Reakce na článek "Česká televize stále nadbíhá mocným a neplní veřejnou službu"

Podařilo se mi získat videa od iniciativy NE základnám, tato videa byla natočena soukromou kamerou při natáčení pondělního pořadu Reportéři ČT 19. 3. 2007 - 21:30 - ČT1.

Můžeme tedy porovnat to, co ČT natočila a to, co vypustila do éteru. Videa z natáčení pořadu jsou ZDEZDE

Ne základnám souhlasí se zveřejněním jejich nahrávek, pokud bude současně zveřejněn i odkaz na finální pořad.

Chtěl bych tímto dopisem protestovat proti informační blokádě České televize, týkající se názorů proti instalaci americké vojenské základny na našem území.

Za celých devět měsíců, po které se o tomto problému diskutuje, poskytla Česká televize odpůrcům základen jen asi pět minut času na prezentaci vlastních názorů. Naproti tomu zastánci základen měli k dispozici vždy téměř celý pořad. Občanské iniciativě Ne základnám bylo úplně znemožněno účinkování ve studiu. Přitom tato inciativa vlastně zahájila diskusi o tomto velice choulostivém tématu.

Se znechucením a zklamáním jsem právě odešel od televizní obrazovky, kam mne přilákal pořad Reportéři ČT. Již v hlavní zpravodajské relaci ČT-1 byla na něj upoutávka, resp. na jeden z jeho hlavních reportáží o místním referendu v obci Trokavec a dalších, píše učitel Karel Šolín.

K tomu: Janečku, proč cenzurujete a zkreslujete v ČT veřejnou debatu?

Se znechucením a zklamáním jsem minulou sobotu odjížděl z Míšova, obce poblíž Trokavce, kam jsem já a několik mých přátel z iniciativy PRO byl pozván Českou televizí k debatě o radarové základně s iniciativou Nezákladnám a místními obyvateli. Přijeli jsme debatovat primárně právě s hnutím Ne základnám jakožto naším oponentem, avšak pan Tamáš a jeho lidé se s námi odmítli bavit a bez okolků odjeli. To je holý fakt. Zprostředkovaně přes štáb nám nejdříve vzkázal, že pro něj nejsme partnerem pro debatu a že bavit se bude pouze s oficiálními vládními činiteli. Vše zachycovala kamera České televize, která měla debatu natočit. Nelze se tedy divit, že včerejší reportáž vyzněla jak vyzněla - jak píše pan Karel Šolín v dnešním článku na Britských listech, zdůrazňuje Daniel Truxa z iniciativy PRO (americkou základnu v ČR).

Základny se staly nejen mezinárodním, ale i nadnárodním problémem a dokonce i tématem vnitrozemské politiky v Německu.

Čtenáři BL vědí, že německá kancléřka Angela Merkelová neřekla nic nového, když mluvila o tom, že americké základny v Česku a v Polsku nemohou být jen tématem dvoustranných či trojstranných rozhovorů. Spiegel Online informoval, že toto stanovisko německé vlády nebylo jen tématem na schůzi Merkelové s polským prezidentem Lechem Kaczynskim, ale včera také na konferenci o transatlantickém hospodářském partnerství v Berlíně. Že se základny ale také staly tématem vnitrozemské politiky v Německu, to se poznalo, když předseda socialních demokratů Kurt Beck byl citován v listě Bild-Zeitung s výrokem: "V Evropě nepotřebujeme žádné nové rakety."

Až Artur Hibner skončí letos v létě své studium na univerzitě, lehce najde dobře placenou práci přímo v Krakově, kde nyní studuje, píše americký list Christian Science Monitor. Celá léta jezdily do středovýchodní Evropy západní technologické firmy a odvážely si odtamtud talentované absolventy univerzit v oboru počítačových věd, jako je Hibner, který studuje na AGH Univerzitě vědy a techniky. Avšak nyní produkují středoevropské univerzity tolik vynikajících programátorů, že mnoho firem mění svou strategii - a zakládá pobočky přímo u zdroje.

Množí se vydávání výročních zpráv o dodržování lidských práv ve světě. Ty nejznámější a nejaktuálnější, americká a čínská, vyšly počátkem března.

