27. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 4. 2005

Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů

Chceme-li definovat homosexualitu, definujeme ji jedině na základě sexuálních vztahů, v tomto případě ke stejnému pohlaví. Pokud je homosexualita takto definována, nezáleží už na tom, jestli dotyčný jedinec praktikuje sexuální styk. Náboženští odpůrci ale naopak činí rozdíl mezi sociální skupinou definovanou na základě sexuálních vztahů a praktickým naplňováním této definice. To pro začátek.

Nelze také opominout dost otřepaný argument o nepřirozenosti určitého chování. Kdy je člověk více nepřirozený: když člověk nepraktikuje sexuální styk, nebo když praktikuje homosexuální pohlavní akt? Tedy, je nepřirozeností popírat svou přirozenost a nepraktikovat homosexualitu, nebo je nepřirozeností nepraktikovat takový pohlavní akt proto, že nevede ke vzniku života? Vztah mezi sexualitou a vznikem života je v případě křesťanství odvozen od toho, že za každým jednáním člověka je sledován určitý účel, který je dán od boha. Nevěřím-li, že bůh určuje tuto kauzalitu, nemohu připustit ani tento fakt.

A to ještě musíme být opatrní v tom, jak interpretovat vztah mezi sexualitou a vznikem života, protože je-li tento vztah naplněn božím přáním, pak prosím, ale jak lze vyvrátit, že si bůh přeje jen tohle a pouze tohle. Jakým způsobem je možné dokázat, že bůh nepřipouští žádnou jinou společnou vazbu, třeba jako uspokojení své přirozenosti, která nás k sexuálnímu kontaktu pudí?

Pokud církev hlásá monogamní vztahy a sexuální zdrženlivost, je to akt asketismu (nebo třeba akt vytváření životaschopného efektivního společenského systému v daných podmínkách?), který už v dobách dávno před křesťanstvím (např. v případě Buddhy, Zarathuštry či řeckých filosofických sekt) znamenal opovrhnout pomíjivostí tohoto světa a přiblížit se tak věčnosti (bohu). Je to čistě rituální konstrukce, která nesouvisí s tím, že božím přáním je plodit nový život, případně s tím, že homosexuální vztahy, které neplodí život, jsou takto bez božího smyslu. Z tohoto důvodu pak nelze připustit závěr, že jedinou možností, jak např. bránit přenosům infekcí je sexuální zdrženlivost, tedy monogamní vztahy u heterosexuálů nebo žádné či heterosexuální monogamní vztahy mezi homosexuály. Nevyloučíme-li, že bůh vidí jediný a pouze jediný možný vztah mezi sexem a početím, pak logicky nemůžeme klást nárok na to, aby byl v souvislosti se sexem zvažován pouze tento vztah a zákonitě tedy musíme připustit i jiné vztahy, které mohou být k sexu vázány.

A proč se vlastně vůbec mluví o přirozenosti určitého chování? Z čeho pramení přirozenost? V sexuálních vztazích se jako model přirozenosti uvažuje v intencích přírodní, biologické vazby. Jevy postižitelné prizmatem přírodního zákona (z hlediska lidského jednání) jsou takové, které mohou mít oporu v nějaké přírodní zákonitosti, tedy ve stavu, kdy se za těch a těch podmínek opakuje ten a ten jev. Jak jinak definovat zákonitost a zákon? Připouštíme-li, že homosexualita je něco nepřirozeného (o hříchu zde nemluvím, pouze vycházím ze stanoviska církve), protože stýkání dvou jedinců stejného pohlaví nevede k početí života, pak musím jako nepřirozené považovat i takové jednání, které se brání vykonávání pohlavního aktu pouze svou vlastní vůlí, neboť takové počínání je přece pro člověka stejně tak nepřirozené.

Pokud vím, protestantská církev takto uvažuje a celibát odmítá jako neodůvodněný. Už několik století tomu tak je, Martin Luther vystoupil z řádu a se svou ženou počal několik dětí - podle něj na základě božího přání. Přímo uvnitř křesťanství se tedy tento spor odehrál už na přelomu středověku a novověku. Jde tedy o to, že tu stojí dvě nepřirozenosti, z nichž jedna je pro katolickou církev zavrženíhodná a druhá naopak vítaná.

Něco málo k tématu, které je v souvislosti s homosexualitou velmi aktuální -- manželství.

