|
15. 3. 2007
Občansko-aktivistické interakce se sdělovacími prostředkyNechceme radary, chceme rakety --Minuteman III a Trident II (i s ponorkami, samozřejmě)!!! V posledních dnech jsem zažil několik občansko-aktivistických interakcí s českými sdělovacími prostředky, které ve mně zanechaly tak silné dojmy, že se o ně chci podělit. V pátek jsem na serveru Lidových novin neodolal možnosti položit otázku "osobnosti online", kterou byl předseda Soudcovské unie ČR JUDr. Jaromír Jirsa. Posuďte sami: |
|
OTÁZKA (Radek Mikula)
Domníváte se, že v případech obvinění z trestného činu souvisejícího s konfliktem mezi občanem a orgány veřejné moci, má obžalovaný dostatečně zajištěno právo na nestranný a spravedlivý soud? ODPOVĚĎ ( 09.03.2007 12:03 ) Jsem o tom zcela přesvědčen. Dokonce si myslím, že v naší republice jsou práva obviněných, obžalovaných, dlužníků a povinných mnohdy chráněna více než práva žalobců, věřitelů a oprávněných. Ochrana některých základních lidských práv, která byla z logických důvodů začátkem devadesátých let nastavena velice široce, má i svá negativa. Když jsem v Anglii na vlastní oči viděl, jaká "práva" mají v některých případech obžalovaní v tamních trestních procesech, napadlo mě, zda to v České republice někdy nepřeháníme. Zdroj: ZDE Když jsem se po vzoru náčelníka svazu soudců zamyslel, jestli to teda přehánějí, nebo ne, napadlo mě pár vlastních příkladů a jeden cizí. Prvním byla kauza z roku 2003, kdy jsem se pokoušel zakročit proti nezákonné kontrole dokladů během antifašistické demonstrace. U soudu se podle názoru druhé instance přehánělo takto:
"Městský soud má za to, že důkazy, které obvodní soud dílem opatřil způsobem zákonným, dílem způsobem, který je v rozporu s trestním řádem, stejně nehodnotil tak, jak mu je § 2 odst. 6 tr. ř. (pozn. 1) uloženo, tj.ani jednotlivě, ani v celkovém souhrnu. Bylo tedy na obvodním soudu, aby se v první řadě zaměřil na okolnost, zda policisté vůbec byli oprávněni požadovat po obžalovaném Radku Mikulovi prokázání totožnosti, nebo zda se jednalo o policejní zvůli, která může pramenit z toho, že obžalovaný Radek Mikula je osobou, která se často účastní různých demonstrací, případně veřejného připomenutí nezákonných praktik různých firem, a v zásadě dosud se jej "nepodařilo" za tyto aktivity potrestat. K rozsudku samotnému musí soud konstatovat, že není v souladu s ust. § 125 tr. ř., (pozn. 2) neboť je sice jistou rekapitulací výpovědí, které v této trestní věci byly učiněny, nicméně rekapitulací velmi tendenční a učiněné bez snahy respektovat ust. § 2 odst. 6 tr. ř. (pozn. 1)." Poznámka 1: § 2 Základní zásady trestního řízení (6) Orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Poznámka 2: § 125 (1) Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit. Usnesením, ze kterého jsem citoval, byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jež mě následně dvakrát za sebou zprostil obžaloby. Pokaždé ovšem s tak nekvalitním odůvodněním, že Městský soud opět rušil a vracel. Mezitím se ale případ dostal k jiným senátům Městského soudu, z nichž ten poslední před půl rokem potvrdil další odsuzující rozsudek s podmínečným trestem, ačkoli byl odůvodněn prakticky stejně jako ten první, tvrdě zkritizovaný (soudkyně se po jeho přečtení dokonce pokusila z věci vyloučit, marně). Protože jsem už průběhu téměř tříletého procesu poněkud obtížně kontroloval své rozhořčení, vyzval jsem v jedné ze svých závěrečných řečí státního zástupce Jareše, který na mne podával obžalobu, ostrými slovy k odchodu z justice. Ten se mi odvděčil trestním oznámením, jež vedlo k rozsudku mgr. Polanecké, která můj zločin ohodnotila 250 hodinami obecně prospěšných prací. Když jsem komentoval její rozhodnutí neváhala, mi udělit desetitisícovou pokutu (níže). Zajímavou zkušenost s jedním speciálním institutem českého právního řádu zažili dva cizinci: ZDE Mám tím na mysli trestní příkaz, který je určen pro případy, kdy např. dojde ke krádeži, pachatel je dostižen a přizná se.
