Zde nepomáhá, že firmy jsou soukromé, konkurenční prostředí kazí výsledky. Více souvislostí by však sdělil přímo člověk z oboru, ať už z dopravní policie nebo z takové kontrolní stanice.

Podobný problém byl už před desítkami let s nějakými dobrovolnými kontrolami technického stavu vozidel. Společenská organizace Svazarm nabízela nálepku zaručující, že vozidlo prošlo kontrolou s dobrým výsledkem. Když mně nadřízený ve škole začátkem osmdesátých let nabídl takovou nálepku za 30 korun, byl jsem překvapený, že kupodivu na prohlídku s vozem jet nemusím. Jeho vysvětlení, že hlavní je nálepka, bylo zamotané. Přemítal jsem, zda jsem či nejsem ošizený, vždyť o stavu svého auta jsem se nic nedozvěděl. Jenže namítat něco vůči nadřízenému by bylo ošemetné (v komunistické diktatuře). Policisté (příslušníci) byli lidé z lidu, takže nálepky nebrali vážně, věděli lépe než já, jak je řidiči obvykle získávají. Snad to byla inflace nálepek či podvody. Prostě lidé chtěli trhnout v prostředí strhujícím do tržní strže. Také kdysi napsal učitel posudek na práci studenta do soutěže. Jenže kromě pochválení tam poukázal i na chyby. A co teď, když práce má jít do konkurence okresního kola? Učitel se kroutil, vždyť bude před okresem za blázna, když v práci náročného zadání nenajde zápory. Pak mu hned přiznali, jakoby nic, že z jeho posudku vystřihli, co tam nebylo hezké a na kopírce sjednotili text s jeho podpisem na nový arch A4. Máma má mísu, ale co vařečka?