"Idiotská politická aritmetika". Těmito slovy kdysi Irving Kristol, otec neokonzervatizmu, charakterizoval rozhodnutí Kongresu USA, podle něhož ministerstvo zahraničí podává každoročně zprávu o stavu lidských práv ve světě. Ovšem zákon platí a tak letošní zpráva, dílo stovek amerických vládních úředníků, byla pod názvem Praxe dodržování lidských práv v jednotlivých zemích zveřejněna 6. března.

Další ukázka z připravované knihy Jana Čulíka o českém filmu od roku 1989.

Britské listy fungují už téměř 11 let a za tu dobu si vytvořily svůj -- stále se rozšiřující -- okruh čtenářů. Jak by se tato skupina čtenářů dala charakterizovat z hlediska sociodemografických parametrů, o tom se zatím můžeme pouze dohadovat. Připravili jsme proto anonymní dotazník, který obsahuje otázky zjišťující sociální zařazení čtenářů. Pokud tedy máte chvilku čas, vyplňte dotazník a přispějte k objasnění zatím pouze mlhavé představy o čtenářích Britských listů, tedy sami o sobě. Vyhodnocení dotazníku zveřejníme, výsledky využijeme ke zpřesnění inzertního dosahu Britských listů.

Děkujeme.

Dotazník  ? 

Pozn. JČ, pondělí 0.00: Od minulého pátku, kdy jsme zveřejnili tento dotazník, odpovědělo více než 5000 čtenářů. Výsledky jsou nesmírně zajímavé, v mnoha ohledech potvrzují to, co jsme o skladbě čtenářské obce Britských listů tušili, v některých ohledech přinášejí zajímavé otázky, s nimiž se obrátíme na naše čtenáře. Výsledky ankety zveřejníme i analýzu, případně diskusi k nim.

Vláda se chystá prodat 7% akcií největší a nejziskovější firmy v její správě. Opět připomínám, že pánové z vlády nejsou vlastníky majetku , ale pouze jeho správci. Na což rádi zapomínají.

Formálně na to jistě vláda má právo a získá tak hotovost k použití jinde.

Zde možná by bylo dobré si pro nás neekonomy a laiky zopakovat několik daností okolo chodu akciových společností nejen v Čechách.

reakce na článek Davida Pazdery a Veroniky Sýkorové "O demonstraci proti válce v souvislostech", článek Štěpána Kotrby "Rozbíječi protiválečné občanské koalice demonstrovali proti válce" a tiskovou zprávu Mladých zelených "České sociální fórum opět jen rudou šaškárnou"

Nedá mi to, abych po přečtení Britských listů nereagoval na články o sobotní demonstraci proti rasismu, válce a základnám, kterou pořádala Iniciativa za sociální fóra. Hrubého zkreslení, bez znalosti skutečného stavu a navíc s horkou hlavou, se dopustili bohužel i pisatelé z mé vlastní organizace.

Níže zveřejňujeme otevřený dopis čtenáře Igora Chytila Rudolfu Kučerovi,externímu spolupracovníku ČRo 6. Na své názory má přirozeně Rudolf Kučera plné právo, médium, v němž Kučera působí, by však mělo informovat o tom, pokud by měl Kučera má podíl na instituci, spoluvlastněné sudetoněmeckým landsmanšaftem. 20.3., 16.00: Kučera však vysvětluje, že podíl na SKS už nemá, i když dosud to nebylo zaregistrováno v obchodním rejstříku.

Igor Chytil si také povšiml, že v některých publikacích Rudolfa Kučery je autor zřejmě neoprávněně označován titulem profesor:

Pane Igore Chytile,

neznám Vás, ale poté, co jsem si dnes přečetl Váš dopis, který jste rozeslal na různé instituce, v nichž působím, a v němž mě zahrnujete tak strašnými urážlivými obviněními, jsem dospěl k závěru, že je nutné Vám odpovědět stejně otevřeným dopisem. První obvinění zní, že používám neoprávněně titul profesora.

Rudolf Kučera a sudetoněmecké nakladatelství a společnost Sudetendeutsche Verlags-Gesellschaft mit beschränkter Haftung jsou dvěma podílníky pražské instituce SKS - Informační středisko Praha s.r.o.

Podle německé wikipedie ZDE je Rudolf Kučera prezidentem "Panevropské unie Čech a Moravy" a "má blízko k Sudetoněmeckému landsmanšaftu".

