Do dnešního dne přijalo Evropskou ústavu devět zemí ať už v referendu nebo hlasováním v parlamentu. Byly to Litva, Slovinsko. Slovensko, Řecko, Španělsko, Rakousko, Maďarsko, Estonsko a Německo. Německý parlament řekl své ANO teprve minulý pátek. Dokument o 450 stránkách se snaží zpřehlednit a usnadnit přijímání rozhodnutí v EU po nedávném přijetí deseti nových členů. Vytváří také dvě nové funkce - prezidenta a ministra zahraničí - s cílem sladit vystupování směrem do zahraničí. A také definuje rozdělení moci mezi parlamenty zemí a z velké části nevolené orgány Unie se sídlem v Bruselu. Další překážku má návrh ještě před sebou. Ve středu se bude konat referendum v Holandsku. Podle posledních průzkumů se také většina Holanďanů přiklání k odpovědi NE ústavě EU. Více o francouzské revoltě proti silnější Evropě se dozvíme od Jaqueline Grapin, prezidentky Evropského Institutu ve Washingtonu, ten se zaměřuje na transantlantické vztahy; Marca Shavana, šéfa Washingtonské kanceláře denníku Handelsblatt, ten předtím působil také v Paříži; a Charlese Kupchana, ředitele Evropských studií při Radě pro zahraniční vztahy. Je to bývalý ředitel pro Evropské záležitosti v bezpečnostní radě prezidenta Clintona. Vítejte, a děkuji že Vám že jste přišli do studia.

Jaqueline Grapin, jak by se podle vás dal nejlépe vysvětlit včerejší výsledek?

Nespokojenost, jestli ne přímo znechucení. Řekla bych že většina Francouzů dala najevo že trpí politikou která vzniká bez konzultace (s lidmi) na úrovni Evropské unie. To je úroveň odlišná od úrovně francouzské (vlády). Nejdůležitější oblasti, kde vzniká nespokojenost, jsou rozšíření, kdy deset zemí bylo přičleněno k unii bez konzultace s obyvateli, a zavedení volného pohybu pracovní síly, což poškozuje dělnickou třídu ve Francii. V posledních deseti letech vznikala nová pracovní místa jen velice pomalu, hodně lidí je bez práce. Je to vlastně jen vyjádření, že lidem se nelíbí politika, kterou EU dělá. Není to proti Evropě, bylo by absurdní tvrdit že to je proti Evropě, stejně jako tvrdit že to je proti Francii. Je to proti politice, která se dělá.

Marcu, vidíte to také tak, že to byla především svého druhu ekonomická nespokojenost?

Myslím že ve Francii je to strach z kapitalismu, nebo ultra-liberalismu, který je vnímán jako drsný kapitalismus.

Myslíte že přijetí Evropské ústavy by tohleto nějakým způsobem spustilo?

Ano, já myslím že to je především těch deset nových členů a zvláště Turecko které stojí před branami, s čím mají ti Evropané kteří měli šanci volit problémy - protože v Německu schvaloval ústavu EU parlament a řekl, že je to v pořádku. Celá politická třída v Evropě řekla své ANO, ale lidé váhají. Ve Francii řekli: "My si nejsme tak jisti, že Evropa se všemi těmi novými zeměmi bude moci garantovat sociální záchrannou síť, na kterou jsme si zvykli." A v Holandsku jsou to podobné obavy.

Obavy z čeho? Obavy z větší ekonomické integrace a co dalšího - Charles Kupchan:

Jaqueline měla pravdu, když říkala, že ten soubor obav, který motivoval lidi říci NE, nebyl ve skutečnosti o tom co je v ústavě. Byla to nespokojenost s establishmentem. Deseti a více procentní nezaměstnanost ve Francii, pocit, že elita nenaslouchá obavám obyčejného Francouze, a v mnoha směrech je to celé přinejmenším stejně tak o globalizaci jako o Evropě. Bohaté západní evropské země sledují, jak se jejich průmysl přesouvá do zemí s nižšími platy, jako je Polsko nebo Maďarsko, a jsou svědky přesunu průmyslu do Číny. Ale spíš než aby řešili problém samotný, říkají že za všechno může Evropa. Ale ve skutečnosti problémem není Evropa samotná.

Říkáte tedy že v ÚEU nebylo nic co by tyto ekonomické trendy posílilo? Co by zvýraznilo tzv. "syndrom polského instalatéra"? Co by tyto problémy zhoršilo?

Jsou jisté problémy. Je to volný pohyb práce, zboží a služeb v rámci EU. Jak už se o tom zmiňoval Marc, je tu výhled na to že se k EU připojí Turecko a Evropu zaplaví tisíce a tisíce muslimů. V podstatě ale šlo o to že Francouzi měli před sebou volbu: Buď se globalizaci postavit čelem a vrhnout se statečně do proudu volné ekonomiky, nebo strčit hlavu do písku. Francouzi strčili hlavu do písku.

Poslední průzkumy v Holandsku ukazují Marcu že příznivci NE převažují až o osmnáct procent. Proč? Co je za tím?

Navíc ke všemu, co bylo už řečeno, je to peněženka. Holanďani mají s Evropou čerstvou a velice špatnou zkušenost. Holanďani dostali euro a elita jim říkala, je to skvělé, je to bezvadné. A hned druhý den po přijetí přišla cenová exploze. Další důvod je tento. Součástí EU je pakt stability. Ten říká, že členské země musí dodržet maximálně tříprocentní deficit státního rozpočtu a další technické opatření. Co bylo velikým zklamáním, že malé země byly vedeny k pořádku a musely tato kritéria striktně dodržovat. Musely se vzdát části své svobody v tom, jakou zvolit politiku. Ale když se dostalo do problémů Německo nebo Francie, a tyto velké země nemohly dodržet kritéria, pravidla byla zrušena. Holanďani se cítili do značné míry podvedeni eurem i Evropou.

