Jeho kořen totiž není primárně v diskusi o svobodě a čistém tržním řešení. Tyto mechanismy by jistě napomohlo vyřešení problému, pokud by pozice kuřáků a nekuřáků byla stejná. Zastánci čistého tržního řešení proto argumentují, že kuřák skutečně má stejnou pozici jako nekuřák, že může být založena nekuřácká restaurace bude li po nich dostatečná poptávka apod., a že tedy nikdo a nic nebrání nekuřákům, aby projevením své poptávky situaci vyřešili.

To ale ve skutečnosti, jak vyplývá i z článku p. Myslíka, není vůbec pravda. Porovnejme si reálnou šance kuřáků a nekuřáků ve stávající situaci, kdy se kouřit smí prakticky všude. V této situace kuřák může jít do kterékoli restaurace, a v pohodě si zapálit. Nemá tedy žádná omezení, může si vybrat i restauraci, v níž při jeho příchodu nikdo nekouřil, pokud to tam není explicitně zakázáno (a který restauratér by vyhodil platícího štamgasta - jeho zásadovost by ho taky mohla přivést ke krachu, protože konkurence by jej ráda pohostila). Navíc, vychází se z toho, že jeho okolí toto jedno jeho zakouření přímo, hned a teď viditelně nepoškodí (viz popis toho, že trh nemá paměť, v článku p. Myslíka). Proto v drtivé většině případů není vyhozen, což by se mu jistě stalo, kdyby třeba někoho pozvracel.

Naopak nekuřák je vystaven nutnosti hledat čistou restauraci, a i když ji nalezne, nemůže si být jist, že tam nepřijde kuřák a nezapálí si ještě v průběhu jeho návštěvy. Protože navíc restaurací zase není tolik jako mravenců, může se mu stát, že v dané obci nebo výletním místě jiná otevřená restaurace prostě není. Musí si taky, na rozdíl od kuřáka, pamatovat nebo zjišťovat, která hospoda je kuřácká a která ne -- kuřákovi je to jedno, protože prostě vstoupí, zapálí si, a buď ho tedy vyhodí, a nebo ho tam, a to ve většině případů, nechají. A chce-li být nekuřák v nekuřáckém prostředí, nezbyde mu, než občas od návštěvy restaurace ustoupit, zatímco kuřáka obslouží (téměř) všude a nemá problém. Tak je nekuřák nepřímo stimulován k tomu, aby když má hlad, občas přetrpěl čmoud od okolních stolů -- "vždyť to není tak hrozné".

A návrhy na zákaz kouření v restauracích ve skutečnosti usilují o to, tuto nevýhodnou pozici nekuřáků změnit (když pominu ušlechtilou myšlenku omezení kouření jako takového, tedy obecně negativního jevu -- ale to je obecná snaha, nikoli pouze specifikum restaurací). Pochopitelně, že se proti nim ozývají zejména kuřáci, protože se jim tím naruší výše uvedený komfort ve stylu "kam přijdu, tam kouřím", a někteří hostinští, kteří se bojí o svoji klientelu. Nicméně -- budou-li námitky silné, lze vyhovět i jim, a situaci otočit. A to poměrně jednoduše ..... uzákonit obecný zákaz kouření v restauracích, a pak na zvláštní povolení provozovat kuřácké a nezdravé restaurace, kde by ale bylo stanoveno, že

• jídlo nemusí splňovat některé přísnější hygienické limity (aby si mohli štamgasti užít několik dnů zaleželý gulášek s trochou much)
• zaměstnanci by měli být všichni kuřáci, nebo při podpisu pracovní smlouvy vyjádřit souhlas s tím, že budou pracovat v silně rizikovém prostředí (tedy být o tom skutečně informováni)
• tyto restaurace označit zvláštním symbolem, aby byla informovanost dokonalá
• v případě, že by daná restaurace měla geografický monopol, musela by povinně provozovat i nekuřáckou část

Takové řešení by postavilo přibližně kuřáky do té pozice, ve které jsou dnes nekuřáci, tedy restaurace s povoleným kouřením by mohly vznikat stejně dobrovolně jako dnes mohou vznikat nekuřácké. Pokud s takovýmto řešením budou kuřáci souhlasit, pak možná v praxi pochopí, v jaké pozici je dnes většina nekuřáků. A to je navrhované řešení ještě ke kuřákům vstřícné, protože uznává jejich právo jít si do hospůdky večer zakouřit, pokud jejich poptávka bude dostatečná na to, aby za určitých pravidel vznikaly na základě jejich projevené poptávky příslušné kuřácké restaurace. Že by měli spíše zanechat svého šíleného zlozvyku zcela, se neodvažuji jim vnucovat.