To v redakci týdeníku Ekonom jsou jiní borci. Ve 32. čísle 11. srpna uveřejnili článek pod příznačným názvem Žízeň nehrozí [2], v němž Jan Stuchlík zcela v duchu Pollyannina scénáře ropného zlomu [3] sděluje české ekonomické veřejnosti, že vlastně není vůbec žádný důvod ke znepokojení, protože skvělé nové technologie těžby ropy z klasických i nekonvenčních zdrojů spolu s investicemi do otvírky nových vrtů (které jsou odlišně od minulosti nyní ekonomicky zdůvodnitelné právě rychle rostoucími cenami...) zajistí, že v r. 2025 bude možno pokrýt očekávaný nárůst poptávky o 44 miliónů barelů denně. Ještě že to zástupkyně šéfredaktora Libuše Bautzová v editorialu vydání [4] poněkud korigovala aspoň zmínkou o existenci i jiných scénářů. Jinak by si pozorný čtenář po přečtení informace o posledním vývoji a aktuální prognóze cen ropy [5] v tomtéž vydání Ekonoma mohl pomyslet, že si z něho někdo (jak říkávala naše nebožka babička) dělá šoufky. Jestliže však, jak Libuše Bautzová píše, "Jan Stuchlík prostudoval kdejaký materiál na dané téma", měla by mu přinejmenším vytknout, že studoval jednostranně a že se dopustil hlavního hříchu proti zásadám mainstreamu, totiž nevyváženosti. K dispozici je daleko více jiných materiálů vycházejících z opačného názoru a některé z nich si dovolím předložit (nejen za účelem zlepšení všeobecného rozhledu redaktorů Ekonoma) hned teď.

Následující informace není z nejnovějších. V březnu t. r. ji přinesla jako první televize Al-Džazíra [6] a snad i proto kolem ní bylo v médiích dost dlouho "ticho po pěšině". Soukromá vojensko-výzkumná firma Science Applications International Corporation (SAIC) na objednávku amerického ministerstva energetiky zpracovala rozsáhlou analýzu, která poprvé na takovéto vládní úrovni přiznává existenci ropného zlomu a jeho možné závažné důsledky pro americkou i světovou ekonomiku. Autory zprávy The Peaking of World Oil Production: Impacts, Mitigation & Risk Management (Vrchol světové produkce ropy: Dopady, zmírnění a rizikové řízení) jsou Robert Hirsch, Roger Bezdek a Robert Wendling a je datována v únoru 2005. Ještě než zpráva vešla do širšího povědomí, Robert Hirsch ji v květnu t. r. prezentoval na konferenci ASPO v Lisabonu - plné znění [7], abstrakt [8]. Její závěry lze stručně shrnout takto:

• Ropný zlom se dostaví s jistotou, není však jasné, kdy. Někteří odborníci tvrdí, že to bude brzy. Tato studie říká, že "brzy" znamená do dvaceti let.
• Problémy spojené s ropným zlomem nebudou krátkodobé a zkušenosti z předchozí "energetické krize" jsou pro jejich řešení nepoužitelné. Ropný zlom vyžaduje okamžitou a vážnou pozornost, jestliže rizika mají být správně pochopena a opatření přijata včas.
• Ropný zlom způsobí závažné problémy s dodávkami kapalných paliv pro dopravu.
• Ropný zlom dramaticky zvýší ceny ropy, což způsobí ekonomické potíže v celém světě.
• Problémy budou vážné ve vyspělých zemích, v rozvojových zemích mnohem horší.
• Zmírnění krize si vyžádá nejméně deset let intenzivního a nákladného úsilí.
• I když je větší efektivnost spotřeby klasických paliv u koncových spotřebitelů nutná, nebude sama o sobě ani dostatečná ani dost včasná, aby sama problém vyřešila. Množství alternativních technologií výroby masového množství kapalných paliv je nebo brzy bude k dispozici pro komerční využití.
• Zásahy vlád budou nezbytné, jinak ekonomické a sociální dopady ropného zlomu způsobí chaos.

Hirschova zpráva předkládá z hlediska časového rozvrhu tři scénáře:

• Opatření budou realizována, až se důsledky ropného zlomu projeví.
• Realizace opatření začne 10 let před vyvrcholením těžby ropy.
• Realizace opatření začne 20 let před vyvrcholením těžby ropy.