Mnoho pozorovatelů říká že protimuslimské nálady hrají v Holandsku zvlášť významnou roli? Souhlasíte?

Nejsem si tak jistý. Minulý rok došlo k zavraždění Theo van Gogha muslimem, ale je tu i do značné míry objektivní fakt. Turecko by se stalo největší zemí EU. Bylo by větší než Německo. A velice působivá je hrozba, že by Turci měli větší vliv na holandské záležitosti než Holanďani sami. Hodně Holanďanů v této chvíli zpozorní a ptá se sama sebe: "Opravdu chci, aby se tohle stalo?"

Myslíte si, Jaquelin - a teď mi jde o důsledky jaké tato voba bude mít - že to bude přijato jako hlasování proti rozšíření?

To určitě bude. Ale měli bychom na to pohlížet v kontextu politické debaty v Evropě. Technicky se nestalo žádné neštěstí. Stále platí smouva z Nice, která upravuje evropský systém vztahů mezi vládami a institucemi EU. Ironií je, že ústavní smlouva, která byla odmítnuta Francouzi a bude možná odmítnuta i Holanďany a dalšími, měla mimo jiné usnadnit život vládám a vládnoucím elitám, které spravují tuto rozsáhlou entitu. Myslím že jsou zmateni a nevědí co dělat dál. Navíc se zavázali k přijetí Rumunska a Bulharska v roce 2007, a v prosinci loňského roku začaly podle všeho rozhovory s Tureckem, bez konzultace s obyvatelstvem EU. To přinese asi ještě další prudké reakce. A jestli jsou vlády rozumné, budou postupovat velice opatrně. To znamená že připojení těchto zemí bude trvat déle, než se čekalo,

Dvě otázky na vás Charlesi . Myslíte že NE ve Francii bude mít vliv na referendum ve středu v Holandsku? A zadruhé. Jestliže přijdou bezprostředně po sobě dvě NE, jaký bude největší důsledek?

Myslím že francouzské ne strhne Holanďany k tomu, aby volili také NE. Částečně je to způsobeno dominovým efektem, kdy Francie, která byla až doposud tahounem integrace, najednou jde k volebním urnám a říká: "Nevím, nevím jestli tohle se mi ještě líbí." Jestli přijdou dvě ne po sobě, dostane se na pořad dne zásadní otázka jestli má cenu v hlasování ještě pokračovat. Nevím jestli někdo už dneska zná odpověď. Technicky vzato ....

Jestli i zbývající země mají projít celou volební operací?

Ano, protože ke schválení je potřeba všech 25 zemí. Stojí za to třeba takovému Tony Blairovi, který má doma silnou opozici, tlačit a tlačit a tlačit na přijetí, když konečný výsledek nakonec nehraje velkou roli?

Znamená to tedy že ústava je mrtvá?

Je tu několik možností. Můžete dokončit celou operaci, zjistit, jaká je situace, a pokusit se později znovu o přijetí. Můj vlastní odhad je, že se vezmou jen některé části ústavy a ty se znovu předloží lidem v nějaké stravitelnější podobě a budou nejspíš schváleny.

Marcu, jaký je pravděpodobný dopad? Co si z toho mají odnést lidé v USA, jejichž největším zájmem a starostí jsou americké zájmy? Jaký to bude mít vliv na americko-evropské vztahy?

Většina demokratů a republikánů, s kterými jsem na toto téma mluvil, připustila svůj rozporuplný vztah k EU. Na jedné straně vítají přestavbu poválečné Evropy a silnou Evropu, na druhé straně - a myslím že Charles se mnou bude souhlasit - mnoho lidí začlo pociťovat určitou nervozitu, když Evropa začala mluvit o vlastních ozbrojených silách a schopnosti vést válku konvenčními zbraněmi kdekoli ve světě.

Charles: A především během sporů kolem Iráku. Tehdy byla ta dvojznačnost jasně viditelná.

Marc: A navíc, současná americká administrativa tlačí Evropu k přijímání všech těch nových zemí a exportu demokracie, přijměte Turecko - co se děje, proč stále váháte? Já si myslím že Amerika by měla ocenit fakt že konstrukce EU vzniklá během posledních padesáti let je zázrak. Definitivní konec tří válek jen za poslední století. Ale, střetává se hodně lidí, hodně zájmů, hodně tradic a hodně kultur a tak to vypadá tak jak to vypadá.

Co byste k tomu dodala vy Jacqueline, co se týče amerického vztahu k Evropě?

Myslím že Amerika by možná mohla přijmout konec ústavy EU s ulehčením, protože to tak nějak bude znamenat konec hromadění hrozby, že by vznikla protiváha USA v Evropě. Zaražení růstu konkurenční mocnosti. Ovšem v dlouhodobé perspektivě je v americkém zájmu, aby byla Evropa jednotná a stabilizovaná. A také si myslím, že má pravdu Charles, když říká že USA se snaží, aby Evropa do sebe vstřebala tolik zemí, kolik je to jen možné.

Na závěr bych vás požádala o krátký komentář. Je toto pozitivum nebo negativum pro USA?

Charles: Krátkodobě to bude mít dva negativní efekty. 1. USA chce Turecko jako součást EU. Zamítnutí ústavy oslabí turecké naděje na přijetí. 2. Oslabení vlád po celé Evropě. V Itálii, Francii, Německu, všude budou velice slabé vlády. USA potřebuje vlády a jejich pomoc všude na světě. Slabé vlady nejsou z tohoto pohledu pro Ameriku dobré.