Se zájmem sleduji debatu, vyvolanou článkem "Hospoda není veřejný prostor". Reakce Štěpána Kotrby na tento článek v článku "I soukromá hospoda JE veřejným prostorem" myslím přesvědčivě dokazuje, že hospoda podle dnešních zákonů veřejným prostorem je.

Myslím, že je v této souvislosti důležité poukázat na dlouhou a významnou evropskou tradici. Právě vznik veřejně přístupných, ale přitom soukromých (to je velmi důležité), lokálů, hlavně kaváren, umožnil v dobách končícího feudalismu vznik publika, t.j. diskutující veřejnosti. Kavárna tedy je "TEN" původní neoficiální veřejný prostor, kde mohla probíhat výměna nezávislých názorů, v protikladu k úřadům a jiným podobným místům pod kontrolou panovníka, píše architekt a čtenář BL Jan Hájek.

Zjednodušeně a s nadsázkou řečeno je kavárna nebo hospoda prapůvodním místem svobody a vzniku demokracie. Pokud by někoho tato otázka zajímala hlouběji, doporučuji knihu J. Habermase Strukturální přeměna veřejnosti (česky Filosofia 2000). Autor si na více místech všímá vztahu mezi fyzickými prostory pobytu a sociálními pohyby ve veřejnosti. Vedle výše uvedeného příkladu je zajímavá třeba otázka měšťanského bytu - t.j. obydlí v té samé podobě, jako stavíme a obýváme dodnes - ve vztahu k měšťanské nukleární rodině, tedy instituci, která v dnešní společnosti doznává jisté změny.

Téma amerických radarových základen je z těch, které rozděluje společnost tak hluboko, že -- být zde, kromě vzájemných ideologických stigmat komunistů a antikomunistů, ještě i dogmat náboženských se špetkou fundamentalismu - nejspíš by se toto téma stalo natolik kolizním pro společnost, že by ji mohlo dovést až k občanské válce.

Autorka je mírová aktivistka, členka koordinačního centra Iniciativy Ne základnám!

Faktické odtržení Kosova od Srbska a nynější návrh na jeho formální legalizaci nápadně připomíná anexi československého pohraničí roku 1938 a hrozí Evropě stejnými důsledky. V Československu zneužívala německá menšina dávno před vypuknutím otevřeného konfliktu práv místní samosprávy a hospodářské moci k upírání českého historického území Čechům a k jejich vyhánění z něj. V Jugoslávii zneužívala albánská menšina po léta samosprávného uspořádání státu a moci z něj plynoucí k vyhánění Srbů z historického jádra jejich vlasti v Kosovu. V Československu požívala německá menšina více občanských a lidských práv než Němci v Hitlerově říši a přesto ji ovládli nacisté se svými pomahači.

Text otevřeného dopisu zaslal redakci poradce a sekční šéf místopředsedy vlády v letech 1998-2003, ekonom a delegát sjezdu ČSSD Jiří Vraný

Dostala se nám prostřednictvím jednoho dobře informovaného čtenáře do rukou kopie komentářové strany deníku Právo ze 24. 2. 2007 ve verzi, která nevyšla. Dostala se nám stejnou cestou i kopie komentářové strany deníku Právo ze 24. 2. 2007 ve verzi, která vyšla. Rozdíl je patrný na první pohled.

Alexandr Mitrofanov byl 23. 2. 2007 v Parlamentu na konferenci k umístění části systému národní protiraketové obrany USA na území ČR, o které jsme informovali, a jeho komentář se jmenoval "Kdo podchytí odpůrce radaru?". Jméno politologa a vedoucího katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů University Mateja Bela v Banské Bystrici, profesora Oskara Krejčího je na obtahu stránky editorem zaškrtnuté a celý článek byl ještě před vydáním ze stránky odstraněn. Náhražka za Mitrofanovův článek ovšem byla pouhou náhražkou.