§ 314e (1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Ve všech mých případech kromě níže uvedeného byla tato možnost použita, ačkoli skutkový děj věru spolehlivě prokázán nebyl. Dalším aspektem, který ukazuje na zneužívání trestního příkazu soudci, stejně jako na jeho problematickou úpravu v zákoně, je fakt, že spolehlivě prokázaný skutkový děj ještě vůbec nemusí znamenat, že v jeho průběhu došlo ke spáchání trestného činu. Soudkyně si tak v případu gruzínských demonstrantů vystačila s tím, že bylo prokázáno, že cosi drželi v rukách, zda tím byl či nebyl porušen zákon jí bylo lhostejno a vydala trestní příkazy. Absurdní, ale reálné. Dalo by se namítnout, že tato forma trestání není nijak nebezpečná, jestliže:
§, 314g (2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednávání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným. Jistý háček ale spočívá v onom "ve lhůtě". Stačí jí o jediný den zmeškat a nemáte ani teoretickou šanci domoci se spravedlnosti. Pokud však soudci třeba při doručování rozsudků lhůtu i několikanásobně překročí, nehrozí jim obvykle nic. Podíl na současném stavu justice mají z velké části i státní zástupci, kteří zcela mechanicky přepracovávají policejní návrhy na podání obžaloby na vlastní obžaloby. Můj případ z pasáže Světozor (Nike) ukázal, že se nenechají odradit žádným důkazem ve prospěch obviněného, ani pokud má podobu videozáznamu. Stejná žalobkyně jako v případu gruzínské karikatury mě obžalovala za střet s nacistickými chuligány slovy:
"Jednoho maskovaného demonstranta napadl tak, že ho zezadu uchopil v pase a povalil ho na zem, kde došlo k další potyčce."
Kromě jiného mou vinu odůvodnila následovně:
"Usvědčován je zejména videozáznamem, pořízeným na místě v průběhu demonstrace policií, a vyhotovenými fotografiemi, z nichž je zřejmé, že obviněný jednal tak, jak je popsáno ve výroku obžaloby."
Soudkyně JUDr. Kohoutková to ovšem uvedla na pravou míru:
"Rozhodně z provedených videozáznamů nevyplývá, že by se obžalovaný dopustil jednání tak, jak je popsáno ve výroku obžaloby. Za této důkazní situace nelze vyvrátit tvrzení obžalovaného, že v době, kdy dobíhal k probíhajícímu střetu, došlo k jeho napadení, kterému se následně bránil pomocí kopů a údery pěstí a došlo také k jeho pádu na zem." To tedy konečně mohlo být to přehánění práv obžalovaných, když se nějaký důkaz vyhodnotí objektivně. Pokud by ovšem byla podobně jako soudkyně Gabriela Hüttlová z gruzínsko - ruského případu nebo Ivana Podlipná z případu Nike, použila na počátku řízení trestní příkaz a já podal opožděně odpor, byl bych pravomocně odsouzen za útok, jehož jsem byl cílem, s tím, že bych mohl nanejvýš čekat na změnu režimu a nové rehabilitace. Mým zproštěním se však státní zástupkyně Janáčová - nikoli Jináčová, jak stojí v článku, na který odkazuji - nenechala nijak zdeptat a vytáhla na Gruzínce, zatím rovněž neúspěšně (nepočítáme-li onen zrušený příkaz). Další zkušenost umožňující porovnání mediální reality se skutečností mi poskytlo zpravodajství českých sdělovacích prostředků o pondělní "proradarové" demonstraci. Té jsem se zúčastnil a se dvěma kumpány jí narušoval seč nám hlasivky stačily. Kromě nás tam byli i nějací studenti s letáky (viz níže), od jejichž autorství se moderátor akce rozhořčeně distancoval. Nic z toho se ovšem neobjevilo ve zpravodajství. Myslel jsem už, že jsme nekřičeli tak hlasitě, jak se mi zdálo, až jsem objevil jeden důkaz nedůslednosti žurnalistické snahy nás vyretušovat ZDE Na druhé straně jedna americká vlajka na protiraketovém protestu z 13. února byla médii bedlivě registrována. Na závěr jsem si nechal porovnání vášnivé obhajoby americké politiky z úst váženého senátora s realitou podstatně krutější, než je ta česká justiční. Tohle už mi rozum opravdu nebere, takže to ponechám bez komentáře.
