Spád událostí mě předběhl.

Bohužel se ukazuje, že zdroje, z nichž zde většinou cituji, měly velký kus pravdy. Nechci komentovat aktuální situaci v New Orleans, měnící se hodinu od hodiny, rád to přenechám kvalifikovanějším. Mám na mysli následky hurikánu Katrina pro trhy s ropnými produkty a jejich souvislost s ropným zlomem.

K článku o mediální manipulaci "Ubráníme se?" (část první ZDE část druhá ZDE část třetí ZDE) přišlo velké množství připomínek, doplnění a námitek. Jsem přesvědčen, že diskuse na toto téma je velmi potřebná, a proto bych se rád k těm, z mého pohledu nejzajímavějším, vyjádřil.

I proto následující dovětek.

neděle 14.30: Záchranáři hledají v New Orleansu poslední osoby, které přežily zásah hurikánu Katrina. Až 40 letadel konečně odvezlo poslední oběti ze stadionu Superdome a z konferenčního střediska v New Orleansu. Osoby, které přežily, svědčí o drastických scénách násilí. Docházelo k znásilňování a k vraždám - pachateli byly zločinecké gangy. Ženy, které šly na záchod bez doprovodu mužů, byly znásilněny a podřezány. Po několika dnech strávených uprostřed odpadků a lidských výkalů bez potravin, pitné vody a léků, většina přeživších lidí klopýtala jako v transu k záchranným autobusům a vrtulníkům.

Americký prezident George Bush přednesl v sobotu odpoledne z Růžové zahrady u Bílého domu projev o následcích hurikánu Katrina, v němž přiznal, že jeho federální vláda dosud nereagovala dostatečně energicky. Postavil se do čela intenzivního úsilí pomoci postiženým lidem. Avšak, jak poznamenávají novináři, k intenzivní záchranářské akci, která se rozjela teprve v sobotu, americkou vládu donutil až pocit studu a rozhořčení amerických občanů, že byli postižení lidé pět dní ponecháni bez pomoci.

V pátek konstatoval jeden americký televizní komentátor, že jediným rozdílem mezi chaosem v městě New Orleans a katastrofou v třetím světě je to, že zahraniční diktátor v rozvojové zemi by reagoval efektivněji a rychleji. Shrnul tím podle společnosti BBC pocit intenzivní hanby a hněvu, který zachvátil mnoho Američanů. Útoky na neschopnost prezidenta Bushe přišly neočekávaně tentokrát i z konzervativních kruhů: dokonce i konzervativní komentátoři v normálně Bushovi loajální televizi Fox News ostře kritizovali dosavadní chování amerického prezidenta.

To, že postižení lidé byli v katastrofou zničené oblasti ponecháni po pět dní bez pomoci, u mnoha Američanů otřáslo jejich pevnou vírou v dokonalost Spojených států.

Dnes, v pátek večer, se odhaduje, že jen ve státě Louisiana zahynulo až 10 000 osob. A prezident Bush konečně přicestoval do oblasti, postižené katastrofou uvedl publicistický pořad televize BBC Newsnight.

(Shrnujeme informace podle cca prvních dvaceti minut vysílání tohoto pořadu, kdo má broadband, může si k tomu pustit videozáznam pořadu, který je na internetu k dispozici ZDE až do pondělí 5. 9. do 23. 30 středoevropského času.)

Prezident Bush přiletěl, aby neutralizoval kritiku toho, jak se dosud vypořádal s touto krizí:

Bush: "Jestliže to dosud nešlo přesně dobře, učiníme, aby to šlo přesně dobře. Existují-li problémy, budeme je řešit."

První konvoje s pomocí konečně dorazily do centra města, jak volání o pomoc je stále zoufalejší:

Plačící černoška: "Přišli jsme o všechno. O naprosto všechno. Prosím, prosím! Pomozte nám!"

Strávili jsme den na ulicích města New Orleans.

Moderátor v Londýně: Je toto temná stránka amerického snu? Dva národy, oddělené a žijící v nerovnosti? Bohatí mohou utéci a chudí jsou doslova - opuštěni?

Reportér: Dobrý večer z New Orleansu. Každý se tady dnes musí postarat sám o sebe. To řekl údajně jedné ženě místní policista, která ho žádala o pomoc. Ale uprostřed násilí a rabování se objevují určité náznaky naděje pro tisíce lidí, kteří odsud dosud nemohli uniknout. Konvoje autobusů přijíždějí do města a mají pomoci při evakuaci. Avšak kavalerie má obrovské zpoždění.