Nakonec ale Mitrofanovův názor stejně vyšel - na internetovém serveru Názor. "Exkluzivně". Mitrofanov, kterého redakce Britských listů požádala o vyjádření, jakýkoliv komentář k redakčnímu incidentu odmítl. To, že "víme", mu bylo ale viditelně trapné. Aby ne. To, že reakce cenzuruje zkušeného politického komentátora, trapné je. To, že "nezávislý list" Právo má jakýsi "blacklist" necitovaných a nepřijatelných, trapné je. Na závěr však nelze nedodat: V době internetu je cenzura nejenže neúčinná, ale i směšná, milý Roberte Denglere. A to říkám já, nikoliv komentátor deníku Právo. Mitrofanovův článek přebíráme - pro jistotu, aby se zase náhodou odněkud neztratil. Rádi zveřejníme i reakci vedení deníku Právo.

Alexandr Mitrofanov: Kdo podchytí odpůrce radaru? ZDE

Co bylo potlačeno a co nakonec vyšlo: PDF

Vracím se ještě jednou do ringu. Je pozoruhodné sledovat bizarní čtení liberální teorie, které si jako rozinky z koláče vybírá jen ty principy, které vyhovují egoistickému pojetí světa.

Hrozí mi, že se budu v mnohém opakovat, ale pokusím se o systematické shrnutí dosavadní argumentace. Předem upozorňuji, že tento text není o kouření (vzhledem k tomu, že můj příspěvek do debaty o kouření vůbec nebyl. Pan Bláha mě natolik vyděsil svou obhajobou přípustnosti cedulek "Židům vstup zakázán", že jsem otázku kouření dávno nechala stranou (zmíním se o ní až na závěr).

Definice veřejné a soukromé sféry podle klasické liberální teorie skutečně není tvořena prostou dichotomií státní majetek-soukromý majetek.

Úvodem shrnu, že p. Martykánová a p. Myslík představili závažné argumenty proti kouření v restauracích, které přesvědčivě argumentují ve prospěch takovýchto omezení. Zejména argumentace p. Myslíka popisující pozici spotřebitele při hledání nekuřácké restaurace je velice výmluvná. Stojí však za to dále rozkrýt ekonomickou a filozofickou podstatu problému.

Tento příspěvek hned nezačíná tím, co titulkem inzeruje. Nechce ironizovat tu situaci, do níž se jeden náš zákonodárce přímo v PČR dostal. --- Samozřejmě že text nepodává nový pohled na možný problém, zda Moraváci jsou ti Slováci, kteří kdysi ze Slovenska nedošli až do Prahy; na srdci mám stát citovaný jako "Čechy". Možná ještě rozpačitěji -- ne-li nezodpovědněji -- se v dalším odstavci dotýkám otázky, kde v ČR žijí jako svébytné etnikum Romové. A všem, kdož mě k tomuto článečku inspirovali, v závěru se zkroušeně omlouvám. Ale i rozpačitě děkuji.

Příspěvek si neumanul poučovat případného čtenáře o výslovnosti. Ani nemůže nahradit informace ze závodů F1. Jen si trochu -- možná neuváženě -- zakoketoval s několika vlastními jmény, také na okraj našich českých mediálních zvyklostí. Takže se také návazně dotkne politické trvalky těchto dní --- míry toho, kam až mohou sahat zahraničně-politické záměry vlády, riskuje-li, že v následných volbách bude muset předat moc opozici. Zapatero před volbami, o nichž je níže řeč, výslovně slíbil, že pro něho je zásadou mezinárodní mírové politiky respekt k mezinárodnímu právu, včetně negativního vztahu k další vojenské podpoře USA v Iráku. Moudrému napověz?

Fernando Alonso - se píše se "s" a také by se tak jeho jméno mělo vyslovovat: Alonso bez Alonsa, stejně jako José (Chosé) bez Josého (Chosého).

Rodríguez Zapatero a Aznar se píší se "z" - "z" se však ve španělské španělštině nevyslovuje ani jako "s", jak tvrdí pan Dokulil, ani jako české "z", ale jako "th - takové z, při němž si šlapete na jazyk" - Rrodrígeth Thapatero a Athnar.

