22. 8. 2005
Klesající zásoby ropyTak co máme proti tomu dělat?Lidé postrádající schopnost přesného pozorování ji často nazývají cynismem.
George Bernard Shaw První Monbiotův zákon novinářské práce: Jestliže řeknete lidem to, co už sami znají, poděkují vám. Řeknete-li jim něco nového, budou vás nenávidět.
George Monbiot V žádném případě netrpím iluzí, že za těch pár týdnů, po které vám na těchto stránkách přináším znepokojivé informace o ropném zlomu, se mohlo v hlavách většiny obyvatel českého dolíku a moravských úvalů něco zásadního změnit. Od tak banálního důvodu, jakým je vrcholící okurková sezóna, přes nabubřele hlučný mediální balast, který v zájmu ředitelů zeměkoule ztěžuje orientaci ve virtuálním prostoru všem hledačům pravdy, až po obecnou vlastnost lidské psychiky vytěsňovat věci nepříjemné a nežádoucí - vše hraje proti mé poněkud donkichotské snaze být slyšen, nota bene ve věci, která se při bližším ohledání zdá být existenciální povahy pro většinu lidstva. Mé články na téma ropného zlomu čte v průměru kolem 4000 lidí, což je pro internetové médium tohoto formátu bezesporu slušný výsledek, ale vzhledem k závažnosti tématu je to zoufale málo. A nakonec -- kdo jsem já, abych si dělal ambice být slyšen těmi, kdo mají reálnou moc něco ovlivnit? Takoví lidé jako Mike Ruppert bijí na poplach už možná 10 let, jejich názory si už našly cestu k mocným tohoto světa -- a co se změnilo? |
Jestli něco, tak k horšímu. Velice dobře chápu, že jako solitér, amatér a outsider české mediální scény disponuji jen velice omezenou silou hlasu. Tím spíše mě vždy znovu potěší a povzbudí pozitivní ohlasy čtenářů. Chápu je však také jako velmi zavazující, především ty, z nichž cítím důvěru ve fundované odpovědi na otázky typu "a co bychom tedy měli dělat?". Vážení přátelé - čtenáři Britských listů, pokládáte mi otázku asi nejsložitější ze všech, které jsem zatím za padesát let svého pobytu na tomto světě slyšel. Mně už nejspíš není souzeno, abych se do konce svého života dověděl, jaké relevantní odpovědi vůbec přicházejí v úvahu, natož která z nich se ukáže jako správná, nemluvě o tom, že správná odpověď může mít povahu zen-buddhistických paradoxů a může se skládat z několika navzájem vnitřně rozporných či protikladných částí. Není však namístě ztrácet naději. Jedna věc je jasná: Jestliže se problém týká všech, všichni by se měli na hledání jeho řešení podílet. Takže první část odpovědi je nabíledni: Každý z vás, kdo toto čte a ztotožňuje se s hodnocením hloubky a závažnosti problému, může přispět k informovanosti o něm a ke zvýšení veřejného povědomí o jeho rozsahu a dosahu. Nic vám přece nebrání rozesílat odkazy a kopie článků, zakládat blogy a diskusní webové stránky nebo téma nastolovat na netu tam, kde jste již doma, překládat do češtiny a publikovat zásadní věci, hledat ve svém okolí spřízněné duše, organizovat se na bázi existujících nebo nových komunit místních, zájmových, odborných, vzdělávacích či aktivistických (včetně politických), obesílat média (hlavně mainstreamová), odborníky a politiky (místní, krajské i centrální), které máte ve svém dohledu či dosahu. S příklady možných způsobů oslovení veřejnosti jste se zde již mohli seznámit -- přinesl jsem vám překlad plného znění Uppsalského protokolu (1), nebo (v opačném gardu) dopis šéfa ropné společnosti Chevron (2). Na webu je k nalezení i dokument Statement on Global "Oil Peak" [Prohlášení o globálním "ropném zlomu", (3)] a i když obsah webu, na němž visí, je možná už trochu zastaralý, jsou na něm odkazy na další vysoce aktuální stránky. Co je však důležité, autoři webu, sdružení COPAD (Citizens Committee on Oil Peak and Decline, tj. Občanská komise pro ropný zlom a pokles) vyzývají všechny čtenáře k jeho dalšímu šíření. Překlad prohlášení vám zde proto předkládám v plném znění. DOKUMENTProhlášení o "ropném