Americké sebevědomí je nebývale otřeseno. Od počátku okupace Iráku dodnes se vedou polemiky nejen o oprávněnosti takového zásahu, ale i o tom, jestli jsou USA skutečně natolik silné a schopné, aby dokázaly v rámci nepřátelské kultury vytvořit společnost uznávající západní hodnoty. Bushova vláda může sice dál s až náboženskou odhodlaností tvrdit, že v Iráku i v celé válce proti terorismu nakonec zvítězí, ale s vědomím neschopnosti účinně ochránit jinde prosazované hodnoty na svém vlastním území se to už nebude říkat tak snadno.

Nemají společného nic.

Federální agent Jack Bauer řeší krizové situace související s různými podobami "hurikánů".

Všichni se mohli "na vlastní oči" přesvědčit, jak chápou Spojené státy integrovaný systém bezpečnosti svých občanů. Pokud by tím neštěstím, které postihlo New Orleans, nebyl uragán (vcelku běžná věc v těch končinách - pokaždé to zamete pár miliard a pokaždé je to národní katastrofa, cen pozemků na Floridě i v jiných často postižených územích neklesá, počet obyvatel také ne), ale teroristé, Amerika ukázala, jak je slabá i na svém území. Pro teroristy byl určitě uragán prověrkou stavu státní administrativy. Neschopnost největší a nejdokonaleji vybavené armády a státní administrativy na světě postarat se o evakuaci pouhé desítky tisíc svých vlstních občanů, případně o majetek a životy dalších, ukázala slabost stávajícího společenského řádu v USA i slabost těch politiků, kteří jinak celému světu ukazují svaly.

Myslím, že by bylo spravedlivé dodat několik věcí k článku Štěpána Kotrby. Pracoval jsem v New Orleansu a jeho situování mezi bývalou deltou Misissipy a přehradou Pontcharttrain je hlavním východiskem daného neštěstí. Rovněž francouzská čtvrť -- centrum je / byla od čtvrtí gangů oddělena pouze řekou. Rozsah katastrofy - je to hlavní, co odlišuje New Orleans 2005 a náš 2002. Už jenom evakuace stadionu je záležitost logisticky pro záchranáře na hranici čehokoliv myslitelného. I kdyby byly zachovány komunikace, jednalo by se o stovky autobusů, potřebných k odvozu. Rovněž nároky na zdravotnickou pomoc přesahují cokoliv pro nás myslitelného.

"Zaplavené ulice vylidněného města se proměnily v bojiště, kde bandy výrostků podle libosti rabují, znásilňují a zabíjejí. V naprosté většině jsou to mladí černoši. (podtrženo JČ.)

Celý článek ZDE

Pozoruhodné je, že Lidové noviny zdůrazňují, že zločinecké gangy, řádící v New Orleansu, byly černošské. Napsal to ve svém článku Tomáš Jeník. Je to otevřený rasismus: barva pleti zločince je nepodstatná. Tím, že ji zdůrazním, vytvářím podprahově atmosféru kolektivní viny:

V daném článku a v daném kontextu takový výrok přispívá k potvrzování rasistických stereotypů ve společnosti.

Nejde o seriózní analýzu. stereotypu. Oprávněné by to bylo, kdyby LN publikovaly sociologickou analýzu o příčinách zločinnosti v různých deprivovaných společnských skupinách, v ČR nebo v USA. O něco takového však vůbec nejde, jen byl vytvořen dojem "černoši jako takoví jsou pěkné svině". Kolektivistické úsudky jsou nepřípustné. Nikde není dáno, že příslušnost lidí k zločineckým gangům je daná etnicky či rasově. Lidové noviny nemají tyto důkazy, a tak nemají vytvářet stereotypy. Jak k tomu přijdou lidé, kteří v životě nic neukradli? Je to neetické a slušný novinář to nedělá.