V případě Chavezovy Venezuely má naopak pan Dokulil pravdu - v "latinskoamerických španělštinách" se "z" totiž skutečně vyslovuje jako "s", takže i když u jména země je možné dát přednost české výslovnosti VeneZuela, Chávez by měl být vyslovován jako Cháves. :o)

Metafora pana Dokulila je velmi vtipná a zajímavá, ale neměla by být postavena na fonetickém omylu :o)

K tomu dodává Miloš Dokulil: To, co píše Darina Martykánová k jednomu mému příspěvku ve svém dovětku o výslovnosti evropské španělštiny, samozřejmě moc dobře vím. Pokud chceme aspoň rámcově upozornit na alespoň přibližně odpovídající výslovnost, tak si nemůžeme dovolit být zcela precizní. Totéž se přece obdobně týká např. angličtiny. I tam jsme rádi, že naši mluvčí říkají konečně "triler", a ne "sriler" (pro "thriller"), anebo "tečerová" místo "sečerová" (pro "Thatcher"). To na jazyk si šlapající španělské "Z" nahrazují sousední Rakušáci třeba vyslovováním "f"! Už tím "s" bychom byli blíž španělské výslovnosti než setrváním u "z". Pro obecný úzus nezbývá než být pragmatickým. -- Kolegyni od pera děkuji, pokud to přivede další čtenáře BL k mému článku. Procenta už jí s radostí připisuji.

Žijeme stále ještě v takzvané postmoderní době. Ozývají se však již první zahřmění, která signalizují, že po období dějin, které bylo charakterizováno chaotičností a roztříštěností, se blíží něco nového. Jedním z průvodních jevů je podle Michaela Hausera "militarizace rétoriky i společenské praxe"; i demokracie prý začíná trpět víc, než je zdrávo (viz autorův článek "Chci ven!", který vyšel kulturním týdeníku A2 11/2007).

Co znamená ono "chci ven"?

Dne 15. března byl na těchto stránkách text od čtenáře Jana Hrdiny. Ve 2. bodě popisuje svou domněnku, jak funguje trh v liberální společnosti. Mají na trhu být zcela soukromé subjekty prověřující provozovatele restaurací. Měly by nahradit státní hygienický dozor.

Jenže v Česku je několik let stará zkušenost s nesprávným chodem soukromých firem, které se zabývají kontrolní činností. Jedná se o stanice kontrolující technický stav motorových vozidel. Ony jsou skutečně v konkurenčním prostředí a výsledky byly tomu úměrné. Mnohé, ne všechny, se podbízely motoristům, jen aby je získaly za zákazníky. Pochopitelně, chtěly se uživit nebo i co nejvíce prosperovat. Tím ale význam těchto kontrol pro bezpečnost silničního provozu poklesl. Zájem o vysoký obrat, tedy o přilákání zákazníků, snižuje předepsanou přísnost ověřování stavu vozidla. Je to v rozporu se smyslem takových kontrol.

Příznivci radaru, reprezentovaní zejména vládou, poslanci a senátory stran vládní koalice, méně již jejich samotnou členskou základnou, zvolili taktiku, známou celkem důvěrně z totalitních dob před rokem 1989.

Je to

• ověřená praxe, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou;
• využívání kontrolovaných nebo některým polit.stranám zavázaných médií i jednotlivců k dezinformační a propagační kampani;
• neposkytování relevantních informací, kombinované s desinformacemi, zkreslování skutečných informací a polopravdami;
• záměrnou ideologizací a umělou polarizací společnosti, vydáváním odpůrců radaru za komunisty, levičáky a využíváním xenofobních nálad v obyvatelstvu;
• "vydíráním" obcí a měst v oblasti předpokládaného umístění radaru, kombinované se slibováním všemožných výhod v případě jejich souhlasu s výstavbou;
• spoléháním na pasivitu občanů a hrou "na čas".

Co jednotlivé body konkrétně představují?

Autor je předseda představenstva občanského sdružení Brdy-Res publica. Žije v Příbrami.

Navazuji na článek, jenž vyšel na Britských listech 7.3.2007. Nevynesl mi kamenování, zato věcnou odezvu JUDr. Aleše Uhlíře na stránkách Britských listů a několik málo e-mailů s nepodstatnými připomínkami. Námět nebo můj způsob jeho uchopení zřejmě nevzbudily velký zájem. Odpovídá to obecným postojům veřejnosti: většinu občanů začínají záležitosti justice zajímat teprve ve chvíli, kdy je její nelítostné soukolí začne drtit. Vracím se tedy k námětu s přáním, aby se rozvinula širší debata, protože na každého z nás může dojít.

