Britský systém financování vysokého školství rozhodně nepovažuji za nejlepší. Ale Jan Drahokoupil asi ví lépe než já sám, co si myslím, a proto píše: "Narozdíl od Radima Valenčíka a jiných si však nemyslím, že by se česká levice měla inspirovat britskou New Labour, pokud chce k takovému prostředí směřovat." Návazně na to pak celých 10 (slovy "deset") odstavců věnuje kritice britského modelu a argumentů v jeho prospěch, které jsem nikdy a nikde nepoužil.

Teprve v předposledním krátkém odstavci se v článku, který začíná reakcí na můj příspěvek, věnuje tomu, co skutečně říkám. Ocituji jej celý, protože jeho autor zde nevědomky sděluje, proč dochází k takovému matení v diskusi o školném:

"Řešení navrhované Radimem Valenčíkem se zdá být atraktivní. "Každý by mohl platit až z toho a podle toho, co mu vzdělání vynese..." Domnívám se však, že je chybné i kdyby bylo realizováno ve své ideální, sociálně spravedlivé podobě. To je ale vzhledem k reálným možnostem prosazení takového návrhu těžko očekávatelné. První část řešení prakticky znamená, že bude uvalena individuální progresivní daň na nové vysokoškoláky. Domnívám se, že je administrativně i jinak mnohem efektivnější financovat školství standardním (tj. neindividuálním) progresivním, a jinak sociálně spravedlivým daňovým systémem. To má klady Valenčíkova návrhu a vyhne se jeho záporům, jejichž příklady jsem uvedl výše."

Těší mě přiznání, že můj návrh je sociálně spravedlivý a tedy nikoli "blairistický". Nechápu, proč zpochybňuje možnost ho prosadit. Stačí, když si normální lidé uvědomí, o co jde především.

A o co jde především? Nyní prosím čtenáře, aby vzal rozum do hrsti a porovnal, v čem se liší to, co navrhuji já a co Jan Drahokoupil:

Já v článku, na který reaguje, píšu:

"Každý by mohl platit až z toho a podle toho, co mu vzdělání vynese, a přímo tomu, kdo mu vzdělávací služby poskytl. Tento systém je klíčem jak k efektivnosti poskytování vzdělávacích služeb, tak k tomu, aby i k těm nejkvalitnějším vzdělávacím službám měli přístup všichni, co k tomu mají předpoklady, a nikoli jen ti, kterým mohou rodiče zajistit protekci či prestižní soukromé školy." (To nejdůležitější jsem podtrhl.)

A co navrhuje Jan Drahokoupil? Zdánlivě nepatrnou úpravu. Aby byla zrušena zpětná vazba mezi tím, jak se absolventi té či oné vysoké školy či fakulty uplatňují na profesních trzích, a jejím financováním. Ale o tom to je. Pak totiž hájíme systém, pro který je příznačné, že poskytovatel vzdělávacích služeb dostává prostředky od těch, co platí prostřednictvím daňového systému, bez ohledu na to, jak kvalitní služby poskytl.

Po příspěvcích, jak je ten, na který reaguji, mně těžko kdo vymluví můj názor na to, kde je zakopán pes. Totiž proč vláda, jako je tato, nemá zájem o skutečnou reformu financování vysokého školství a proč dochází k matení při diskusi na dané téma. Pokud by totiž byly vysoké školy finančně zainteresovány na efektivnosti své práce, na uplatnění svých absolventů, pak by se staly místem pro kvalifikovanou a přirozenou oponenturu nekompetentnosti jakékoli vlády. Pokud jsou financovány podle toho, jak vycházejí s těmi, co rozhodují o prostředcích, které dostanou, nelze se divit tomu, kdo je ovládá a jaké názory má.