Pozn. Bohumila Kartouse: V tomtéž článku v Lidových novinách autor Tomáš Jeník cituje poukaz "levicového" Guardianu na to, že rasové rozdíly se promítají i v tom, že Afroameričané v New Orleans vydělávají zhruba polovinu toho co běloši. Citovaná skutečnost (tedy, že se rasové rozdíly promítají ve výši platů) však nezakládá povinnost upozorňovat na politickou orientaci zdroje, protože tato informace - při pochopení podstaty, že ty rozdíly skutečně korespondují - není politickou orientací Guardianu nijak ovlivněna (v případě citace z deníku Washington Post nebyl uveden žádný "upřesňující" přívlastek). Uvedení, že se jedná o levicový deník, je použito záměrně a jeho účelem je snížit jeho pravdivostní hodnotu. Otázkou zůstává, proč tedy pravicové LN citují levicové zdroje, když jim očividně nevěří... ..Prostě, pro Tomáše Jeníka je normální Washington Post a nenormální Guardian:)

Pozn. JČ: Otázkou je, zda je skutečně vGuardian "levicový" zdroj a co to znamená... :)

Washington Post projevuje přece skoro úplně stejný způsob novinářské práce jako Guardian, bohužel, značně se odlišující od Lidovek :(...

K zatopení amerického města New Orleans, které leží pod hladinou moře a blízkého jezera, došlo zřejmě proto, protože byla z finančních důvodů zanedbána renovace hrází u vodních kanálů, které probíhají městem nad úrovní jeho ulic. Hurikán Katrina rozbouřil vodu v blízkém jezeře a ta rozbourala zanedbané hráze. Hráze nebyly řádně zmodernizovány, protože finanční prostředky k tomuto účelu byly převedeny na boj proti terorismu a na financování vojenských akcí v Iráku. Uvedl to ve čtvrtek večer publicistický pořad Newsnight televize BBC, který také informoval, že katastrofa, způsobená hurikánem Katrina v USA, se v důsledku chaotické reakce amerických úřadů a zejména prezidenta Bushe proměňuje v jeho politickou krizi:

Umíte-li anglicky a máte-li broadband, vřele doporučuji pořad Newsnight. Vysílá se každý všední den večer ve 23.30 středoevropského času a je k dispozici, v pozoruhodné obrazové i zvukové kvalitě, na internetu po celý následující den (o víkendu až do pondělí večer). Pořad se zabývá nejaktuálnějšími publicistickými tématy a je asi stokrát lepší než cokoliv, co dokáží dát dohromady české televize... JČ

Nová třída léků, snižujících krevní tlak je schopna podstatnou měrou snížit riziko infarktů a mrtvic. Vyplývá to z nové, rozsáhlé studie, 19 000 pacientů, jejíž výsledky byly právě publikovány v časopise Lancet.

U pacientů s vysokým krevním tlakem, kteří brali relativně nové léky, snižující cholesterol, které obsahují statin, došlo k poklesu počtu infarktů o 36 procent a počtu mrtvic o 27 procent, ve srovnání s pacienty, kteří neužívali těchto léků.

U pacientů, užívajících zároveň novější léky (např. inhibitory typu ACE) proti vysokému tlaku došlo k poklesu mrtvic o dalších 25 procent a infarktů o 15 procent.

Výzkum se prováděl v Británii a ve Skandinávii.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Drazí čtenáři, nedočkáte se vtipného fejetonu, ani pořádné pointy. Jde o cosi, co mne už dlouho trápí. Stále víc totiž cítím, jak mě skutečný život míjí, jak stojím mimo, zkrátka, jak jsem vedle. Jsem tak vedle, jako se asi kdysi cítil jeden slavný herec a lamač dívčích srdcí, který se po letech, strávených v divadle a atelierech prošel po Václavském náměstí a když se vrátil do divadelní šatny, urovnal si šátek u krku a zhrouceně pravil:

"Tak to je katastrofa, jsem naprosto, ale naprosto z módy..."

No a jak jsem vedle já:

Hrozně jsem vedle.

Úřad městské časti Praha XXX
Komise k projednávání přestupků
k č.j. 553/05

Dne 19. srpna 2005 mi bylo doručeno rozhodnutí přestupkové komise Úřadu městské části Praha-XXX z 10. srpna 2005, ve věci s č.j. 553/05, tedy přestupku, jehož jsem se měl dopustit neuposlechnutím "výzvy veřejných činitelů" během své snahy "narušit poklidný průvod studentské mládeže za účasti příslušníků hnutí Skinheads". Přestupková komise v rozhodnutí uvedla, že autor tohoto odvolání "je vinen", nicméně, že "upustila od uložení sankce neboť došla k závěru, že k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku". Byla mi tedy pouze uložena "povinnost nahradit náklady řízení paušální částku 1 000 Kč". Ač si cením toho, že jsem byl zbaven sankce, nemohu než podat toto

o d v o l á n í

Sledujeme-li pozorně domácí nebo i světový vývoj lidské civilizace, je zřejmé, že má-li se společenství druhu Homo Sapiens vyvíjet k ideálnímu uspořádání, musí se umět ubránit nejrůznějším nástrahám či pokušením. Proto je nanejvýš dobré věnovat pozornost určitým klíčovým pojmům. K pozornosti doporučuji zejména tyto: společenské elity, odpovědnost, přetvářka, výhoda, vize a odvaha.

