Tím, že Topolánek vyměnil odvážnou strategii, podle níž by na cestě k předčasným volbám dal sociální demokracii šanci sestavit vládu s komunisty, a tím se definitivně ztrapnit, za tu dnešní slabou exekutivu, jež se opírá o většinu dvou podivných poslanců, pomohl Paroubkovi stát se nezpochybnitelným vůdcem opozice, na jehož starší výroky se nebude již vzpomínat. ČSSD je připravena, a má na to plné právo, vytrestat slabošskou, rozklíženou koalici, která de facto nemá mandát vůbec k ničemu. Když vidím unaveného a ubitého Karla Schwarzenberga, který mluví jako v opilosti, říkám si: že Vám to bylo zapotřebí...

Čínská lidová republika má valutové rezervy ve výši více než jeden bilion dolarů. Čínská vláda se proto rozhodla založit investiční společnost, která má spravovat a investovat devizy v zahraničí.

Kdysi se nemluvilo o nebezpečí globalizace, ale o žlutém nebezpečí. Ten výraz bylo použit poprvé v roce 1898, a to ve spojení s Čínou. Toho výrazu se pak užívalo politicky, hlavně po vítzství Japonska nad Ruskem.

Vracím se ještě jednou do ringu. Je pozoruhodné sledovat bizarní čtení liberální teorie, které si jako rozinky z koláče vybírá jen ty principy, které vyhovují egoistickému pojetí světa.

Hrozí mi, že se budu v mnohém opakovat, ale pokusím se o systematické shrnutí dosavadní argumentace. Předem upozorňuji, že tento text není o kouření (vzhledem k tomu, že můj příspěvek do debaty o kouření vůbec nebyl. Pan Bláha mě natolik vyděsil svou obhajobou přípustnosti cedulek "Židům vstup zakázán", že jsem otázku kouření dávno nechala stranou (zmíním se o ní až na závěr).

Definice veřejné a soukromé sféry podle klasické liberální teorie skutečně není tvořena prostou dichotomií státní majetek-soukromý majetek.

Po zhlédnutí filmu Jana Svěráka Tatínek, jehož sujetem a zřejmě i důvodem jeho vzniku je spor, zda film natočit či nenatočit, kdy je syn v pozici proti, jsem si skutečně myslel, že Svěrák-syn svou revoltu udrží, a film otci natočit odmítne. Dopadlo to jinak.

Dostala se nám prostřednictvím jednoho dobře informovaného čtenáře do rukou kopie komentářové strany deníku Právo ze 24. 2. 2007 ve verzi, která nevyšla. Dostala se nám stejnou cestou i kopie komentářové strany deníku Právo ze 24. 2. 2007 ve verzi, která vyšla. Rozdíl je patrný na první pohled.

Alexandr Mitrofanov byl 23. 2. 2007 v Parlamentu na konferenci k umístění části systému národní protiraketové obrany USA na území ČR, o které jsme informovali, a jeho komentář se jmenoval "Kdo podchytí odpůrce radaru?". Jméno politologa a vedoucího katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na Fakultě politických věd a mezinárodních vztahů University Mateja Bela v Banské Bystrici, profesora Oskara Krejčího je na obtahu stránky editorem zaškrtnuté a celý článek byl ještě před vydáním ze stránky odstraněn. Náhražka za Mitrofanovův článek ovšem byla pouhou náhražkou.

Nakonec ale Mitrofanovův názor stejně vyšel - na internetovém serveru Názor. "Exkluzivně". Mitrofanov, kterého redakce Britských listů požádala o vyjádření, jakýkoliv komentář k redakčnímu incidentu odmítl. To, že "víme", mu bylo ale viditelně trapné. Aby ne. To, že reakce cenzuruje zkušeného politického komentátora, trapné je. To, že "nezávislý list" Právo má jakýsi "blacklist" necitovaných a nepřijatelných, trapné je. Na závěr však nelze nedodat: V době internetu je cenzura nejenže neúčinná, ale i směšná, milý Roberte Denglere. A to říkám já, nikoliv komentátor deníku Právo. Mitrofanovův článek přebíráme - pro jistotu, aby se zase náhodou odněkud neztratil. Rádi zveřejníme i reakci vedení deníku Právo.

Alexandr Mitrofanov: Kdo podchytí odpůrce radaru? ZDE

Co bylo potlačeno a co nakonec vyšlo: PDF

Tento titulek jsem si vypůjčil z pátečního Práva. Média nám oznámila, že se konečně někdo přiznal k organizování útoku na WTC a plánování dalších, blíže nespecifikovaných útoků na všechny možné i nemožné cíle.