Protože ropný zlom může nastat kdykoli mezi léty 2005 - 2037, rozhodnutí o načasování zahájení realizace nutných opatření se jeví jako kritické. Jestliže se s nimi začne hned, první výsledky se projeví za deset let. Bude-li to předčasné, bude to stát společnost určité náklady, které však nebudou zdaleka mít tak závažné následky, jako opačný případ. Jestliže už ropný zlom nastal nebo se dostaví dříve než za 10 let, zničující krizi se v žádném případě nevyhneme. Dopady na ekonomiku USA se v takovém případě odhadují na bilióny (tisíce miliard) dolarů. Závažný je názor autorů Hirschovy zprávy, že tržní mechanismy v žádném případě nebudou schopny krizi vyřešit. Cenové signály hlásí jen bezprostřední nedostatek; dostaví se až ve chvíli, kdy už je na jakákoli preventivní řešení příliš pozdě. Navzdory ujišťování ropných společností a producentských zemí Hirschova zpráva konstatuje, že objevy nových ložisek nepokrývají trvalý růst spotřeby. Zpráva varuje i před možnými dopady na ceny ostatních energetických surovin. Trh se patrně stane nestabilním a nepředvídatelným. Znepokojivým se jeví požadavek na vyloučení veřejné debaty a ohledů na životní prostředí z procesu realizace potřebných opatření. Autoři se domnívají, že by to proces nepřijatelně zpomalilo.

Zpráva navrhuje řadu konkrétních opatření ke zmírnění očekávané krize. Upozorňuje, že svět nikdy nestál před problémem podobného rozsahu a závažnosti. Konstatuje, že dosavadní změny energetické základny lidstva byly postupné a evoluční, zatímco ropný zlom bude náhlý a revoluční. Vcelku je to dost znepokojivé čtení a jasný signál, že vláda USA začala brát ropný zlom vážně. Teď už "jenom" zbývá otázka, jaká opatření ke zmírnění této "revoluční" změny exekutiva přijme. Důvod k obavám v tomto ohledu existuje. Zpráva je koneckonců jen doporučením a jak s ní americká exekutiva naloží, je velká neznámá. Zpráva de facto volá po tom, aby celý velký a životně důležitý sektor světového hospodářství byl převeden zpod nadvlády "tržní ekonomiky" do direktivní péče vlád, což samo o sobě nepochybně způsobí hněvivý odpor těch, kdo by na nedostatku chtěli vydělat pohádkové sumy, i dogmatiků "standardní" ekonomické teorie, kteří těžko snesou, aby byli usvědčeni z nepoužitelnosti jejich pouček.

V dubnu 2004, tj. více než rok před publikací Hirschovy zprávy, uveřejnila ZNet, webová verze měsíčníku Z-magazine, interview s vysokoškolským pedagogem a aktivistou Richardem Heinbergem [9], který se problematikou ropného zlomu už několik let zabývá i na svém blogu MuseLetter [10]. Heinberg v rozhovoru pro ZNet předkládá 3 scénáře vývoje:

• Plán A - válečný. Pokračování v aktuální strategii Bushovy administrativy, vojenská přítomnost USA na Středním Východě, vojenské soupeření o zdroje s Čínou.
• Plán B - úsporný. Šetření zdroji, konec růstové ekonomiky, odklon od konzumního způsobu života.
• Plán C - nedělat nic. Cesta nejmenšího odporu, vše za nás vyřeší trh a/nebo skvělé nové technologie, které za nás někdo vymyslí a někdo jiný se postará, aby bez komplikací a plynule byly zavedeny do života a nahradily ropu.

Jak už bylo řečeno minule [11], platná strategie národní bezpečnosti USA dává aspoň rámcovou odpověď na to, co se dá od vlády Spojených států očekávat. Další důvod ke starostem.

Možnými scénáři ropného zlomu se zabývá mezi jinými i člověk, který provozuje svůj weblog Deconsumption [12] pod pseudonymem Steve Lagavulin (tvrdí o sobě, že je dosud zaměstnán jako investiční poradce u velké firmy a že na blogu reflektuje to, co je nucen dělat v práci) a s podtitulkem "Konec flámu. Poslední zhasne..." V článku Timeline for Unfolding Crisis of Mankind (Scénář vývoje krize lidstva) z května 2004 [13] se tajemný autor pokouší předpovědět vývoj na příštích 10 let.

2004 - 2006: Devalvace světových měn, především dolaru, růst cen ropy, růst úrokových měr a nezaměstnanosti, bankroty zadlužených firem i jednotlivců, pokles cen nemovitostí, další růst terorismu a občanských nepokojů, nestabilita na Středním Východě, sílící nepřízeň světového veřejného mínění vůči USA, těsnější vztahy Ruska, Austrálie a Japonska k Číně.