Dojetí nově zvoleného předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka a tisková konference ruku v ruce s poraženým soupeřem Vojtěchem Filipem, jemuž sliboval přátelství až za hrob. Za zády - tichá kuloárová dohoda o výměně Grebeníčka za Filipa v poločase. Tak vypadal loňský komunistický sjezd, ke kterému Britské listy přinesly podrobnou analýzu.

Poločas je přede dveřmi a všechno vypadá jinak. Respektive stejně. "Staříci", kteří si zvolili Grebeníčka jako "svého", mají stále vrch. Po sjezdu výrazně posílili. Všude. Doba, kdy v předsednictvu strany byly síly vybalancovány, tiše skončila. S odchodem Miloslava Ransdorfa do Bruselu zůstal v předsednictvu liberální Jiří Dolejš osamocen, zbytek lidí "zakrtkován". Václav Exner se cílevědomě udržuje na pozici konzervativce. Na židli předsedy strany by se sice chvěl, ale prozatím na něj nemá.

I 145 let po své smrti zůstává německý filozof a spisovatel Arthur Schopenhauer stále inspirativní, nehledě na mnohem novější texty Bohuslava Binky.  Zejména spis Eristická dialektika, čili Umění dostati v každé debatě za pravdu, je teoretickým podkladem i v diskusích, jejichž účastníci Schopenhauera nikdy nečetli. Nebo že by přece jen četli?

Jedním z Eristickou dialektikou doporučovaných triků je dovést tvrzení protivníka za jeho přirozené hranice, tvářit se, že to byl on sám, kdo takové přemrštěné tvrzení zformuloval, a pak je vítězoslavně vyvrátit. Jestli se to někomu zdá bez příkladu nesrozumitelné, jedním hned posloužím.

Amélie Nothomb, Acide sulfurique (Kyselina sírová), 198 stran, vydalo nakladatelství Albin Michel, Paříž, 2005.

Nejmenuje se to Big Brother, ani VyVolení, ale Concentration (Koncentrace nebo chcete-li také Soustředění). Nový román Kyselina sírová (v originále Acide sulfurique, vydalo francouzské nakladatelství Albin Michel) belgické autorky Amélie Nothombové (*1967) se totiž odehrává na půdorysu reality-show, v níž jsou pečlivě vybraní účinkující internováni do tábora, kde se setkají se svými protivníky. Začíná hra na vězně a katy: pod bedlivým okem všudypřítomné kamery jsou vězňové ponižováni, biti či odsuzováni k nuceným pracím. Každý týden rozhodne kolaborující publikum o exekuci-eliminaci jednoho z internovaných.

Viz též Jan Čulík, "Orwellovská vize" ZDE

Odpověď nejen Pavlu Šmerkovi:

Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce. Tvrdí-li umělec, že nám ukazuje kus reality, ukazuje nám jen svoji vlastní blbost a omezenost.

Takhle buřičsky definoval svůj tvůrčí myšlenkový postulát "pokleslý" filosof, myslitel a spisovatel Ladislav Klíma (22.8.1878-19.4.1928, např. Svět jako vědomí a nic) a všichni, kdož víme, že nevíme, co je realita (skutečnost), to můžeme s nadšením přijmout a docela si s tím i vystačit. Blbý názor to fakt není, ale je to "jenom" jeden pohled na smysl umění a na tvorbu. Zkusím ten svůj.

V tomto úhlu pohledu má třeba pravdu Jan Čulík, když píše, že dílo je těžko definovatelná složitá struktura, kterou nelze popsat, přestože v závěru sděluje, že rozdíl mezi vysokým a konzumním uměním je zcela jasný a vůbec nejde o nic relativního. Právě že jde, celé dějiny umění jsou sporem o umění a sporem o to, co umění není.

K diskusi o smyslu umění v dnešním světě by se snad mělo doplnit toto: umění transcenduje běžnou skutečnost, má přesah, vymyká se ryze pragmatickým účelům, tedy světu, v němž se snažíme se prosadit, něco materiálního získat. V tom je umění magií, jak ji znaly už přírodní národy, je to tedy základní lidská potřeba.