Muhammad byl zatčen 1. března 2003 v pakistánském Rávalpindí a byl držen v tajných věznicích CIA. Na Guantanámo byl přemístěn někdy vloni.

Muhammad patří mezi 14 prominentních pohlavárů al-Kajdá, které se podařilo Američanům dopadnout. Jako první a zatím jediný se přiznal. Jeho písemné prohlášení však přečetl přidělený vojenský zástupce. Kromě jiného z něj vyplynulo, že jeho dřívější prohlášení z něho CIA vynutila mučením. Zajímavé přiznání.

Týdeník Respekt čtu velice ráda a pokládám ho jeden z nejlepších a nejvěrohodnějších tiskovin v naší zemi. Proto jsem byla velice ráda, když mi přátelé poslali kopii článku o Ungdomshuset v Kodani, zejména proto, že ostatní česká média tuto kauzu buď velice zjednodušují, nebo se jí vůbec nezabývají, píše čtenářka Martina Augustinová.

K tomu, Martina Augustinová, "Kauza Ungdomshuset" ZDE

Obyvatelé jedné vesnice v České republice hlasovali drtivou většinou proti radarové stanici, která má tvořit část amerického štítu protiraketové obrany.

Jen jeden místní místní obyvatel hlasoval pro radar, zatímco 71 z 90 oprávněných voličů bylo proti, konstatoval starosta obce Trokavec, 70 km (44 mil) od Prahy.

Vesničané se obávají, že se oblast stane vojenským terčem. Hlasování bylo víceméně symbolické a nemá právní platnost.

Spojené státy chtějí štítem zabránit raketovým útokům z velkých vzdáleností.

Senátor Jiří Oberfalzer (ODS) na serveru Virtually odpověděl kladně, aniž se ho kdo ptal, na všechny námitky odpůrců vzniku Ústavu paměti národa. Jeho vznik vehementně prosazuje pravice - jako přímé pokračování lustračních orgií, trvajících sedmnáct let od "sametového" převratu, aniž cokoliv vyřešily. Levice je a byla proti. Proiti lustracím, proti Muzeu vyhánění v Německu i proti vzniku Ústavu paměti národa. Nejen ta komunistická (u její starší generace by to bylo pochopitelné), ale i ta sociálně demokratická, která měla k revanši vůči mnohým trýznitelům z 50. let důvod. Za Miladu Horákovou i za další historické postavy sociálně demokratického hnutí v letech těsně po 2. sv. válce.

Oberfalzer ve svém článku "Ústav národního zapomnění" napadá zejména pozměňovací návrhy, které odstraňovaly v druhém čtení některé politicko-diskriminační a politicko-účelové paragrafy zákona o vzniku této prazvláštní instituce.

Se znepokojením sleduji opakovanou obhajobu StBáků a jejich bezcharakterních udavačů na BL.

Je pozoruhodné, že publikujete texty těchto lidí (např. Vojtěch Filip, Oskar Krejčí atd.) bez upozornění, že se jedná o bývalé udavače tajné policie. Ačkoli jindy tvrdíte, že je pro čtenáře nutné vědět, že autor článku pracoval v nějaké Vám nesympatické nevládní organizaci nebo že měl obdržet grant nadace, která se Vám nelíbí. Nevím, jak by Vaše vyhraněné levičáctví snášelo to, kdyby západoněmecké demokratické noviny publikovaly texty konfidentů gestapa, aniž by čtenářům byl tento důležitý fakt sdělen. Ale budiž, nesouhlasím ani s řadou dalších praktik redakce BL.

Proč publikujeme "texty StBáků a jejich bezcharakterních udavačů (např. Vojtěch Filip, Oskar Krejčí atd.) bez upozornění, že se jedná o bývalé udavače tajné policie, ačkoli jindy tvrdíme, že je pro čtenáře nutné vědět, že autor článku pracoval v nějaké 'nám nesympatické nevládní organizaci nebo že měl obdržel grant nadace, která se nám nelíbí"? ptá se Miroslav Šuta.

Britský deník Guardian před časem publikoval pravidelný sloupek, který psal z vězení odsouzený vrah. Zajímají nás názory z celého společenského spektra v České republice. Šéfredaktor vybírá texty do vydání podle jejich kvality, proto, že ho na daném textu něco zaujme, jejich autory nekádrujeme podle jejich životopisu či nějakého tajného seznamu zakázaných autorů.

Máme skutečně za to, že je důležité uvádět u aktivistů příslušnost k jejich politické organizaci. Proč nepíšeme, že byl ten či onen autor údajně "agentem StB"?