Senátor Jiří Oberfalzer (ODS) na serveru Virtually odpověděl kladně, aniž se ho kdo ptal, na všechny námitky odpůrců vzniku Ústavu paměti národa. Jeho vznik vehementně prosazuje pravice - jako přímé pokračování lustračních orgií, trvajících sedmnáct let od "sametového" převratu, aniž cokoliv vyřešily. Levice je a byla proti. Proiti lustracím, proti Muzeu vyhánění v Německu i proti vzniku Ústavu paměti národa. Nejen ta komunistická (u její starší generace by to bylo pochopitelné), ale i ta sociálně demokratická, která měla k revanši vůči mnohým trýznitelům z 50. let důvod. Za Miladu Horákovou i za další historické postavy sociálně demokratického hnutí v letech těsně po 2. sv. válce.

Oberfalzer ve svém článku "Ústav národního zapomnění" napadá zejména pozměňovací návrhy, které odstraňovaly v druhém čtení některé politicko-diskriminační a politicko-účelové paragrafy zákona o vzniku této prazvláštní instituce.

Se znepokojením sleduji opakovanou obhajobu StBáků a jejich bezcharakterních udavačů na BL.

Je pozoruhodné, že publikujete texty těchto lidí (např. Vojtěch Filip, Oskar Krejčí atd.) bez upozornění, že se jedná o bývalé udavače tajné policie. Ačkoli jindy tvrdíte, že je pro čtenáře nutné vědět, že autor článku pracoval v nějaké Vám nesympatické nevládní organizaci nebo že měl obdržet grant nadace, která se Vám nelíbí. Nevím, jak by Vaše vyhraněné levičáctví snášelo to, kdyby západoněmecké demokratické noviny publikovaly texty konfidentů gestapa, aniž by čtenářům byl tento důležitý fakt sdělen. Ale budiž, nesouhlasím ani s řadou dalších praktik redakce BL.

Proč publikujeme "texty StBáků a jejich bezcharakterních udavačů (např. Vojtěch Filip, Oskar Krejčí atd.) bez upozornění, že se jedná o bývalé udavače tajné policie, ačkoli jindy tvrdíme, že je pro čtenáře nutné vědět, že autor článku pracoval v nějaké 'nám nesympatické nevládní organizaci nebo že měl obdržel grant nadace, která se nám nelíbí"? ptá se Miroslav Šuta.

Britský deník Guardian před časem publikoval pravidelný sloupek, který psal z vězení odsouzený vrah. Zajímají nás názory z celého společenského spektra v České republice. Šéfredaktor vybírá texty do vydání podle jejich kvality, proto, že ho na daném textu něco zaujme, jejich autory nekádrujeme podle jejich životopisu či nějakého tajného seznamu zakázaných autorů.

Máme skutečně za to, že je důležité uvádět u aktivistů příslušnost k jejich politické organizaci. Proč nepíšeme, že byl ten či onen autor údajně "agentem StB"?

(Mimochodem, tam kde je to prokázáno, to píšeme, například zrovna v životopise Oskara Krejčího ZDE, pan Šuta střílí od boku, než si ověřil skutečnosti.)

Týdeník Respekt čtu velice ráda a pokládám ho jeden z nejlepších a nejvěrohodnějších tiskovin v naší zemi. Proto jsem byla velice ráda, když mi přátelé poslali kopii článku o Ungdomshuset v Kodani, zejména proto, že ostatní česká média tuto kauzu buď velice zjednodušují, nebo se jí vůbec nezabývají, píše čtenářka Martina Augustinová.

K tomu, Martina Augustinová, "Kauza Ungdomshuset" ZDE

Po zhlédnutí filmu Jana Svěráka Tatínek, jehož sujetem a zřejmě i důvodem jeho vzniku je spor, zda film natočit či nenatočit, kdy je syn v pozici proti, jsem si skutečně myslel, že Svěrák-syn svou revoltu udrží, a film otci natočit odmítne. Dopadlo to jinak.

Na setkání Charty 77, které proběhlo dne 13. března 2007 u příležitosti 30. výročí jejího vzniku v prostoru zvaném Pražská křižovatka, vystoupila signatářka Ch 77, literární historička a editorka díla J. Ortena, Marie Růt Křížková se smutným projevem. Obsahem její řeči byla stížnost na neutěšené existenciální podmínky, ve kterých žije nejen ona sama, ale zřejmě i další z těch, kteří před třiceti lety podepsali Chartu 77 a jako reakce režimu se jim dostalo otevřené persekuce, včetně ztráty zaměstnání a snížení jejich životní úrovně. V těchto podmínkách mnozí z nich žili po celých 30 let, včetně oněch tzv. "demokratických".