Jiným pokračováním magie je samozřejmě náboženství, které má k umění blízko (tou transcendencí), ale je závazné, souvisí s rituálem předpisů. Umění může být taky religiózní, stejně jako může být prakticky zaměřené -- ale jeho vlastní smysl se tomu myslím vymyká, osvobozuje člověka od účelovosti a vzdaluje se předepsaným ritům. To všechno přitom neznamená, že umění je abstraktní vznešená veličina, vzdálená každodennosti.

"Splnil jsem slib čistoty: rok nepojedl v rychlém občerstvení, zelený čaj sladil třtinovým cukrem a nepřistoupil k dívce starší patnácti let. Až poté jsem směl nahlédnout do velesvatyně Múz ukryté v jeskyních Parnasu. Zrak mi padl na umělecké artefakty z dílny ak. soch. Práxitela Vomáčky, Ph. D.: rouru od kamen, vařečku namočenou v barvě a drátem omotaný klozet. Kolem každého artefaktu sedělo devět postmoderniků s vyceněnými zuby; bránili jej před kritikou záludnými otázkami, ze kterých by i Sfinx skočila do propasti. Zkusil jsem s nimi krátce pohovořit, ale nevěděl jsem, kolik má noha židlí, a všichni se mi vysmáli.

Polemika s článkem Martina Škabrahy "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!"

V denících, memoárech a životopisech velkých umělců minulých dob se dozvídáme, jak si vydělávali na živobytí. Vždy předpokládali, že vytvářejí něco cenného, co si někdo koupí za své vlastní peníze, protože to z nějakého důvodu miluje. Nakolik znám postavu Ludvíka XIV. nebo Julia II., nemohu říci, že by měli sklon k hloubání nad smyslem života, a přece ze svých peněz financovali Moliéra a Michelangela. Kdybych byl Juliem II. dneška (třeba Billem Gatesem, který určitě není méně kultivovaný než známý papež-hrubián), nevěděl bych, koho podporovat... současné umění všeobecně postrádá výrazné osobnosti. Vím ovšem, že bych nedal peníze těm, kdo by o ně přišli žebrat, nýbrž naslouchal bych jenom těm, kdo by řekli: můj nápad je výborný, věřím mu, a když ho nekoupíš, sám prohloupíš!

Vrátím se ale k tezi Martina Škabrahy, že nad vysokým uměním se přemýšlí, kdežto u zábavy se člověk jenom baví.

Polemika s článkem Martina Škabrahy "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!"

Pane Škabraho,

především - diktát peněz není totéž, co diktát publika. Já prosazuji systém, kde mají všichni lidé stejný hlas, co jim připadá jako dobré umění a co chtějí podporovat, a kde se podporuje nejvíce vznik takových děl, která chce nejvíc lidí. Takový systém je diametrálně odlišný nejen od systému "vysokých umělců soupeřících o státní dotace", ale i od současného kapitalistického systému, který používáme na "nízkou zábavu". A podle mého názoru, můj systém celkem dobře řeší i vaše námitky, které vycházejí právě z toho, že se mylně domníváte, že prosazuji kapitalistický systém. (Přesněji řečeno, to, co si v ČR lidé myslí, že je "kapitalistický systém", protože na Západě existují rozsáhlé struktury dotací pro umění..., pozn. JČ.)

Rád bych vyjadřil své pochybnosti týkající nad Vaším článkem "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" a zejména s jeho podtitulem Demokracie nemůže existovat bez dotovaného umění.

Žili autoři William Shakespeare, Charles Dickens, George Orwell v parlamentní demokracii? Pokud ano, pobírali nějaké dotace? ptá se Petr Nachtmann.

Jak to tak vypadá, bude od tohoto týdne benzin za pětatřicet korun za litr. Alespoň nás tak varují média. Vypadá to tak, že na článcích pana Kalouse o ropném šoku něco bylo. Ale ani on sám si možná nemyslel, že to přijde tak rychle.

Podivné na tom je, že to způsobila v podstatě maličkost - hurikán v Karibiku. Efekt motýlího křídla. Bohužel, Spojené státy a jejich spotřeba ropy je určující v celosvětových obchodech s ropou. Varování pana Kalouse se naplnilo - cena benzínu v USA stoupla na 4 dolary za galon. Zatím jenom v okolí New Orleans, ale to je jen začátek. Během několika dní se to projevilo i v Evropě. Proto budeme za benzin platit více.

Bohužel, tak razantní zvýšení ceny ropy se projeví všude - nejvíce v cenách potravin. Zemědělství je jeden z největších žroutů ropy a doprava také zvýší ceny. Jaké to bude mít důsledky? To si zatím nikdo nedovolí domýšlet.

