glos z Ruska bylo především poukázat na to, že veškeré stereotypní vidění této země je zřejmě chybné.

K tomu ještě Frantiček Marčík: Chcete-li si učinit obrázek o ruském nacionalismu a neonacismu, pak vám doporučuji přečíst studii Martina Laryše "Ultrapravicoví skinheads v Ruské federaci"

Popřípadě shrnující zprávy sdružení Sova za rok 2007 (Vyjímám: "It appears that racist violence is increasingly more cruel, with more attacks resulting in victims' deaths. While in 2006, there were 44 fatal racist attacks, in 2007 this number increased to 68!" ["Zdá se, že rasistické násilí je stále krutější a stále více útoků končí smrtí. Zatímco r. 2006 skončilo smrti 44 rasistických útoků, v roce 2007 skončilo smrtí 68 rasistických útoků.")

Podobně tyto dva články: ZDE ZDE

Stran ruské či sovětské kinematografie. Nesdílím stesky s onou čtenářkou, která hořekuje nad vypovězením plodů ruské kinematografie z hlavního vysílacího času televizních stanic. Především rozumný člověk televizor buď vůbe nevlastní, anebo jej zapíná pouze ve výjimečných případech. Mladá generace stahuje filmy porůznu z internetu (což je ovšem protizákonné a stíhá se to, pozn. JČ), případně si je kupuje na DVD nosičích, či jezdí na filmové festivaly. Nemohu to potvrdit statistIckými údaji, ani jinými daty, ale má zkušenost je taková, že česká mladež má poměrně dobré povědomí o ruské artové kinematografii, ba mnohdy snad i lepší než samotní Rusové, kteří jména jako Andrej Tarkovskij, Kira Muratova či Andrej Zvjagintsev možná kdysi slyšeli, ale jejich tvorbu neznají (zatímco v případě Tarkovského se dá v českém prostředí hovořit téměř až o jakémsi 'kultu'), a jména jako Alexander Sokurov, Elem Klimov či Alexej German jim neříkají nic.

Pozn. JČ: Aniž bych chtěl idealizovat Rusko, ohledně vražedných útoků je na tom tento 142 milionový národ zdá se ještě docela dobře. Srovnejte tuto čerstvou zprávu z Británie (Británie má 60 milionů obyvatel):