Politika USA mi dlouhodobě problematická nepřipadá. Jako novinář jsem zažil všechny tři americké invaze. Jak v Jugoslávii, v Afghánistánu, tak v Iráku. Vím naprosto přesně, že americké bombardování zachránilo před exodem milion osm set tisíc kosovských Albánců. Kdyby nebylo, tak by ti lidé byli vyhnáni.
Zdroj: ZDE Čtyři roky po zahájení invaze vedené Spojenými státy násilí zemi sužuje čím dál víc. Zabity byly už desetitisíce lidí a 1,7 milionu dalších obyvatel opustilo své domovy. ZDE
USNESENÍ Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 rozhodla dne 1. listopadu 2006 v trestní věci obžalovaného Radka Mikuly, nar. 25.5.1970 v Praze, bez zaměstnání, bytem (...) , t a k t o: Podle § 66 odst. 1 tr. řádu se obžalovanému Radku Mikulovi, nar. 25.5.1970, ukládá pořádková pokuta ve výši 10.000,-Kč. ODUVODNĚNÍ Obžalovaný v průběhu odůvodňování rozsudku dne 1.11.2006, aniž požádal o slovo, přerušil samosoudkyni s tím, že říkala, že to bude stručné odůvodnění a jemu už to příliš stručné nepřipadá. Má pocit, že je zbytečné v tom dále pokračovat a jenom proto, že už skutečně jaksi nečeká od justice nic, přinesl samosoudkyni papír, na který může svůj rozsudek vytisknout a chtěl by jí ho předat. Na to obžalovaný samosoudkyni předal roli toaletního papíru se slovy, že pokud by ho použila k jeho původnímu účelu, tak tím sice příliš nesníží hodnotu tohoto rozsudku, ale už mu ho raději nemá posílat. Na to obžalovaný opustil jednací síň. Podle § 66 odst. 1 tr. řádu, kdo přes napomenutí ruší řízení, nebo se k soudu, státnímu zástupci nebo k policejnímu orgánu chová urážlivě, nebo kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu, nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu potrestán pořádkovou pokutou do 50.000,-Kč. Podle názoru soudu je nepochybné, že výše popsané jednání obžalovaného je urážlivým chováním k soudu ve smyslu § 66 odst. 1 tr. řádu. Proto samosoudkyně rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení a obžalovaného potrestala pořádkovou pokutou ve výši 10.000,-Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. V Praze dne 1. listopadu 2006 Mgr. Markéta Polanecká samosoudkyně
Nechceme radary, chceme rakety --Minuteman III a Trident II (i s ponorkami, samozřejmě)!!!Pět důvodů, proč chceme US radarovou a raketovou základnu ve střední Evropě: 1. Půjde, samozřejmě, o důležitá obranná zařízení před cizí agresí. Tato agrese může přijít z mnoha směrů -- např. ze Severní Koreji, Íránu, Somálska, Sýrie, Ruska, Číny, Vietnamu, Kuby, Venezuely, Běloruska, Rakouska, Srbska, Súdánu, Libye, Bolívie a Nikaraguji. Naopak USA již dokázaly, že jsou mocností čistě se bránící, která odmítá veškeré druhy agrese. Ano, šťoura by mohl upozornit na pár vyjímek, třeba na Guatemalu (1954), Libanon (1957), Kubu (1962), Indočínu (1964-73), Dominikánskou republiku (1965), Irák (1968; Baath a Husajn dosazeni k moci), Libanon (1982), Grenadu (1983), Honduras (1983), znovu Honduras (1988), Panamu (1989), Somálsko (1992), Haiti (1993), Libérii (1996), Srbsko (1999), Afghánistán (2001), Irák (2003; Baath a Husajn odstaveni od moci) a Haiti (2004), ale to jsou jen výjimky potvrzující pravidlo, že USA agrese odmítají. Aby se i jiné země mohly bránit, darovali jim Američané své vojenské základny a tyto země se často již desítky let těší z jejich přítomnosti. Obyvatelé je proto taky mají rádi -- třeba v Itálii a na Okinawě vítají každý nový kontingent amerických vojáků na zdejších základnách desetitisíce lidí v ulicích. No není to krása? 