2007 - 2010: Opadání globalizace, odliv peněz z USA a západní Evropy směrem k asijským měnám, přechod Číny z exportní na importní ekonomiku v zájmu uživení rostoucí čínské populace, čínský zájem o Sibiř, krize obchodu s deriváty na finančních trzích, neschopnost států vyplácet závazky ze státních dluhopisů, soupeření Číny a USA o zdroje, riziko světového konfliktu, krize celých odvětví - silniční dopravy a zasilatelství, petrochemie, automobilového průmyslu, letecké dopravy, turismu, výpadky energetických sítí v USA a Evropě, širší zavádění fotovoltaiky a slunečních kolektorů, odchod lidí z předměstí, na Západě přechod od hotových jídel a polotovarů k potravinám z místních zdrojů, rostoucí zájem o výměnný obchod a místní trhy, růst násilí ve velkoměstech, rostoucí obliba udržitelných komunit a "ekovesnic".

2011 - 2015: plný dopad efektů ropného zlomu, a to ve formě světové války s ohniskem na Středním Východě a s možností použití zbraní hromadného ničení, regulace dodávek ropy a zemního plynu, černý trh s benzínem v USA, rozvoj fotovoltaiky, rozklad obchodu a služeb ve velkoměstech, dramatický nárůst zločinnosti, potíže se zásobováním pitnou vodou, renesance venkova, úpadek až zánik celých sektorů výroby závislých na ropě (elektronika včetně počítačů a mobilních telefonů, farmacie, plasty apod.), vznik paravojenských oddílů s rizikem občanských válek, rozsáhlé epidemie v Africe, jižní a jihovýchodní Asii a Číně.

Tentýž autor, jehož jazykolamný pseudonym údajně znamená značku jeho oblíbené whisky (věřme, že svůj blog neprovozuje pod jejím převažujícím vlivem...), v březnu 2005 zveřejnil článek [14] pod názvem The Most Important Thing You Don't Know About "Peak Oil" (Nejdůležitejší věc, kterou nevíte o ropném zlomu). Článek navazuje na předchozí představu o možném scénáři dopadů ropného zlomu a podrobněji vysvětluje, jak věci fungují.

Málokdo z lidí zabývajících se tématem zřejmě tento aspekt chápe v plném rozsahu. Největší nebezpečí opravdu nepředstavuje fyzický stav zdroje, tj. datum ropného zlomu nebo stupeň či rychlost vyčerpávání ložisek. Hlavním rizikem je budoucí reakce ropných trhů na poznání, že předmět jejich činnosti a především způsob, jak k němu sobě vlastními způsoby přistupují, ztrácí relevanci. Bez ohledu na to, jaká je nebo bude skutečná realita ropného zlomu, síly vládnoucí světu už dnes vedou planetu na kurs, o kterém se domnívají, že jí odpovídá. Aniž by to bylo na první pohled zjevné, události, o nichž již dnes je rozhodnuto, že v horizontu roku nebo dvou let nastanou, tak získaly svou vlastní dynamiku a neodvratně směřují ke globálnímu ozbrojenému konfliktu. Autor těchto myšlenek Steve Lagavulin se domnívá, že taková je realita toho, co se děje právě teď a nezáleží na tom, kdy bude teoretického ropného zlomu dosaženo.

Kdybychom nechali volnou ruku trhům, jejich způsob, jak dosáhnout rovnováhy, by měl na naše životy násilný a okamžitý dopad. Obchodníci s komoditami žijí výhradně očekáváním podmínek a událostí, nikoli diskusí o jejich skutečném průběhu a verifikací svých prognóz. Staré pravidlo zní: "Nakup fámu, prodej zprávu." To je také důvod, proč se téma ropného zlomu až na výjimky neobjevuje v hlavních zprávách respektovaných médií. Jejich tématem se ropný zlom stane, až bude zřejmé, že se v něm již nacházíme. To teprve vyvolá stádní efekt úprku u velkých koncových spotřebitelů, vlád a nadnárodních společností. Pak se teprve dostaví devastující účinky, ale vše, co zaregistruje Pepa Novák, bude rychlý a dramatický nárůst cen benzínu a nafty, fronty u benzínových pump, výpadky v jejich zásobování a později možná i přídělová distribuce s předností pro nouzové služby, veřejnou dopravu, zásobování potravinami a léky apod. Do té doby budou všichni informovaní hráči v té globální hře předstírat, že se nic neděje, tak dlouho, jak to jen půjde, a s úzkostí budou vyhlížet chvíli, kdy se "neviditelná ruka" rázem zviditelní a s konečnou platností smete ten jejich domeček z karet. Zatím však trhy akceptují dlouhodobou "býčí náladu" s tím, že ceny ropy zvyšuje poptávka. Zatím ještě neakceptují nebo nechápou, že problém ve skutečnosti spočívá v dodávkách. Až jim to dojde - "jim" znamená informovaným hráčům na trhu, nikoli širší veřejnosti - a to se může stát už v horizontu příštích několika měsíců, celý svět se otřese prakticky přes noc.