(Mimochodem, tam kde je to prokázáno, to píšeme, například zrovna v životopise Oskara Krejčího ZDE, pan Šuta střílí od boku, než si ověřil skutečnosti.)

Jeden z našich současných předních politologů Pavel Barša vydal již v roce 2003 knihu Hodina impéria, v níž popisuje historické kořeny zahraniční politiky USA a ideové zdroje tam vládnoucích konzervativců a neokonzervativců a jejich současné neoimperiální politiky. Ve světle této knihy a samozřejmě prací jako je Chossudovského Válka a globalizace či obsáhlého článku Engdahlově (viz zde: ZDE a mnohých dalších, čtenářům Britských listů dobře známých, se ukazuje, že výstavba americké protiraketové základny není jen ojedinělým vojenským či technickým rozhodnutím, ale, že je především prvkem v dlouhodobé strategii, jejímž cílem posilování dominantní pozice USA ve světě.

(Autor je mluvčí brněnské skupiny Ne základnám)

První setkání odpůrců americké protiraketové základny z Olomouce a blízkého okolí se uskuteční v úterý 20. března 2007 ve 20 hodin v Bistru Na hradě (Univerzitní 18; naproti vchodu do budovy Teologické fakulty UP).

Všichni zájemci jsou srdečně zváni, píše Jakub Rolčík.

Navazuji na článek, jenž vyšel na Britských listech 7.3.2007. Nevynesl mi kamenování, zato věcnou odezvu JUDr. Aleše Uhlíře na stránkách Britských listů a několik málo e-mailů s nepodstatnými připomínkami. Námět nebo můj způsob jeho uchopení zřejmě nevzbudily velký zájem. Odpovídá to obecným postojům veřejnosti: většinu občanů začínají záležitosti justice zajímat teprve ve chvíli, kdy je její nelítostné soukolí začne drtit. Vracím se tedy k námětu s přáním, aby se rozvinula širší debata, protože na každého z nás může dojít.

Opět na výročí lživě podložené a Chartu OSN porušující invaze do Iráku, kde již zemřelo 3 000 amerických vojáků a bylo povražděno více než 100 000 Iráčanů, a to převážně oblastech, kde byl vždy nejaktivnější odboj proti režimu Saddáma Husajna, jsme 17. března vyrazili na křižovatku českých dějin, na Václavské náměstí, vyjádřit již po čtvrté svůj nesouhlas s rasismem, okupací suverénních zemí a imperialistickým válkám, které se dnes v unipolárním převážně velkokapitálem ovládaném světě stávají každodenní rutinou. Přišli jsme vyjádřit nesouhlas s tím, aby si cizí impérium a jeho vláda zapíchla na mapě další špendlík na cestě zajistit si absolutní kontrolu nad celou planetou, píší členové stalinského "Komunistického svazu mládeže " David Pazdera a Veronika Sýkorová.

Na setkání Charty 77, které proběhlo dne 13. března 2007 u příležitosti 30. výročí jejího vzniku v prostoru zvaném Pražská křižovatka, vystoupila signatářka Ch 77, literární historička a editorka díla J. Ortena, Marie Růt Křížková se smutným projevem. Obsahem její řeči byla stížnost na neutěšené existenciální podmínky, ve kterých žije nejen ona sama, ale zřejmě i další z těch, kteří před třiceti lety podepsali Chartu 77 a jako reakce režimu se jim dostalo otevřené persekuce, včetně ztráty zaměstnání a snížení jejich životní úrovně. V těchto podmínkách mnozí z nich žili po celých 30 let, včetně oněch tzv. "demokratických".

Diskuze o americké raketové základně na českém území připomněla chybějící institut všeobecného referenda. Snaha o jeho zakotvení v našem právním řádu je bojem o důležitou kótu v dlouhodobé válce mezi demokracií a všelijak maskovanými zastánci totalitní vlády elit. Poznáte je všude podle vlastností vskutku náležejících hrdinům - nadměrně vyvinutého ega, nedostatku pokory a neschopnosti akceptovat sebe rovnocennou část lidského společenství.

My nekuřáci se před kuřáky nemůžeme bránit v případech, kdy jsme s nimi uzavřeni v prostorech, kde se nelze svobodně rozhodnout, jestli s nimi být či nikoliv, a v dalších případech tam, kde "okupují" veřejný prostor a znečišťují ho takovým způsobem, že se v onom místě nedá jít o kus vedle, kde je čistý vzduch.

Nic proti kuřákům, plně podporuji právo člověka ničit si své zdraví libovolnými prostředky - je to jejich svoboda. Ale v argumentaci související s tímto tématem nedomýšlí autor Luboš Zálom pár věcí, a chtěl bych je tedy popsat.