zlomu"My, členové vzdělávací a vědecké komunity zapojení do studia celosvětového vyvrcholení těžby ropy, předkládáme následující prohlášení o problému a jeho následcích pro budoucnost: Ropa je konečný zdrojRopa se vytvořila v geologické minulosti a rostoucí počet předních světových ropných geologů se shoduje, že do nynějška bylo nalezeno více než 95% veškeré ropy. Víme proto s rozumnou mírou jistoty o veškerých nám dostupných zásobách ropy. K datu tohoto prohlášení jsme spotřebovali přibližně polovinu dostupné ropy a pokračujeme v její spotřebě ve výši zhruba 75 milionů barelů denně. Od roku 1981 spotřebováváme ropu rychleji, než ji nalézáme, a schodek mezi naší rostoucí spotřebou a ubývajícími objevy se dále prohlubuje. Spotřeba ropy je teď čtyřikrát rychlejší než její nové nálezy a situace se stává kritickou. Ropa je náš nejdůležitější zdroj energieRopa je palivo, které umožnilo růst moderní civilizace a všechny průmyslové země na ní dnes závisí mimořádnou měrou. Ropa poskytuje 40% primární energie celkem a 90% energie pro dopravu. Je dále kritickým zdrojem pro průmyslové zemědělství, chemický a farmaceutický průmysl, většinu oděvního průmyslu a nepřehledné množství dalších odvětví. Fyzikální a chemická všestrannost ropy spolu s její vysokou energetickou hustotou jsou takové, že žádný jiný známý zdroj energie nemůže sloužit jako plná nebo alespoň přiměřená náhrada. Krátce řečeno, ropa je krví průmyslového světa. Světová těžba ropy vrcholíPo více než 50 letech výzkumů a analýz je nyní jasné, že rychlost, jakou mohou světoví výrobci dobývat ropu, dosáhla nebo je velice blízko své nejvyšší možné úrovně. Toto se nazývá "ropným zlomem". S velkým úsilím a vysokými náklady lze udržet současnou úroveň těžby ještě několik málo let, ale později musí těžba ropy nevyhnutelně začít klesat. Tento pokles je jistotou, zaručenou přírodními zákony, které ovládají náš fyzický svět, a nic z vědy, technologie ani techniky tomu nemůže zabránit. Spotřeba konečného zdroje je prostě konečná a pokusy odložit nástup poklesu jenom způsobí jeho příkřejší a méně kontrolovatelný průběh. Ropný zlom je mocná síla destabilizace světaPříznaky šoku z nadcházejícího vyvrcholení těžby ropy už ovlivňují národní ekonomiky, životní prostředí i světovou politiku. Neúprosné zadrhávání dodávek destabilizuje ropné trhy, které nyní vykazují extrémní cenové odezvy i na nejmenší z poruch. Vyšší ceny ropy poškozují hospodářství růstem nákladů na spotřební zboží a tak současně omezují disponibilní příjmy. Pokusy podpořit oslabené ekonomiky uvolněním ekologických pravidel, těžbou ve stále citlivějších nedotčených přírodních územích nebo přechodem na uhelné a jaderné technologie zvyšují znepokojení ohledně životního prostředí. A protože více než 50 producentských zemí se již nachází ve fázi poklesu těžby, zájem o Střední Východ bohatý na ropu se dramaticky zvýšil. Země Středního Východu byly tradičně schopny uvolňovat napětí na ropných trzích zvyšováním těžby, ale protože Střední Východ se sám blíží ke svému ropnému zlomu, jakákoli pomoc, kterou bude moci poskytnout, bude omezená a dočasná. Nicméně mnoho zemí se již stalo silně závislými na středovýchodní ropě a geopolitická rizika konfliktu v tomto regionu narostla do nebývalých výšin. Řešení musí být založeno na přírodních vědáchTouto krizí nás musí provést termodynamické a fyzikální zákony, nikoli obchod a ekonomie. Volný trh není vybaven na to, aby si poradil s vyčerpáním kritického zdroje, protože nedokáže předvídat závažná technická omezení různých náhradních technologií. Například zemní plyn je sám konečným zdrojem a v Severní Americe jeho těžba už klesá. Vodík je často uváděn jako všelék, ale spíše než primárním energetickým zdrojem je vodík jen nosičem energie -- jako baterie. Přísně vzato je vodík energeticky ztrátový. Náhrada ropy sedminásobným