Vedoucí mocnosti světa zaujímají válečné pozice. Válka bude o to, kdo získá nejvíce ropy.

Autor těchto řádků podotýká - a já se k němu přidávám v roli toho, kdo se vám jeho myšlenky snaží co nejvěrněji zprostředkovat - že jeho cílem není vyvolat v komkoli strach nebo úzkost. Ve skutečnosti o budoucnosti s jistotou nevíme nic. Autor se pokouší sdělit (a v tomto ohledu se s ním zcela ztotožňuji), že nastal čas pro naše činy. Nelze předpokládat, že vývoj krize bude postupný, takhle se věci prostě nedějí. Možná se globální mocnosti ještě pokusí trhy nějak zklidnit, možná že se jim to částečně a/nebo dočasně i podaří. Ale v konečném důsledku, nahlíženo z perspektivy našich životů i života států a celé planety, kdo nebude jednat teď, brzy zjistí, že prohrál. Jaké kroky podniknout, na to nejsou jednoznačné odpovědi. Jisté je, že jediná naděje na změnu věcí spočívá v obecném a konsensuálním uvědomění situace většinou lidí. To by se mělo odehrát velice rychle. Receptem určitě není náš národní sport - nadávání po hospodách v nevyřčené naději, že se třeba nic nestane, nebo apoň ne dnes ani zítra... Stěží kdokoli z jednotlivců může sám ovlivnit procesy naznačených rozměrů, v nichž jsou angažovány síly planetárního dosahu. Každý by však měl žít, jako by mohl.

Na začátku jsem se zmínil o třech českých médiích, která konečně prolomila mlčení o ropném zlomu. Tím třetím je Český rozhlas 1 - Radiožurnál. Ivan Hoffmann ve své pravidelné ranní poznámce dne 12. srpna [15] řekl toto:

"Zdražování ropy půjde ruku v ruce se zvyšující se nervozitou a agresivitou těch, kteří jsou na ní závislí. Analytici by měli urychleně vypočítat, kdy se s ropou přestane obchodovat a začne se o ni válčit."

Přeji sobě i nám všem, aby si tyto dvě věty umístili na dohled od svých pracovních stolů a na monitory počítačů, pokud možno trvale do zorného úhlu svých očí, všichni, kdo budou v Čechách v následujících týdnech a měsících na všech úrovních prostřednictvím konkrétních kroků rozhodovat o našich dalších osudech. Na nás je, abychom je nenechali z nadcházejících krizí těžit na náš úkor mimořádný materiální či mocenský profit. Nikdy nebude dost zdůrazňování, že oni jsou tu pro nás a za naše peníze.

Za sebe pak mohu slíbit, že i nadále se budu ze všech svých skromných sil snažit poskytovat všem, kdo o to mají zájem, další informace a náměty k přemýšlení o tom, co nás v nejbližší budoucnosti pravděpodobně čeká.

Odkazy z textu

[1] http://pravo.newtonit.cz/default.asp?cache=326046

[2] http://ekonom.ihned.cz/index.php?s1=4&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=d&article[id]=16627850

[3] http://www.blisty.cz/art/24380.html

[4] http://ekonom.ihned.cz/index.php?s1=4&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=d&article[id]=16627560

[5] http://ekonom.ihned.cz/index.php?s1=4&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=d&article[id]=16628360

[6] http://english.aljazeera.net/NR/exeres/5EF86883-8CDB-49B5-9A07-5759205A9DBE

[7] http://www.cge.uevora.pt/aspo2005/abscom/Oil_Peaking_NETL.pdf

[8] http://www.cge.uevora.pt/aspo2005/abscom/Abstract_Lisbon_Hirsch.pdf

[9] http://www.zmag.org/content/showarticle.cfm?SectionID=30&ItemID=5351

[10] http://www.museletter.com/

[11] http://www.blisty.cz/2005/8/8/art24474.html

[12] http://deconsumption.typepad.com/deconsumption/

[13] http://deconsumption.typepad.com/deconsumption/2004/05/background_for_.html

[14] http://deconsumption.typepad.com/deconsumption/2005/03/the_most_import.html

[15] http://www.rozhlas.cz/komentare/portal/_zprava/184474