Pane Čulíku,

Považuji za užitečné, že jste diskusi o "soukromých" hospodách, kuřácích a "právu na jakoukoliv svobodu" přenesl z Britských listů do rozhlasu, kde se o ní dozvědeli i další občané v České republice. Kanada naštěstí patří k zemím, kde má velká většina lidí vyvinuté silné sociální cítění. Při rozmanitosti národností, náboženství, politického přesvědčení i barvy pokožky by se dala očekávat nesnášenlivost jedněch vůči druhým, ale s tím se zde téměř nesetkáváme. Za to je zde běžně slyšet větu "May I help you?" (Mohu vám pomoci?). Říká se sice, že snášenlivost roste se zvyšujícím se vzděláním, ale nezdá se, že by zde bylo mnohem více vzdělaných lidí než v České republice. Příčina tedy asi bude někde jinde.

Zastánci "naprosté osobní svobody" se asi děsí představy, že by mohlo dojít k celkovému zákazu kouření - tedy například i doma. Některé podniky - ironicky v souladu s názory těch zastánců - to berou z opačné stránky a chtějí-li si "svobodně vybrat", neberou kuřáky mezi své zaměstnance, protože ti bývají častěji nemocní a během pracovní doby opouštějí častěji pracoviště, aby si někde jinde zapálili, protože v kanceláři ani v dílně to už není dovoleno. Kruté? Ale vždyť to je "tržní řešení"!

Letošní ČSF mělo už určitý potenciál vymanit se z rudého sevření. Bohužel se tak nestalo a sobotní pochod ČSF se stal opět jen rudou manifestací a to především díky zastoupení tvrdého brněnského jádra KSM, kde se jeho členové stále hlásí a propagují myšlenky stalinismu a na námitky organizátorů neslyší. Mladí zelení s tím zásadně nesouhlasí a distancují se od nich.

Mladí zelení se částečně na organizaci ČSF podílejí, nicméně tato realita nás odrazuje od další spolupráce s Iniciativou za sociální fora (ISF).

Luděk Toman ve svém textu o Marxovi vcelku dobře vystihl jeho cíl, ale mýlí se v definici podstaty Marxovy filosofie. Především se ptá, proč Marx, který píše o zákonitostech vývoje lidské společnosti, současně vyzývá k aktivitě za urychlení tohoto vývoje. Pokud by četl vlastní Marxovy práce, odpověď by tam našel. Pokusím se nyní celý problém ukázat na stručném příkladu se zákony přírodními.

Pokud vám tento titulek připadá absurdní, tak se nemýlíte. Stejně absurdní byla nedělní demonstrace "proti válkám, základnám a rasismu", původně ohlášená jako demonstrace Iniciativy za sociální fóra u příležitosti Mezinárodního dne za odstranění všech forem rasové diskriminace, ze které se nakonec vyklubala akce militantní části KSM z Brna, důchodců z Klubu českého pohraničí a části pražské organizace KSM, vedené Martou Semelovou a Viktorem Pázlerem. Podle řečníků "podporovaná" Iniciativou. Pochybuji.

Rudé vlajky s emblémem KSM, skandování mnohdy militantních či urážlivých hesel, zbytečně urážlivý proslov zástupkyně KSM - to byl kolorit setkání 97 (podle jednoho z organizátorů) osob na Václavském náměstí, kterému sekundovalo na dvacet tajných policistů, další dvě desítky uniformovaných strážců veřejného pořádku a dvě desítky novinářů, fotoreportérů a kameramanů. I nekompromisní odpor se dá ale vyjádřit kultivovaně, vtipně a nápaditě. A právě to tentokrát chybělo. Kreativita.

Demonstrace 17. 3. 2007 FOTOGALERIE

Z jednoduchého důvodu: provozování pohostinské živnosti je regulovaným, nikoliv volným podnikáním. Řídí se zákony a předpisy, dané rozsahem živnostenského oprávnění a koncesní listiny. Předpisů není málo. Zejména § 31 - povinnosti podnikatele živnostenského zákona hovoří jasně a nesmlouvavě. Komu se to nelíbí, nemusí podnikat vůbec, může podnikat na Bali, či nemusí provozovat živnost pohostinskou a může si pořídit soukromý klub pro přátele, kteří jeho názory sdílejí. Členství v klubu může být za symbolický poplatek. V živnostenském listu bude mít napsáno provozování klubu namísto provozvání pohostinství. Jeho provozovna se nebude moci jmenovat hospoda či restaurace, ale klub. Vstup nebude pro každého, ale pro členy. Pak pro něj nebudou platit podmínky pro provozování pohostinské živnosti a židům, Cikánům či Bulharům (odpusťte za ten příklad) nemusí klubovou kartu dát. Bez zdůvodnění.