2. Výstavba základny USA v Česku nám přinese ekonomický zisk -- budou zde stavební zakázky, naši lidé, budou mít příležitost prokazovat Američanům levné služby a odvděčit se jim tak za osvobození v roce 1945. Oživí se také skomírající živnostenský stav v Dubí, Rozvadově a jinde. Někdo může namítnout, že výstavba základny přinese zisk hlavně vybraným nadnárodním společnostem vojensko-průmyslového komplexu (Boeing, Lockheed, Raytheon, Halliburton) a nepřímo pak jejich politické lobby v USA a ČR. Na to odpovídáme: no a co? Vždyť tyto společnosti jsou poslové míru, prosperity a svobody ve světě. Právě jejich aktivity uzbrojily SSSR a otevřely tak možnost našeho osvobození, právě jejich aktivity přinesly štěstí do Iráku. Proč jim tedy nepřát? A u politiků je to to samé. Nechť se má Bush, Cheney, Havel, Topolánek a Vondra dobře. Pryč s českou závistí! Plány teroristů zhatí politici boubelatí! 3. Americká základna je zárukou pokračování demokratického vývoje naší země započatého rokem 1989. Je trnem v oku všem komunistům, humanistům, pacifistům a jiným teroristům. Tam, kde vznikly americké základny, třeba v Turecku, je demokracie natrvalo zajištěna. Pokud snad někdo provokuje s tím, že třeba zrovna Turecko diskriminuje a vraždí Kurdy a dodnes zapírá genocidu Arménů (0,6-1,5 mil. mrtvých, 1915-18), pak jej třeba odkázat na to, že v USA byli a jsou diskriminováni a zabíjeni černoši a Muslimové a USA také zapírají genocidy Indiánů na svém teritoriu a Vietnamců, Laosanů a Kambodžanů v Asii (3,5-4 mil. mrtvých 1964-75). A co dělají USA přece nemůže být špatné. Kromě toho není přece jen Turecko, ale také Irák, Pákistán, Uzbekistán, Filipíny, Saudská Arábie, Izrael a řada dalších stabilních demokracií, jejichž vývoj je zajištěn americkými vojenskými základnami. Takže jakýpak copak! 4. Radarová základna je oázou bezpečí (premiér Mirek Topolánek, Otázky Václava Moravce, 21.1.07). K tomu není třeba nic dodávat. Radar je prostě skvělý deštník. V Německu třeba poměrně často prší, tak tam těch deštníků postavili hned několik. Jak řekl náš ministr Vondra: "Němci mají splněno!" (Otázky Václava Moravce, 4.3.07) 5. Nepřijatelnost alibistického postoje, že se o naši obranu nakonec postará někdo jiný. Bránit sebe musíme sami, z čehož logicky vyplývá, že zde musíme postavit americký radar a americkou raketovou-protiraketovou základnu. Západní civilizace je ve velkém nebezpečí a pod velkou hrozbou -- stačí se podívat na Irák, jak tam jednotky Západu dostávají v poslední době na frak. Teroristé jsou všude -- jeden z nich, podivně ustrojený (boty, kalhoty, bunda) a podivné barvy pleti (tmavá) běžel (vlastně šel, ale co na tom záleží) nedávno v londýnském metru a britská policie jej musela na poslední chvíli rozstřílet, když ležel na zemi a stále neodhalil svoji pistoli a výbušninu (tak mazaný darebák to byl, dokonce se pak říkalo, že je to brazilský elektrikář, tak chytře se maskoval). Radar a rakety nás ochrání před teroristy i jejich státními sponzory z Osy zla. Podepište petici "Nechceme radary, chceme rakety -- Minuteman III a Trident II"!! Nebuďte lhostejní, dejte najevo svoji solidaritu s Boeingem, Lockheedem a Halliburtonem!
|