Česká republika se stejně jako dalších 190 států zavázala splnit do roku 2015 tzv. Rozvojové cíle tisíciletí - Millennium Development Goals, které by měly zásadně změnit podobu dnešního světa.

Základních rozvojových cílů je osm. Prvních sedm je zaměřeno na zlepšení situace v nejchudších zemích světa, poslední osmý cíl se týká i vyspělých států, které by měly usilovat o vybudování globálního partnerství v oblasti rozvojové spolupráce. Význam přijetí těchto konkrétních cílů spočívá hlavně v tom, že ke spolupráci na jejich dosažení se zavázali představitelé většiny zemí na světě a jedná se o konkrétní cíle, pro které jsou stanoveny měřitelné indikátory a doba, kdy mají být splněny (výchozím rokem je 1990, rokem splnění 2015).

Úzká specializace jednotlivých oborů lidské činnosti, vzájemná izolace a nedostatečná komunikace mezi těmito obory -- to jsou jevy moderní doby, nad nimiž obecně zaměření překladatelé a tlumočníci nezřídka zoufají. Právě paralelní terminologická kreativita specialistů (i pseudospecialistů) tu či onde mívá ale také své půvaby. Někdy totiž umožňuje kontrastním způsobem srovnat charakteristické trendy v jednotlivých oborech.

Minulý týden byl okresním soudem ve švýcarském Moratu odsouzen André Fürst, majitel firmy Chanvre Info, k 29 měsícům vězení nepodmíněně a k pokutě 150 000 švýcarských franků - cca 98 000 euro.

Jeho zločin spočíval v dlouholeté práci na vývoji agro-průmyslových ekologických metod využití konopí, které nabízely realistické řešení důležitých environmentálních, ekonomických a společenských problémů.

Tento článek by nemohl vzniknout nebýt diskusí, které jsem vedl před několika roky s muslimem Olomoucké muslimské obce, panem Hatimem. Proč člověk setrvává věrný víře v Ježíše Krista? Proč se nevzdá své víry v Krista a nenásleduje Mohamedova svědectví? Právě tyto a podobné otázky se pokusím zodpovědět.

Na úvod - Píseň z Evangelického zpěvníku č. 467: "Kdož jste Boží bojovníci".

Milé sestry a drazí bratři,

dnes bych se rád věnoval problematice pravdy. Neboť na pravdě vskutku záleží. Autentická existence člověka nutně vychází z pravdy. A církev by měla být společenstvím, hlásajícím pravdu. Křesťané mají následovat svého Pána a Spasitele a ten o sobě řekl: "Já jsem se proto narodil a na svět přišel, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas" (J 18,37). Ovšem spolu s Pilátem Pontským se pak musíme ptát: "Co je pravda?" (J 18, 38).

Nebo podobně: "Kdo je pravda?" či "Kde je pravda?". A zde nastávají potíže, neboť pravda "se ráda skrývá", jak již upozorňoval řecký antický filosof Hérakleitos Efeský.

Pravdu nelze zkrátka jen tak poznat.

Zastupitelstvo hlavního města ve čtvrtek znovu projednávalo problematiku jízdného v MHD. Přehodnocení změn zdražení z 1. července jsme se pochopitelně nedočkali.

Pražská opozice v podobě Evropských demokratů, Unie svobody a strany Zelených (poslední dvě jmenované ani nejsou v pražském sboru zastoupeny) si na přelomu června a července zaplatila brigádníky z řad studentů, aby vybrala dost podpisů za zařazení tohoto bodu na pořad jednání, nešlo jí ovšem o současnou - pro celé skupiny obyvatelstva neúnosnou - výši jízdného, ale o to jakým způsobem zdražovat příště.

Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách "Farma zvířat" či "1984" varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je "pravda", ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

První část této analýzy je ZDE

Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách "Farma zvířat" či "1984" varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je "pravda", ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

První část této analýzy je ZDE, druhá část je ZDE

Lidé, kteří opovrhují reality-show, se podobají slepcům. Společenská smrt, již právě prožívá (aniž o tom ví) jeden ze soutěžících z vily VyVolených, vypovídá o české společnosti víc, než vagón analytických esejů.

Petr Zvěřina, v prvním dojmu sympatický osmadvacetiletý grafik z Prahy, si (právem či neprávem) vysloužil vlnu nenávisti, o které si může kdejaký vrah nechat jen zdát.

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.