Podnikání není právo, ale výsada. A z toho plyne i odpovědnost podnikatele a regulace státu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Americké ministerstvo zahraničních věcí odmítlo verdikt britského koronera, podle něhož bylo usmrcení jednoho britského vojáka Američany protizákonným a trestným činem.

Pětadvacetiletý desátník Matty Hull byl usmrcen nedaleko Basry v březnu 2003, kdy americký pilot začal střílet na jeho tankový konvoj. Americký mluvčí Sean McCormack zdůraznil, že šlo o "tragedii", k jakým dochází ve válce.

Tajná agentka CIA Valerie Plamová-Wilsonová obvinila vysoké činitele Bushovy vlády, že "bezohledně" odhalili její totožnost. Prozradit totožnost agenta CIA je v USA trestným činem. Skandál jejího odhalení už delší dobu otřásá Washingtonem.

Plamová-Wilsonová uvedla, že její totožnost byla v roce 2003 záměrně prozrazena, aby byl zdiskreditován její manžel, americký dilomat, který kritizoval válku v Iráku.

Lewis "Scooter" Libby, bývalý šéf štábu v úřadě Dicka Cheneyho byl nucen na tuto svou funkci rezignovat a tento měsíc byl soudně shledán vinným z křivopřísežnictví a blokování průběhu spravedlnosti. Hrozí mu trest až do výše 25 let.

Bývalý náměstek amerického ministra zahraničí Richard Armitage přiznal, že on jako první prozradil, že Plamová je agentem CIA.

Manžel Plamové, bývalý americký velvyslanec Joseph Wilson, totiž předtím vyjádřil názor, že důvody pro tehdy plánovanou invazi do Iráku i nebezpečí, které údajně Irák zosobňuje vůči USA, jsou přehnané.

Plamová uvedla, že počítala s tím, že její totožnost agentky CIA možná prozradí cizí mocnosti, ale nikdy ji nenapadlo, že ji zradí její vlastní, americká vláda.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Psáno pro ČRo 6

Od vzniku Československa je o nás ve světě známo, že se na mezinárodním poli nejméně ve dvou směrech chováme velmi svérázně. V prvé řadě své bezprostřední sousedy alespoň nesnášíme, pokud je přímo nevydáváme za úhlavní nepřátele až ohrožovatele samotné naší existence. Při čemž naopak za nejvěrnější spojence považujeme územně vzdálené až velmi vzdálené, leč v našich očích silné státy. Mít spojence daleko a hlavní nepřátele v sousedství bylo v "předraketovém" období řešení mezinárodních sporů totální stupiditou.

Hospoda opravdu není soukromé, ale veřejné místo. I když je obvykle vlastněno soukromým podnikatelem, lidé se zde veřejně scházejí, sytí se, popíjejí, hovoří spolu. Je to místo volně přístupné, na rozdíl od soukromého klubu. Pravidla slušného a ohleduplného chování by však měla platit tam i tam. A pokud se někteří neukáznění jedinci a skupiny nechtějí přizpůsobit, je třeba je k tomu nějak donutit. Regulační opatření například proti kouření nejsou zaměřena proti soukromým majitelům restaurací, ale právě proti bezohledným sobcům a hulvátům (cituji Jana Sýkoru, s jehož závěry souhlasím) z řad jejich zákazníků. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby si pořádek udělali sami hostinští, už s ohledem na zdraví svých zaměstnanců i své vlastní. Ale když tak z různých důvodů (nemusí jít jen o výdělek) nečiní, musí tak za ně učinit někdo jiný. Ve spořádané civilizované společnosti to není soudce Lynch, popřípadě jiní samozvaní spasitelé, ale stát či obec.

V Polsku vstoupil v platnost kontroverzní zákon, který požaduje, aby se až 700 000 osob přiznalo, zda své spoluobčany udávali komunistické tajné policii, informuje společnost BBC.

Podle nového zákona bude těm, kdo odmítnou s tímto zákonem spolupracovat anebo se pokusí lhát ohledně své minulosti, zakázáno, aby pracovali ve veřejných institucích po dobu 10 let.

Poprvé budou v Polsku zveřejněny svazky tajné policie.

V únoru 2007 přispělo celkem 104 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 49 141 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 28. 2. 2007 částku 243 997.58 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffaisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffaisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffaisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.