Rozpoutávali pak teror proti Čechům i loajálním Němcům a přitom se prohlašovali za jeho oběti. V Jugoslávii měla albánská menšina lepší hospodářské i politické postavení než obyvatelstvo Albánie a přesto ji ovládli pomahači mezinárodního islámského terorismu. Rozpoutávali pak teror proti všem včetně loajálních Albánců, ale za národnostní útlak a teror vydávali snahu toto řádění zastavit.

V Mnichově daly Británie, Francie a Itálie - za mlčení či podpory jiných evropských států - volnou ruku Německu proti oběti agrese, kterou rozpoutalo ve jménu hájení národnostních a dalších lidských práv. Albánie by však sama nestačila ani na zbytky již rozbité Jugoslávie a současní Mnichované šli tudíž ještě dál. Za rozhodujícího vlivu USA a čtyř států jež kdysi spáchaly mnichovský diktát, ale i za opětovného mlčení či spoluúčasti jiných evropských zemí oběť albánské větve mezinárodního islámského terorismu sami napadli.

Mnichovský diktát upřel pod rouškou uplatnění práva národů na sebeurčení Čechům právo na jejich historická území a zanedlouho přinesl i okupaci jejich zbytku. Bombardování státu zbylého po rozbité Jugoslávii a okupace části jeho území pod rouškou nutnosti zastavit etnické čistky a zajistit národnostní a vůbec lidská práva všech tamních národností přineslo vyhnání statisíců Srbů i příslušníků dalších etnik albánskými separatisty.

Mnichovská vstřícnost Chamberlaina a Daladiera vůči německé větvi mezinárodního fašismu vynesla Británii bombardování, Francii okupaci a oběma definitivní ztrátu někdejšího mocenského postavení. Své si vytrpěly také další národy, jejichž vůdci k agresi proti Československu mlčeli nebo se na ní přiživovali. Clintonova, Blairova a Solanova vstřícnost vůči albánské větvi mezinárodního islámského terorismu stála životy Američanů při útoku 11. září 2001 a poté Britů v londýnském metru i Španělů ve vlacích u Madridu. Také další země trpí nejhoršími formami kriminality, jimiž ze své kosovské základny zamořuje Evropu mezinárodní islámský terorismus.

Mnichovský diktát měl podle svých pachatelů přinést „mír pro tuto generaci“, ale Winston Churchill právem varoval, že je jen začátkem něčeho ještě horšího. Dostane-li dnes islámský terorismus v Evropě vlastní stát, byť pro začátek s omezenou suverenitou, půjde dále tak jako šel jeho nacistický vzor. A dále půjdou i jiní. Až bude třeba turecká menšina žádat oblasti Německa v nichž převládne, třeba čínská povýšení China Townů v některých přístavech na svobodná města a kdoví kdo co ještě dalšího, bude zastavení populační agrese stát možná více obětí, než stálo zastavení fašistické agrese ve II. světové válce.

Právo jedněch národů na sebeurčení nestojí nad právem jiných národů držet svá historická území a vládnout na nich. Dovolit aby se přistěhovalectví - a v Kosovu dokonce přistěhovalectví řízené kdysi tureckými, italskými a německými okupanty - stávalo zbraní k odtržení území na němž přistěhovalci získali většinu, je smrtelnou hrozbou pro Evropu. Nové stěhování národů probíhá a jeho obětí se snadno mohou stát i ti, kteří mu pro své mocenské zájmy upravují cestu.

Ve jménu zachování svébytnosti Evropy a její obrany před pohlcením nově se vynořujícími silami je třeba trvat na suverenitě Srbska v Kosovu jako historickém srdci srbského území. Už současný statut Kosova je nelegitimním výsledkem agrese. Případné formální odtržení této části země nemůže být legitimní o nic více a zůstane právem Srbska své území opět získat jakýmikoli prostředky a potrestat podle vlastních zákonů pachatele jeho anexe - včetně vrahů od zeleného stolu, kteří inspirovali přímé vykonavatele.

Přátelé,

tažení proti vaší zemi v nás budilo hnus a obavy ještě předtím, než jsme roku 1999 zasílali ze sjezdu České strany sociálně demokratické výraz solidarity s přepadenou Jugoslávií.

Také proti nám byla kdysi vedena kampaň, vydávající separatismus ve službách sousedů za národně osvobozenecké hnutí, obranu proti němu za útlak a teroristy s jejich zázemím za oběti. Heslo lidských práv se hodilo i ke zdůvodňování anexe našeho území a státy označované za vzory demokracie se proti nám v jejím jménu paktovaly s vyznavači hůře než středověkých mýtů krve a půdy.

Z naší země vydaly svému konkurentu nejprve část přímo a ze zbytku jej nechaly udělat protektorát zanedlouho. Část vaší odtrhly nejprve jako protektorát a s jeho předáním svým klientům si dávají na čas. Nás silnějšímu agresorovi předhodily, na vás zaútočily v zastoupení slabšího samy. Mnichov však zůstává Mnichovem, ať se provádí najednou nebo po etapách a dnešní situace ukazuje, že obdoba starého zločinu přináší také obdobu jeho následků.

Usmiřování i přímá podpora fašistů a jejich souputníků jim dodávaly na síle a drzosti, až zaútočili na

ty, kteří je chtěli využít pro své cíle. Usmiřování i přímá podpora religiozního nacionalizmu a jeho souputníků daly výhonkům kombinace politiky s kriminalitou vyrůst do celosvětové sítě terorismu, s vydatným podílem obchodníků s drogami a bílým masem z UCK. Kdysi zabíjely německé pumy občany Británie a Francie, oslavující Chamberlaina a Daladiera po návratu z Mnichova. Nyní se cílem islámských teroristů stali obyvatelé USA a Španělska, podporující Clintonovy a Solanovy rozkazy bombardovat vás.

Svým někdejším pěstitelům začínají přerůstat přes hlavu síly, které pěstovali na Balkáně či v Orientu a které mohou uvolnit lavinu, nebudou-li zadrženy v Kosovu. Vydání této části Srbska jakýmkoli způsobem Albáncům by legitimizovalo pseudomírové anexe za použití "populační zbraně", kterou nacionalisté "chudého Jihu" dávno hrozí "bohatému Severu" a občas zkoušejí ve vzájemných konfliktech. Precedent úspěchu této zbraně v Evropě by byl hrozným pokušením pro celý svět.

Odvrácení další světové války závisí dnes i na udržení územní integrity Srbska a v tomto ohledu není možný žádný kompromis. Výroky, jako bylo prohlášení Albánie za prvek stability na Balkáně českým ministrem obrany, jsou nezodpovědné. Ujišťujeme vás, že byť tak mluví člen vlády vedené naší stranou, nenachází ohlas u jejího členstva, ale pouze u těch českých neokolaborantů, kteří se nestydí přímo či oklikou sympatizovat s nacistickou agresí proti vlastní zemi a s jejími pomahači.

Odmítání výsledků první světové války počalo druhou. Odmítání a tím více faktické rušení výsledků, jimiž vítězství nad jejími iniciátory zrodilo desetiletí míru v Evropě, otevírá cestu ke třetí. Zamezit jí nelze bez zkrocení staronových viníků obou předchozích katastrof. Těmi byli a jsou také kolaboranti i politikové, hrající si s ohněm v naduté víře, že spálí pouze jiné.

Nelze čekat, až budou třeba USA bombardovány za boj proti separatistům, požadujícím připojit China Towny v jejich městech k Číně nebo až budou němečtí politikové souzeni za potlačování menšiny, prosazující zřízení turecké enklávy v jejich vlasti. Obranou srbského Kosova bráníte i ty, kteří proti vám dnes vystupují.

Vaše situace je těžká proto, že stojíte v první linii boje proti celosvětové katastrofě. Nejste však sami. Také my se budeme snažit pomáhat vám alespoň takovými kroky, jako byla česko-řecká iniciativa za dob bombardování Jugoslávie a učiníme vše pro to, abychom mohli pomoci účinněji.