Samozřejmě že je vždycky možné nějaký ten slovní "přešlap" odkutálet do ztracena, anebo pokusem o mlžení někdy naopak dále nečekaně vyzdobit. Cokoliv, co se řekne, lze přinejmenším vysvětlit tak, že to "přece" bylo myšleno jinak. Hezký příklad toho byl podán zrovna teď v Poslanecké sněmovně ČR, když poslanec Kováčik z řečniště se sugestivní vřelostí jako uvozujícím výrazem oslovil parlamentní shromáždění slovem "Soudruzi!". Po kratší pauze, když sám byl překvapen tím, co z vlastních úst zaslechl, přidal pak --- zdráhavě jako melouch či dovažek --- k těm soudruhům dodatečně jak pány či dámy, tak i sestry nebo bratry. Nebylo možno přehlédnout, jak přitom řečník setrvával plaše v tom svém Jiříkově vidění, nevěře vlastnímu sluchu. Jak si to potom "jako soudruzi" měli přebrat ti, kteří to slyšeli jako adresáti tohoto oslovení? Přičemž se tak stalo pár dní po Mezinárodním dnu žen, a přítomné poslankyně jako "soudružky" adresně už osloveny nebyly. (Přitom by se dozajista bývalo slušelo začít dvorně "soudružkami" a "soudruhy" oslovit až v závěsu, na druhém místě.)

Den předtím v programu "Události" (na ČT 2, v 21:00, 15. 3.) se na obrazovce představil velvyslanec zastupující zřejmě poměrně nový stát, Čechy. Alespoň nemluvil o žádném jiném státě, který by současně v blízké Vídni zastupoval. A také komentoval, že tamní rakouský premiér Busenbauer byl "v Čechách" jako v tom státě, který pan velvyslanec v Rakousku zastupuje. Takže Česká republika možná už neexistuje, anebo Čechy jako země se od ČR odtrhly a mají samostatné zahraniční zastoupení. Pak jenom nevím, zda do těch nynějších Čech patří pořád také např. Moravská Třebová, když toto město patří do Hradeckého kraje, jehož sídlo je ale bezpečně v Čechách?

Naopak zase, pouhý den po tom --- že by nepatřičném? ---mužsky soudružském oslovení parlamentu, hned ráno na stanici "Vltava" (ČRo 3, před 7:00, 17. 3.) zazněla upoutávka na jeden další rozhlasový program, který se měl dotknout problematiky rómského etnika. Ten program měl zachytit náměty nejen ze Slovenska, ale měl se zmiňovat také o Romech "v Čechách", tedy komplexně na území bývalé ČSR. Mé srdce začalo plesat. Takže když se nedávno ozvaly některé kritické hlasy, týkající se ubytování --- či lépe "transferu" --- Rómů žijících ve Vsetíně, bude to zřejmě nějaký nepodložený výmysl. V našem bezprostředním okolí jsou podle upoutávky Rómové přece jenom na Slovensku a "v Čechách"! . Na Moravě (nebo ve Slezsku) tudíž nežijí. A Vsetín je naštěstí na Moravě. Co to pořád lidé s tím Vsetínem mají?!

Je nejvyšší čas se všem zde omluvit za jistou nehoráznost, danou či nabídnutou zkratově viděnými a slovně se sugescí na stříbrném tácu prezentovanými souvislostmi.

1. Výraz "soudruh" jistě u nás --- nejen "v Čechách" --- měl kdysi dávno dobrý zvuk. A je jistě škoda, že ve 20. století se to s tím "soudružstvím" jaksi sémanticky neblaze zakalilo. Snad i pan poslanec Kováčik teď mohl vycítit, že mi je nepřehlédnutelné ztráty mnoha těch pozitivních příznaků výrazu "soudruh" líto.

2. Pan "ambasador" (jak jej pí. moderátorka oslovila) Jan Koukal ať mi nemá za zlé, že jsem jej vzal za jeho slova. Nechce-li používat oficiálního dvouslovného názvu státu, který -- doufám -- stále zastupuje, máme tu přece k dispozici "Česko".

Bohužel ve stejné relaci následně i pan ministr Bursík se také nepohyboval v ČR nebo v Česku, nýbrž zřejmě ministruje "v Čechách". Mnohým z nás se toto slovo moc nelíbí, ale cožpak to není jen ta první polovina výrazu "Československo", s nímž jsme kdysi nastoupili svou cestu do poválečné Evropy po roce 1918? Určitě nejsem (a ani jsem nebyl) zakuklený "moravista", ale --- ruku na srdce --- ani ty Čechy už hezkých pár desetiletí svými možnými hranicemi již nejsou tím, čím kdysi bývaly! (Kolikrát to dřívější "zemské" -- a potenciálně "spolkové" -- povědomí rozorala rozmanitá krajská zřízení? Ne nepodobně jako komunisté rozorali na venkově SR a ČR ty dřívější meze mezi polnostmi a vztahy mezi lidmi!)

3. Nu a do třetice: Tou zmínkou o Romech jsem se nikterak nemínil otírat o aktuální popularitu vsetínské radnice. (Samozřejmě že žádná nová "dislokace" není řešením složitého problému, který nepůsobí výlučně Romové.)

Ještě mě napadlo pro ta tři malá zastavení jako douška staré ruské úsloví: "Slovo není vrabec. Vyletí, a již je nechytíš!" Taky takto nechtíce -- že by "podvědomě"? -- ukazujeme, jací jsme, aniž si to valně připouštíme. Nebo ano? Jsme jiní?! Odměřujeme jak myšlenky, tak tím spíše pronesená slova s uvážlivostí odpovídající věci a adresátům, na něž se obracíme? S vědomím jisté zodpovědnosti za to, co a jak říkáme? Zároveň vždy s pocity jisté pokory před privilegiem smět se obracet třeba na úctyhodné centrální kolegium nebo statisíce důvěřivě naslouchajících lidí najednou?

Nechci zneužívat trpělivosti čtenáře. Pouhá upozorňování žel nestačí. Jen pro ilustraci přikládám pár příkladů. Další lze najít ve ČLÁNCÍCH AUTORA. Že v tomto "žánru" hřešíme "jeden furt", lze si snadno ověřit:

Memento 12 aneb: jak napsat výraz "Čech"?

Memento 15 aneb kde se vzali diZidenti?

NOVA zatím netuší, že už nejsme "východoevropský" stát?

Jaká je cena českých symbolů? Reportér se nedívá? Nebo taky neví?

Proč jako stat dodnes nemáme pro svět jednoslovné jméno?!