Mluví se často o homosexuální lobby, která prosazuje vlastní zájmy. Mám dojem, že slovo "lobby" konotuje ve společnosti veskrze záporné vlastnosti lobbujícího. Lobby však neznamená nic víc, než snaha prosadit určitý zájem, což je vlastně běžná společenská snaha jednotlivců a zvl. skupin, které pro tento účel dokonce vznikají. Vždy pak záleží na tom, za jaký zájem se lobbuje.

Lobbují homosexuálové za to, aby mohli žít na základě manželského svazku (u nás tzv. registrovaného partnerství, což je směšný termín)? Ano, lobbují, a církev je proti vzhledem k představě, že manželství je vyhrazeno pouze rodině, tedy muži, ženě a následným potomkům. Zkusme si tedy definovat, co je podstatou manželství.

Zajímavé je už to, že se vznik manželství (svatba), odehrává ve všech kulturách jako veřejný obřad. Ptáme-li se proč, můžeme dojít pouze k tomu závěru, že veřejnost tohoto obřadu navazujícího jinak velmi intimní vztah, tedy manželství, má o něčem podat veřejnosti výpověď, má veřejnost o něčem informovat.

Na čem je založena tato informace? Taková informace je založena na tom, že dva lidé, tradičně muž a žena, se před touto veřejností zavazují ke vzájemné odpovědnosti a stvrzují to oficiálně proto, aby veřejnost (obec) vzala tento fakt na vědomí a zároveň s ním mohla počítat.

Tento závazek tak ujišťuje obec o tom, že v případě, kdy bude potřeba akt odpovědnosti naplňovat (ekonomické, sociální, zdravotní těžkosti), bude tomu tak ze strany partnera manželské smlouvy učiněno. Ze sociálního hlediska je toto nejdůležitějším faktem a církev (která je ve své podstatě také obcí) by to měla takto chápat. A hned si řekneme proč.

Církev (alespoň katolická) tvrdí, že manželství mezi homosexuály nemůže vzniknout proto, že tento vztah nezakládá rodinu, tedy nevede k početí nového života, k plození dětí. To je pravda. Na druhou stranu ovšem katolická církev v současnosti akceptuje existenci homosexuality, pokud jsem této interpretaci dobře porozuměl, ovšem zavrhuje homosexuální pohlavní styk.

Zde jsou tedy možná dvě východiska - buďto se homosexuál "stane" heterosexuálem a pak může založit právoplatnou "rodinu", anebo má žít v celibátu a tedy nejspíše intimní vztahy (třeba na základě určité partnersko-společenské smlouvy, kterou běžně nazýváme manželstvím) nenavazovat. V jednom případě má takový člověk popřít sebe sama v duchu "přirozenosti" a ve druhém případě má vůbec přirozenost eliminovat.

Kterou z cest by si vybral heterosexuál kdyby měl jen tyto možnosti? Osobně si nejsem jistý, pro co bych se měl rozhodnout, jistě bych ale pociťoval silný pocit diskriminace.

Je možné, že někteří homosexuálové nechtějí navazovat trvalý vztahy, stejně jako heterosexuálové. Ti však takovou možnost mají a společnost je v takovém případě uvádí do zvláštního postavení. Není to však proto, že jsou heterosexuálové, ale proto, že toto výsadní postavení je podloženo deklarovanou odpovědností, čímž je společnost od části svého závazku osvobozena. Proto ono výsadní postavení rodiny, které přetrvává i v současnosti (všechny politické strany toto postavení ve svých programech vyzdvihují).

Pokud by tedy chtěli homosexuálové žít v takovém "výsadním" postavení před společností, přistupují zároveň dobrovolně na to, že tuto společnost osvobodí od části závazků, které má společnost k tomu, kdo žije mimo tento "výsadní" stav.

Manželství tedy není nějaká výsada vznikající kvůli tomu, že rodinu tvoří žena - dítě - muž, ale kvůli tomu, že se jedná o způsob, jak společnost zakládá svou vlastní strukturu. Pokud by chtěla katolická církev začlenit homosexuály do současné společnosti, která se neřídí (a ze zákona o odluce církve od státu se ani jako celek nesmí řídit) náboženskými zákony, pomohla by podporou závazků k odpovědnosti mezi homosexuály. Jinak jedná v podstatě proti zájmu společnosti, protože přijetí tohoto závazku brání.

