Kapitola týkající se Číny tradičně přitáhla nejvíce pozornosti. Vychází z kritiky politického režimu, jehož jádrem je vedoucí úloha komunistické strany, a směřuje ke konkrétním výtkám, týkajícím se osudu jednotlivců. Obsahuje též řadu zajímavých statistických údajů. Jako celek klade důraz na nevládní organizace. Těch je v Číně 289 až 317 tisíc. Zpráva hovoří o kulturní a náboženské represi 55 menšin, které při svém počtu 106,4 milionu (8,4 % celkové populace Číny; v parlamentu tvoří zástupci menšin 13,9 %).

Zpráva upozorňuje na množící se sociální protesty vesničanů. Uvádí, že v čínských městech žije 100 až 150 milionů ekonomických migrantů z vesnic, kteří tam nemají domovské právo a přicházejí tak o sociální a zdravotní ochranu. Tento údaj nepřímo vypráví o obrovském sociálním kvasu v Číně: ukazuje, že tato rozvojová země musí řešit dramatičtější úkoly než Evropská unie, která se bojí migrace z nově přijatých států.

V Číně je více než sedm set věznic, v nichž je 1,8 milionu vězňů. 110 tisíc funkcionářů komunistické strany bylo v roce 2005 potrestáno za porušení zákonů či stranické disciplíny. Celkem 30 205 úředníků a funkcionářů bylo obžalováno. Podle nevládních organizací je v Číně přibližně 500 politických vězňů. V Tibetu, kde žije 2,4 milionu lidí (94 % z nich jsou Tibeťané), je podle dostupných informací 70 politických vězňů. Ovšem, jak praví zpráva, »rapidní ekonomický růst, expandující turistický průmysl a zavádění více moderních kulturních vlivů narušuje tradiční model života«. Jak by asi měla vypadat obdobná formulace týkající se Havaje, kde dnes původní obyvatelstvo tvoří 9 % celkové populace?

Zpráva o stavu svobody, kterou každoročně vydává americké liberální pracoviště Freedom House, je na první pohled optimističtější. Jak ukazuje připojená tabulka, absolutní i relativní počet svobodných států od poloviny 70. let minulého století, kdy začala třetí demokratizační vlna, roste. Problémem je metodika zpracování této zprávy.

GLOBÁLNÍ TRENDY SVOBODY

Pramen: Freedom in the World 2007. Zpráva Freedom House ZDE

Česko ani Slovensko si nemohou stěžovat: od zmíněného pracoviště shodně získaly jak za stav politických práv, tak i občanských svobod jedničku a celkové ohodnocení »svobodná země«. Fascinující je ovšem v této zprávě pohled na Rusko. To od analytiků Freedom House na sedmibodové škále dostalo z politických práv šestku a z občanských svobod pětku. Závěr: Rusko je »nesvobodná země«. Pro srovnání - identické hodnocení jako Rusko obdržela například Rwanda, Ázerbájdžán, Kambodža či Pákistán. Lépe než Rusko, s celkovým hodnocením »částečně svobodný«, skončily Afghánistán, Etiopie, Gruzie, Paraguay nebo Uganda.

Rusofobie je patrná v mnoha zprávách tohoto typu. V Rusku samozřejmě není ideální stav. Tvrdit ale, že úroveň svobody a demokracie je v Afghánistánu vyšší než v Rusku, to vyžaduje velkou fantazii. Poučné je porovnání formulací, které ve zprávě ministerstva zahraničí USA popisují situaci v Rusku a v Iráku. V Rusku »pokračuje centralizace moci v rukou výkonné moci, včetně dodatků k volebnímu právu a nové legislativy pro politické strany«. Naopak v Iráku »navzdory trvajícímu vládnímu úsilí o usmíření a rekonstrukci, udržování kurzu na volby a prosadit vládu práva« rebelové situaci zhoršují.

V analýzách Ruska chybí věcné hodnocení posilování většinových prvků ve volebním zákonodárství, které zdaleka nedosáhlo úrovně většinového systému v USA či Velké Británii. Obdobně by bylo poučné před odsouzením změn voleb guvernérů v Rusku porovnat tamní stav například s výběrem guvernérů na Ukrajině či prefektů ve Francii. Mnohému by jistě prospěla analýza zákona o registraci nevládních organizací v Rusku, který je ve dvou citovaných zprávách kritizován, aniž bylo přihlédnuto k problému zahraničního financování některých z těchto organizací. V zásadě stále platí, to, co je skryto v hodnocení situace na Ukrajině: „prozápadní“ a „prodemokratické“ je ztotožňováno. Přičemž „prozápadní“ je až příliš často zjednodušováno do polohy „vstřícné k Washingtonu“.

