16. 3. 2007
Vojenská základna USA v ČR: vytoužená oáza bezpečíSoučasná vláda v čele s premiérem Topolánkem, ministryní obrany a dalšími se snaží od 20. ledna tohoto roku přesvědčit občany, že není většího blaha, než mít za zády zdroj bezpečí a záruku pohody v podobě amerického radaru v Brdech i s americkým personálem. Takový komfort, a zadarmo. Neb číst je možno nejen demagogicky zkreslené názory na internetu, ale i názory staršího data v knihách autorů, kteří nejsou zabedněnými levičáky, bylo vybráno několik následujících citátů. |
„...Daleko v poušti již muži pracovali. Jako první přes hranici přeletěla ale letka osmi vrtulníků Apache, jejich úkol byl omezený, ale klíčový. Na sever od hranice byly dvě silné radarové základny, jejichž antény zabíraly celé nebe od zálivu na východě až po západní poušť. Helikoptéry byly vybrány bez ohledu na jejich nízkou rychlost ve srovnání s nadzvukovými bojovými letadly, ze dvou důvodů. Klouzajíce nad pouští, mohou podlétnout radar a neviděny se přiblížit k základnám: dále, velitelé chtěli, aby lidské oči potvrdily, že základny byly skutečně zničeny, a to z blízka. To mohly dokázat pouze vrtulníky. Pokud by tyto radary zůstaly fungovat, mohlo by to stát mnoho lidských životů. ...“ „...Vrtulníky se nejdříve vrhly na elektrické generátory, které dodávaly radarům energii, potom na spojovací zařízení, ze kterých by jejich přítomnost byla hlášena raketovým stanovištím dále ve vnitrozemí; a konečně rozstřílely radarové antény. Za méně než dvě minuty vypustily sedm laserem řízených raket Hellfire, stovku 70 mm raket, a vystřelily 4000 nábojů velkorážního kanónu. Z obou radarových stanic zůstaly dýmající trosky. ...“ „...Při rozbití protivzdušné obrany Iráku byl klíčovým prvkem radar. V moderní válce je radar nejdůležitějším a nevíce užívaným nástrojem, bez ohledu na dokonalost veškeré další výzbroje. Radar odhaluje přilétající letadla; radar řídí vlastní stíhačky k zachycení , radar řídí protiletadlové rakety a radar zaměřuje děla. Jestliže se zničí radar, nepřítel oslepne, asi jako boxer těžké váhy v ringu, který nevidí.Může být velký a pořád ještě silný, může mít ještě strašný úder, avšak jeho nepřítel se může pohybovat kolem nevidoucího Samsona, tlouci a udílet údery bezmocnému obru, dokud nepadne. ...“ Citováno z knihy Frederic Forsyth: Boží pěst, Knižní klub, Praha 1994, vydání první, str. 372 a násl. Z anglického originálu „The Fist of God“ přeložila Magdaléna Tůmová. ISBN 80-7176-037-4. F. Forsyth (nar. 1938) byl koncem padesátých let nejmladším britským pilotem proudových letadel. Později byl novinářem a televizním zpravodajem. Jeho knihy jsou na pomezí literatury faktu a románu, všeobecně se ví o jeho kontaktech na britskou zpravodajskou komunitu, které prakticky dělá svými romány kronikáře. Plýtvat slovy zbytečné, názor nechť čtenář přičiní vlastní. Topolánkovy tužby jsou evidentně všestranné. Vytouženou oázu bezpečí má na mysli stále. A myslí nejen na sebe. Zbývá k posouzení otázka, zda jsou pro ČR, Polsko, Evropu a další, větším nebezpečím Severní Korea, Írán nebo některý jiný nově vynalezený „darebácký“ stát, podle případného dodatečného výběru, jak bude zapotřebí nebo současné Bushovy neokonzervativní militaristické a unilaterální USA. Podotázkou pak je, nakolik a zda vůbec si jsou české a americké vojenské zájmy blízké. Být Polákem přibude ještě otázka politické, ekonomické a vojenské výhodnosti, tedy takové to co za to. U proamerických Čechů je to snazší. Nechali by to tu vše rozstřílet z lásky a vděčnosti. |