Binka se pokusil o hlubší a primitivním antikomunismem nezatížený pohled na kořeny socialismu, nicméně vzhledem k nedostatečné hloubce jeho filozofického myšlení skončil už první díl rozsáhlejší eseje naprostou katastrofou. Autor sám vícekrát přiznává, že zjednodušuje, ale text prozrazuje spíše, že kritizované autory vůbec nečetl, anebo četl a nepochopil.

Za prvé, Binka tvrdí, že Marx objevil zákonitosti lidské společnosti. To ale není vůbec pravda a Marx to sám přiznává. Že je podstatným (ovšem nikoli jediným -- čtěte pozorně, pane Binko!) faktorem společenského vývoje ekonomická sféra (Marx ji nazývá základnou), poznali již myslitelé předmarxovské doby, zejména francouzští historikové první poloviny 19. století (Thierry, Guizot atd.). Nešlo přitom o žádné pokrokáře, jak by se na první pohled zdálo, například Guizot byl ministrem ve vládě za panování reakčního krále Ludvíka Filipa a dostal za to na stránkách Komunistického manifestu od Marxe co proto. Marx však na rozdíl od svých pozdějších dogmatických následníků vyzdvihoval úlohu společenského vědomí (vědy, idejí, kultury, filozofie, umění atd.) na dějinný vývoj.

Vliv ekonomické "základny" na historii lidstva nemohou popřít ani Marxovi kritikové. Nečiní tak ani Bohuslav Binka. Ten se pouze slovní ekvilibristikou snaží Marxovi "přišít" pozdější interpretace "zostřování třídního boje", poplatné zejména Stalinovi. Marx ve své době skutečně podcenil (tehdy jen teoretickou) možnost domoci se určitých sociálních práv a vymožeností ze strany dělnické třídy, zejména poté, co si dokázala vybojovat všeobecné a rovné volební právo. Byl to ale právě on, který protestoval proti jednostrannému pojetí dějin jako nepřetržité linie společenského pokroku, bez zákrut a dočasných zpětných pohybů. Proto také nevyslovoval zásadní předpovědi a nezasazoval je do časového rámce nejbližšího období. Revoluce byla pro něj řešením až v poslední instanci, tj. až selžou všechny ostatní možné varianty. Považovat jeho teorie za vyvrácené je předčasné, neboť kapitalismus ještě existuje a nikdo z nás neví, jaká varianta jeho zániku se prosadí jako nutná. Jen blázen by ale mohl popřít, že dnešní společnost má k Marxovým představám o budoucnu (a zde byl vždy velmi opatrný) podstatně blíže než poměry v devatenáctém století.

Co se týče vykořisťování, Marx ještě nemohl plně docenit možnost jeho exportu do kolonií a závislých území. V důsledku zvýšených zisků z nerovné směny s těmito územími se mohla buržoazie o ně "podělit" s proletariátem a životní úroveň dělníků v Evropě a v USA mohla výrazně růst. Nelze také podcenit význam osvícených podnikatelů typu Henry Forda či Tomáše Bati, kteří na rozdíl od svých předchůdců pochopili, že jejich zaměstnanci jsou také jejich zákazníci a přizpůsobovali tomu své výrobní a obchodní metody. V každém případě ale nelze existenci vykořisťování popírat ani dnes a zprávy o tom, v jakých podmínkách pracují dělníci v Asii a podobných regionech, jsou pravidelnou součástí informačních servisů světových médií.

Také nemusíme chodit daleko pro příklady, s jakou vehemencí se snaží podnikatelé bránit civilizovanějšímu zacházení se svými zaměstnanci pod záminkou konkurenceschopnosti a efektivnosti. Tak kde je ono vyvrácení existence třídních rozporů? Situace dnešních dělníků skutečně není taková, aby za svá práva museli bojovat se zbraní v ruce. Ale idylka to v žádném případě není. Politika opravdu není bezmocná, jak se snaží Binka vložit do úst Marxovi v rozporu s jeho teorií. Kdyby si kritizovaný autor dal tu práci a pořádně si přečetl pojetí vztahu (úmyslně se vyhýbám použití slova "dialektika", kterému Binka evidentně nerozumí) ekonomiky a politiky u Marxe, ale i Lenina (teze o "prvenství" politiky před ekonomikou), musel by se vyjádřit jinak.

Nyní přejdeme k vyvrcholení Binkovy polemiky s Marxem. Píše: "Eticky nejproblematičtější je pak Marxova myšlenka o možnosti předvídat další společenský vývoj a tím získat spolehlivý klíč i k našemu morálnímu rozhodování. Z již uvedených bodů je myslím zřejmé, že se Marxovo "vědecké" proroctví nenaplnilo. Toto proroctví však navíc trpí i logickou chybou a morálně nebezpečným důsledkem." A dále pokračuje:" Logická chyba spočívá v existenci takových lidských činností, jejichž výsledek je nepředvídatelný a které navíc budoucí lidský vývoj spoluurčují. ... Morálně devastující -- a dějiny komunistického hnutí nám budiž výstrahou -- je pak představa, že budoucí dobro dá za pravdu našim současným činům."

Omlouvám se čtenářům, že je otravuji citacemi, nicméně považuji to za potřebné vzhledem k důkazu, že logicky rozporný není Marx, ale Binka. Ten považuje historický vývoj za nepředvídatelný, nicméně prognózu konce kapitalismu považuje za vyvrácenou. Musím mu proto položit otázku, co jej vede k takovému jednoznačnému tvrzení, když kapitalismus ještě existuje a do budoucnosti nelze ani trochu "vidět". A dále se musím pana Binky zeptat, kdy, v kterém století, měl podle Marxe nastat onen definitivní konec kapitalismu. Asi jsem jej nečetl pozorně, protože jsem žádné datum v jeho díle nenašel.

Je mi líto, ale ani tvrzení, že budoucí dobro ospravedlní naše současné (nemorální) činy, jsem u Marxe nikde nenašel. Pravdou ale je, že každý, kdo něco činí, se snaží nalézt morální zdůvodnění. Tak činili revolucionáři stejně jako jejich protivníci, tak činí dnes Bush i muslimští fundamentalisté. Ale teprve budoucnost (kritérium praxe) může plně a definitivně prokázat, zda jedni nebo druzí konali dobro nebo opak. Na tom není nic morálně devastujícího.

Na závěr prvního dílu svého filosofického seriálu se Binka pustil i do Hegela. Učinil tak pod heslem, že "čemu nerozumím, od ďábla jest". Jinak by čtenářům nepodsouval, že "Hegel jednoduše tvrdil, že i když se nějaká dvě tvrzení navzájem vyvracejí, neznamená to, že snad jedno z nich je nepravdivé, ale že jakýmsi záhadným způsobem mohou být pravdivá obě v třetím slučujícím tvrzení". Kdyby tuto interpretaci své slavné triády nebohý Hegel mohl vnímat, určitě by se v hrobě obracel. Nejde přece o pravdivost ve smyslu výrokové logiky, ale o vztah, vzájemné působení protikladů, které jsou skutečné a "bojují" o "svou" pravdu. Výsledkem tohoto vzájemného působení je syntéza, která přináší něco nové, v němž se v různé míře odrážejí vlastnosti obou zaniklých protikladů. Rozhlédne-li se přírodovědec Binka pozorně okolo sebe, zjistí, že i přírodní děje takto probíhají.

Hegelova dialektika je dialektikou idejí, což může v neznalém čtenáři vzbudit dojem analogie s logikou výrokovou. Hegela je však nutno "obrátit z hlavy na nohy" a pak teprve můžeme objevit racionální jádro jeho myšlenek. Arogantní výsměch, který mu Binka uštědřil, je nespravedlivý a nepravdivé je i jeho tvrzení, že Karel Marx dialektiku ve svých stěžejních dílech nepoužíval. Binka ji jen nenašel, protože ji nepochopil, na rozdíl od mnohých jiných současných myslitelů, jmenujme například Francise Fukuyamu.

I když jsem docela zvědavý, co nám pan Binka představí v dalších dílech svého seriálu, přece jen bych mu doporučil, aby předtím, než předstoupí se svými názory před tisíce čtenářů, si ještě jednou a pozorněji přečetl myšlenky, které kritizuje. Bude to ku prospěchu jeho i čtenářů Britských listů.