Tradiční výtka ke zprávě ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv ve světě je prostá: a co situace v USA? I když se zdá logické, že ministerstvo zahraničí neposuzuje situaci doma, je tu problém amerického působení v zahraničí. Minulý týden David Brian v americkém deníku Los Angeles Times v komentáři o pokrytectví nejen připomíná skandály na Guantanamu a ve věznici Abu Ghraib. Upozorňuje, že zpráva diskrétně mlčí o tom, že 14 tisíc Iráčanů je Američany vězněno v jejich vlastní zemi.

Čínská Státní rada jako reakci na zprávu USA publikovala 8. března Zprávu o lidských právech ve Spojených státech v roce 2006. Je přibližně šestkrát kratší než americká zpráva o Číně, ale zpracována obdobnou metodou. Podle ní bylo v roce 2005 spácháno v USA 5,2 milionu násilných trestných činů, což je růst o 2,5 % během roku; 447 tisíc z nich bylo se střelnou zbraní. USA jsou zemí s největším počtem vězňů na světě - na konci roku 2005 jich bylo 2,2 milionu. Přibližně tři procenta populace byla ve vězení nebo byla propuštěna na podmínku. Podle ministerstva spravedlnosti USA více než polovina vězňů trpí mentálními poruchami. Spojené státy jsou jedinou zemí, kde policie a strážní smějí užívat psy na zastrašování vězňů. Více než tisíc vládních zaměstnanců, včetně stovek policistů, obvinila FBI v posledních dvou letech z braní úplatků, uvádí čínská zpráva. Zpráva Výboru proti mučení OSN uvádí, že nejméně 13 % vězňů v USA bylo objektem sexuálního násilí.

O dostupnosti veřejných funkcí svědčí cena volební kampaně. Průměrně stála úspěšná kampaň do Senátu sedm milion dolarů. V roce 2006 bylo na státní kampaně v USA vydáno 2,4 miliardy. Jen v Kalifornii ropné a tabákové firmy vydaly na volby 161,6 milionu dolarů.

Ve Spojených státech jako nejbohatší zemi světa žilo podle oficiálních statistik 37 milionů lidí pod hladinou chudoby, tedy 12,6 % celkové populace. Podle ministerstva zemědělství USA nemá 34,8 milionu občanů této země dostatek peněz na jídlo. V USA živoří přibližně 600 tisíc bezdomovců. Počet lidí bez zdravotního pojištění vzrostl v roce 2005 na 46,6 milionu.

Čínská zpráva také připomíná počet Američany vězněných Iráčanů, přičemž dodává, že podle Amnesty International jsou žalářováni bez obvinění či soudu. Americká organizace Human Rights First uvádí, že od srpna 2002 zemřelo v Američany vedených věznicích v Afghánistánu a Iráku 98 vězňů. Britské noviny The Independent připomínají, že na americké základně Guantanamo je 460 vězňů - více než 60 je jich pod 18 let a nejmladšímu je pouze 14 roků.

Čína: Zpráva o lidských právech ve Spojených státech v roce 2006 ZDE

Podle Arthura Schlesinegera Jr., vynikajícího amerického historika, prvním pokusem spojit zahraniční politiku USA s otázku lidských práv byl návrh rezoluce, který v roce 1849 předložil senátor Lewis Cass, bývalý ministr války a pozdější státní tajemník. Tématem zmíněné rezoluce byla obrana maďarské revoluce, tedy kritika Rakouska a Ruska za potlačení Kossutovy republiky. Tento příklad ukazuje na velký problém. Jak je z textu rezoluce patrné, Cass dobře věděl, jak má být v zahraničí ctěna svoboda. Doma pak byl hlavním architektem tehdejší politiky přesidlování Indiánů. Jeho podpora otrokářů vedla k rozštěpení Demokratické strany a přiblížila občanskou válku.

Ona „idiotská aritmetika“ přehledů porušování politických a sociálních práv je ale užitečná - každý lidský osud je jedinečný a civilizovaná společnost jej má brát pod ochranu. Plést dohromady rozvinuté a rozvojové země, stabilizované a stabilizující se státy může být ovšem matoucí. Navíc v jedné věci měl Irving Kristol pravdu: řídit podle takovýchto zpráv zahraniční politiku je nebezpečné, protože by to znamenalo zříci se mnoha užitečných spojenců a partnerů. A zbývá ještě dodat, že občas je také vhodné zamést si před vlastním prahem.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom