4. 11. 2008
Číst HitleraKdyž čtu Mein Kampf, nestávám se nacistou ani na chvíli, přesto, že v textu lze nalézt mnoho sugestivních a pro neznalého čtenáře snad i přesvědčivých tvrzení. Nemohu tedy souhlasit s tvrzením Martina Škabrahy, že se každý z nás na chvíli stává Raskolnikovem. On sice píše o četbě Dostojevského, avšak nevidím principiální rozdíl s příkladem knihy A. Hitlera, který jsem zvolil já. Nestávám se nacistou především proto, že se textem nenechám pohltit, a ještě více ne proto, že jeho hodnotová východiska jsou neslučitelná s mými. |
Nevím, co říkají filosofové na film Veroniky Janečkové, jak se poněkud neobratně ptá Jan Čulík. Avšak lze předejít argumentačním zmatkům, pokud si komplex otázek rozdělíme na jeho jednotlivé části. První z nich pak zní: Skutečně Veronika Janečková ponižovala a psychicky týrala svou babičku? Pokud ano, je její jednání odporné a jedná se o společensky, tj. každému z nás, nebezpečnou osobu. Kdo je schopen bezcitně týrat na něm závislou a bezmocnou osobu je morální zrůda. Pokud by se ovšem jednalo o hranou scénu, jen vydávanou za dokument, ocitli bychom se někde zcela jinde. Pak je ovšem důležitá následující otázka: co a jakým způsobem sděluje film sám o sobě? Přispívá k odsouzení podobného jednání? Pokud ano, je jeho morální hodnota jednoznačně kladná. Pokud vyjadřuje opak, je i hodnocení opačné. Malá odbočka. Základem pro morální hodnocení je mi zde humanistická morálka, v níž je člověk nejvyšší hodnotou a jež sama vychází z pojetí člověka jako sociální bytosti, jež teprve s druhými a skrze druhé může být skutečně sama sebou (E. Fromm). Morální normy zde nejsou arbitrární. Jen jejich část podléhá historickým a kulturním vlivům. Jejich obecné a v čase neměnné* jádro vyjadřuje pravidla soužití v lidské skupině, bez níž by toto soužití nebylo vůbec možné. Bez nich by tedy nebyl možný ani náš vlastní život. Mezi taková pravidla a jejich hodnotový základ patří například právě solidarita, vzájemná pomoc a péče, a to zvláště vůči slabším a potřebným. Právě vůči této hodnotě se provinila V. Janečková, pokud svou babičku skutečně týrala. Další otázky se vztahují k formě sdělení. Pokud by se jednalo o hraný film, jenž emocionálně působivými prostředky vyvolává nesouhlas s podobnými jednáním, hodnocení by mělo být jednoznačně kladné. Další variantou je, že se jedná o dokument, zachycující skutečné týrání, jež provádí jeho autorka sama, ale jenž ve svém výsledku vede k odsouzení podobného jednání a potvrzuje tím výše zmíněnou hodnotu lidské solidarity a lidského soucitu. (Jinou možnou variantou, kterou autor nezaznamenává, a která je zřejmě nejblíže skutečnosti, je, že autorka prostě bezradně a bez hlubší reflexe zaznamenala své jednání a své pocity, pozn. JČ) Může se ovšem jednat o stejný dokument, který ve svém výsledku emocionálně působivými prostředky propaguje podobné jednání. To je případ nacismus propagující režisérky L. Riefenstahlové, kterým jsem se zabýval již před delším časem v textu Nevinní nacisté (zde: http://www.blisty.cz/art/15583.html). Forma pak může mít nesporné umělecké kvality, jimiž ovšem propaguje morálně nepřijatelný obsah. V obou výše zmíněných případech se podle mého názoru jedná o morálně nepřijatelný postup, který si ovšem zaslouží morální odsouzení v různé míře. V tom posledně uvedeném samozřejmě větší. V samotném případu Kunderova údajného udavačství je klíčová otázka, jestli se uvedený skutek skutečně stal. Onen policejní dokument není ovšem žádným důkazem. Pro zájemce o metodu práce s historickými dokumenty bych rád doporučil její ukázku z knihy I. Kershawa, Hitler, díl I., str. 33, kde diskutuje pravdivost tvrzení vysokého nacistického funkcionáře Hanse Franka o údajném Hitlerově židovském původu. Na základě dalších důkazů se toto tvrzení ukazuje jako falešné. Na celém případu je morálně nepřijatelné, že je člověk odsouzen tiskem a politickými agitátory dříve, než je zjištěna pravda samotná. Nehledě na to, že tyto subjekty žádné právo, a již vůbec ne morální, někoho soudit nemají. Jestliže se dnes mohou takto chovat k tak známému člověku, jak se budou zítra chovat k nám, obyčejným lidem? I v této otázce se ukazuje význam solidarity a hodnoty spravedlnosti pro každého z nás i pro nás všechny společně. Avšak neměli bychom předem soudit ani naopak. Co je nejprve nutné zjistit, je pravda a všechny okolnosti případu. To ale bude nyní již velmi obtížné. * Myšleno v čase, v němž vůbec existuje lidské společenství. P.S. Pokud není Veronika Janečková zbavená svéprávnosti, nepředstavuje Janem Čulíkem uváděná varianta reálnou alternativu pro posouzení tohoto případu. |
Může být mučení uměním? | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
4. 11. 2008 | Číst Hitlera | Milan Valach | |
4. 11. 2008 | Krve jako na jatkách je plný Louvre | Miloslav Štěrba | |
4. 11. 2008 | Umění a krása, neboli Život umělce v nehezkých dobách | Uwe Ladwig | |
4. 11. 2008 | Devianti | Jiří Drašnar | |
3. 11. 2008 | Naši darmodějové | Martin Škabraha | |
3. 11. 2008 | Může být mučení uměním? | Jan Čulík | |
3. 11. 2008 | Společensky nebezpečné postoje | Martin Škabraha | |
3. 11. 2008 | Umění má zřejmě pořád, kromě poznávací a estetické i etickou funkci | Jan Čulík | |
29. 10. 2008 | Trestní oznámení na film, který jsme neviděli? | Michal Vimmer | |
26. 10. 2008 | Alkoholik, brutální krutost a nepromyšlený chaos | Dominika Švecová | |
26. 10. 2008 | Shromáždila Veronika Janečková proti sobě důkazní materiál? | František Koukolík | |
26. 10. 2008 | Je šokující, že takový film mohl vzniknout | Jan Tuláček |