Obyvatelé jedné vesnice v České republice hlasovali drtivou většinou proti radarové stanici, která má tvořit část amerického štítu protiraketové obrany.

Jen jeden místní místní obyvatel hlasoval pro radar, zatímco 71 z 90 oprávněných voličů bylo proti, konstatoval starosta obce Trokavec, 70 km (44 mil) od Prahy.

Vesničané se obávají, že se oblast stane vojenským terčem. Hlasování bylo víceméně symbolické a nemá právní platnost.

Spojené státy chtějí štítem zabránit raketovým útokům z velkých vzdáleností.

Tím, že Topolánek vyměnil odvážnou strategii, podle níž by na cestě k předčasným volbám dal sociální demokracii šanci sestavit vládu s komunisty, a tím se definitivně ztrapnit, za tu dnešní slabou exekutivu, jež se opírá o většinu dvou podivných poslanců, pomohl Paroubkovi stát se nezpochybnitelným vůdcem opozice, na jehož starší výroky se nebude již vzpomínat. ČSSD je připravena, a má na to plné právo, vytrestat slabošskou, rozklíženou koalici, která de facto nemá mandát vůbec k ničemu. Když vidím unaveného a ubitého Karla Schwarzenberga, který mluví jako v opilosti, říkám si: že Vám to bylo zapotřebí...

Pane Čulíku,

Považuji za užitečné, že jste diskusi o "soukromých" hospodách, kuřácích a "právu na jakoukoliv svobodu" přenesl z Britských listů do rozhlasu, kde se o ní dozvědeli i další občané v České republice. Kanada naštěstí patří k zemím, kde má velká většina lidí vyvinuté silné sociální cítění. Při rozmanitosti národností, náboženství, politického přesvědčení i barvy pokožky by se dala očekávat nesnášenlivost jedněch vůči druhým, ale s tím se zde téměř nesetkáváme. Za to je zde běžně slyšet větu "May I help you?" (Mohu vám pomoci?). Říká se sice, že snášenlivost roste se zvyšujícím se vzděláním, ale nezdá se, že by zde bylo mnohem více vzdělaných lidí než v České republice. Příčina tedy asi bude někde jinde.

Zastánci "naprosté osobní svobody" se asi děsí představy, že by mohlo dojít k celkovému zákazu kouření - tedy například i doma. Některé podniky - ironicky v souladu s názory těch zastánců - to berou z opačné stránky a chtějí-li si "svobodně vybrat", neberou kuřáky mezi své zaměstnance, protože ti bývají častěji nemocní a během pracovní doby opouštějí častěji pracoviště, aby si někde jinde zapálili, protože v kanceláři ani v dílně to už není dovoleno. Kruté? Ale vždyť to je "tržní řešení"!

Luděk Toman ve svém textu o Marxovi vcelku dobře vystihl jeho cíl, ale mýlí se v definici podstaty Marxovy filosofie. Především se ptá, proč Marx, který píše o zákonitostech vývoje lidské společnosti, současně vyzývá k aktivitě za urychlení tohoto vývoje. Pokud by četl vlastní Marxovy práce, odpověď by tam našel. Pokusím se nyní celý problém ukázat na stručném příkladu se zákony přírodními.

Jeden z našich současných předních politologů Pavel Barša vydal již v roce 2003 knihu Hodina impéria, v níž popisuje historické kořeny zahraniční politiky USA a ideové zdroje tam vládnoucích konzervativců a neokonzervativců a jejich současné neoimperiální politiky. Ve světle této knihy a samozřejmě prací jako je Chossudovského Válka a globalizace či obsáhlého článku Engdahlově (viz zde: ZDE a mnohých dalších, čtenářům Britských listů dobře známých, se ukazuje, že výstavba americké protiraketové základny není jen ojedinělým vojenským či technickým rozhodnutím, ale, že je především prvkem v dlouhodobé strategii, jejímž cílem posilování dominantní pozice USA ve světě.

(Autor je mluvčí brněnské skupiny Ne základnám)

Psáno pro ČRo 6

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.