zvýšením výroby jaderné energie by způsobila závažné a nákladné problémy s jaderným odpadem. Obnovitelné zdroje jako sluneční, větrná a geotermální energie nebo biomasa musí být podporovány a potenciál pro jejich masové nasazení musí být posouzen. Jiné technologie jsou ještě v laboratořích a ať už jsou ověřené nebo ještě nikoli, může být extrémně obtížné rozšířit je v čase a rozsahu vynuceném povahou problému. Vyzýváme všechny vlády světa, aby se na tento problém zaměřily s veškerou odpovědností. Ropný zlom je nevyhnutelný. První varování byla veřejně vyslovena před půlstoletím a od té doby komunita ropných geologů s rostoucí naléhavostí vyjadřovala znepokojení nad světovými zásobami ropy. Od roku 1995 skupina veteránů ropného geologického průzkumu vydává vysoce konkrétní varování založená na vyčerpávajících rozborech. Nyní žádáme, aby výzva byla vyslyšena. První reakce musí zahrnovat razantní snížení spotřeby a zevrubné znovuposouzení objemu zásob na světových ropných polích. Veřejnost musí být všude obeznámena s tímto problémem, aby se mohla podílet na vytváření udržitelné budoucnosti. Ropný zlom je rozhodující výzvou, které čelí moderní společnost. Je čas shromáždit se, uvědomit si naši společnou zranitelnost a začít pracovat na změně struktury naší kultury a civilizace způsoby, které jsme dosud nikdy nepoužili. Nepodceňujme závažnost úkolu ani následky neschopnosti konat. Prosíme, připojte se k nám svým souhlasem s tímto prohlášením a staňte se součástí rostoucí komunity pracující na řešení na všech úrovních. 22. března 2003 Autoři: Mark Sardella, poradce pro zavádění decentralizované energie Julian Darley, publicista Poradci: Richard Heinberg, vysokoškolský pedagog, publicista, aktivista Colin Campbell, bývalý ropný geolog, člen ASPO (Asociace pro studium ropného zlomu), aktivista, publicista Pro všechny, koho dosavadní články o ropném zlomu přiměly k přemýšlení a kteří začínají klást otázky sobě i lidem ve svém okolí, bych ještě rád zdůraznil jeden aspekt. Jeden čtenář ze Slovenska se mě dotázal, zda šanci jeho rodiny na přežití zlepší, když si pořídí chalupu na venkově a velký pozemek. Domnívám se, že to v žádném případě nebude na škodu, ale neumím si představit, že by jednotlivci nebo rodiny byli schopni čelit výzvám takového rozsahu osamoceně. Většina seriózních pramenů, které lze k tématu nalézt, klade důraz na znovuobnovení komunity. Největší škody, které napáchal život v konzumní společnosti na psychice jednotlivců i společnosti, má na svědomí bezbřehý individualismus. Zdá se, že organizace post-fosilní společnosti i její ekonomiky by mohla být založena na decentralizovaných menších správních a ekonomických celcích, které budou soběstačné, pokud půjde o zajištění základních životních potřeb svých obyvatel. Už jsem vícekrát třeba tady (4) psal o tom, jak naši předkové ctili ta - dnes nám většinou připadající jako otřepaná - hesla: Sám nejsi nic. V jednotě je síla. Organizujte se. Dnes bych je modifikoval: Znovuzrození komunity. Svépomoc a solidarita. Nesmí to však znamenat ústup od toho, abychom na politicích všech ranků požadovali plnění jejich povinností. Pokud jde o ekologickou uvědomělost, často se mluví o dobrovolné skromnosti, šetrném životě a podobně. V jiné souvislosti (5) jsem se zmínil o odpovědnosti vlád, které ji však často a rády přehazují na jednotlivce. Později jsem k tomu našel brilantně (jako vždy) napsaný článek George Monbiota Zachraňme se před námi samotnými (6) ze 30. června t. r. pro New Statesman. Jde v něm sice o klimatické změny, ale toto platí zcela obecně:
...Nic se nemůže stát díky dobrovolné zdrženlivosti. Jakkoli dobrou vůli máme, budeme přehlížet svůj vlastní vliv na přírodu a zdůrazňovat vliv druhých. Budeme sami sebe přesvědčovat, že děláme správnou věc ... a zároveň pokračovat ve spotřebě, jak nám to jen naše kreditní karty dovolí. Jediný způsob, jak lze reagovat na ... environmentální vlivy, je činnost vlád: Pravidla a daně platné pro všechny... "Spotřebitelská demokracie", "dobrovolná skromnost" a "uvědomělý život" se ukázaly být osudným odvedením pozornosti od politického boje. Nefungují ze spousty důvodů, ale především kvůli otřesnému pokrytectví dobromyslných lidí. Chceme-li změnit svět, musíme donutit vlády, aby donutily nás, abychom změnili naše chování. To je ovšem ta poslední věc, kterou chtějí udělat... Pochopitelně. Zatím ještě nenadešel ten čas, kdy by se někdo z politiků odvážil "natvrdo" veřejně prohlásit, že naše pokračování v ekonomickém růstu s ropným zlomem na dohled znamená pro naše vnoučata zaručenou cestu zpátky do chatrčí a zemljanek. Řečeno "po lopatě": Růst je poháněn naší nekonečnou a většinou zbytečnou spotřebou, ta je podněcována uměle těmi, kdo na ní mají zištný zájem, jimi ochočené vlády jim přitom dělají pomyšlení (teď už často i na úkor všech ostatních našich práv a svobod s výjimkou té jediné, svobody nezřízeného konzumu -- nesměřuje to náhodou ke všeobecné povinnosti konzumu?) a všechno to pohání levná a energeticky účinná ropa. Ale neobviňujme ropné společnosti ani burzy, že tlačí ceny ropy vzhůru. Ony jen dělají, co se jim dovolí. Obviňujme sebe (za to, že konzum je pro nás drogovou závislostí, kterou odmítáme léčit) a naše vlády (za to, že je nezajímá kvalita života nás občanů, ale jedině prospěch korporací jako zdrojů jejich korupčních výhod). (Poznámka na okraj: O tom, jak obludně NÍZKÁ je v tomto kontextu cena ropy na trhu, svědčí příklad, kterého použil kongresman Roscoe Bartlett, jedna z těch bílých vran amerického establishmetu, které si uvědomují hloubku problému. Citát je z rozpravy v Kongresu USA ze dne 11. května letošního roku (7).
...Nabídnu vám nějakou představu o energetické hustotě surové ropy, jeden barel surové ropy, 42 gallonů, představuje energii 25 000 člověkohodin práce. To je práce asi 12 lidí za rok. To je ekvivalent toho, že byste měli k dispozici 12 lidí, kteří by pro vás pracovali po celý rok. A kolik za to zaplatíte? Dnes 100 USD, z toho asi 50 USD za barel ropy a možná 50 USD za její rafinaci a distribuci. Tak tohle je energetická hustota, kterou dostáváme z fosilního paliva... )
Nevím, zda jsem své laskavé čtenáře aspoň částečně uspokojil při hledání odpovědí na jejich otázky. Sám v tom zdaleka nemám jasno. Ale snad z mých úvah vyplynulo, že to v žádném případě není práce pro jednotlivce. Třeba se někdo z vás přidá a s tím hledáním mi pomůže. ODKAZY Z TEXTU(1) http://www.blisty.cz/art/24200.html (2) http://www.blisty.cz/art/24474.html (3) http://www.copad.org/index.print.php?doc=oilpeak-war.doc (4) http://www.blisty.cz/art/22840.html (5) http://www.blisty.cz/art/23361.html (6) http://www.monbiot.com/archives/2005/06/30/save-us-from-ourselves/ |
Ropa - Peak oil a energetická bezpečnost | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
22. 8. 2005 | Amerika ve válce: Prezident Bush se neodváží požádat občany, aby šetřili benzin | Miloš Kaláb | |
22. 8. 2005 | Tak co máme proti tomu dělat? | Jindřich Kalous | |
15. 8. 2005 | Scénáře ropného šoku - mediální odezva | Jindřich Kalous | |
10. 8. 2005 | Cena ropy dosáhla 64 dolarů za barel - rapidně se zvyšuje cena benzínu | ||
8. 8. 2005 | Ze zámoří přicházejí znepokojivé zprávy | Jindřich Kalous | |
3. 8. 2005 | Scénáře ropného šoku | Jindřich Kalous | |
15. 7. 2005 | Co přijde po ropě? | Pavel Houdek | |
11. 7. 2005 | Jíme ropu a zemní plyn | Jindřich Kalous | |
2. 5. 2005 | Absťák | Jindřich Kalous | |
22. 4. 2005 | Konec ropné éry? | ||
11. 8. 2004 | Ropa, politika a krev | Oskar Krejčí | |
2. 6. 2004 | Atentát v Saúdské Arábii vyvolal ropnou krizi | ||
12. 3. 2003 | Irák a invaze: Nevěrný manžel Hussein, euro a ropa | Petr Baubín |