                 
Obsah vydání       27. 4. 2005
27. 4. 2005 Mongolské vraždění
26. 4. 2005 Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů Bohumil  Kartous
27. 4. 2005 Vzniká depozitář české vědecké etiky a miskondaktu Zdeněk  Slanina
27. 4. 2005 Přemysl Sobotka přebírá iniciativu Boris  Cvek
27. 4. 2005 V Arktidě došlo k drastické erozi ozónové vrstvy
27. 4. 2005 Metody práce publicistiky - ukázka z jednoho dne Štěpán  Kotrba
27. 4. 2005 Mlčící většina Zdeněk  Hromas
27. 4. 2005 Naštěstí... Bohumil  Kartous
27. 4. 2005 Italská novinářka ostře kritizovala americkou zprávu
27. 4. 2005 Suverenita štátov z hladiska globalizácie Michal  Kukula
27. 4. 2005 Za "socialistickou a bezpečnou" Evropu? Štěpán  Kotrba
27. 4. 2005 Historický proces vývoje socialismu a jeho perspektiva
27. 4. 2005 Slovensko: Bože, ochraňuj vysokoškolákov! Jakub  Topol
27. 4. 2005 List čitatelky slovenského týždenníku Slovo, nad ktorým sa rozplačete
27. 4. 2005 Kolko nás budú stáť "lepšie dôchodky"? Ivan  Lesay, Miroslav  Spišák
27. 4. 2005 Prečo Amerika nechce dôchodkovú "reformu" Joseph E. Stiglitz
27. 4. 2005 Lepšie dôchodky mať nebudeme Braňo  Ondruš
26. 4. 2005 Vypněte televizi a žijte!
27. 4. 2005 Ano, opravdu jsou špatní
26. 4. 2005 Co přesně řekl proti Klausovi místopředseda Evropského parlamentu
26. 4. 2005 Pozor na Klause - vede k přemýšlení Miroslav  Polreich
26. 4. 2005 V Brně proběhne slet nacistů Ondřej  Slačálek
25. 4. 2005 Literární noviny: Opravdu nešťastné vyhrocení Jiří  Vančura
25. 4. 2005 Literární noviny: Vyhrocení situace mimo právní rámec je krajně nešťastné
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS
26. 4. 2005 Dívky jsou zapomenutými obětmi válek
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Práva homosexuálů RSS 2.0      Historie >
26. 4. 2005 Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů Bohumil  Kartous
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství   
10. 3. 2005 Mají homosexuálové vychovávat děti? Ondřej  Stehlík
20. 2. 2005 Bush a jeho homosexuální prostitut Fabiano  Golgo
13. 1. 2005 Křesťané respektují homosexuály Boris  Cvek
5. 1. 2005 Křesťané a demokracie Milan  Valach
4. 1. 2005 Valach, drzost a náboženství Jan  Hruška
27. 12. 2004 Mimoběžné názory Milana Valacha Pavel  Urban
22. 12. 2004 Světské Vánoce a modré banány Václav  Beneš
21. 12. 2004 Gayové a nedorozumění Milan  Valach
20. 12. 2004 Homosexuální lobby? Jaroslav  Zvěřina
19. 12. 2004 Bush chce zakázat drama s možným homosexuálním obsahem   
17. 12. 2004 Gayové a banány Fabiano  Golgo
16. 12. 2004 Marek Benda: "Ve světě je homosexuální lobby zvýhodňována pod tlakem liberálů a médií" Pavel  Mareš
12. 11. 2004 9. listopad 2004: Občanské partnerství osob stejného pohlaví schváleno v Británii Benny  Rees

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
27. 4. 2005 Ano, opravdu jsou špatní   
26. 4. 2005 Ano, i ONI jsou špatní Petr  Sláma
26. 4. 2005 Katolická církev: "Jsme úplně stejní jako vy"   
26. 4. 2005 Nad nesmyslností diskriminace homosexuálů Bohumil  Kartous
26. 4. 2005 Některé vatikánské dominanty (1) Miloš  Dokulil
25. 4. 2005 Bůh a boj proti AIDS   
25. 4. 2005 Dej přednost víře na hlavní silnici Alex  Koenigsmark
25. 4. 2005 Papež Benedikt XVI. "blokoval vyšetřování pedofilních skandálů"   
23. 4. 2005 Nový papež ostře odsoudil španělský zákon dovolující homosexuální manželství   
22. 4. 2005 Katolický konzervatismus jako strašák? Tomáš  Mosler
22. 4. 2005 Křesťané pod útokem sprosťáků na diskusních fórech Jan  Lipšanský
22. 4. 2005 Šokující! Nový papež je katolík!   
22. 4. 2005 Britské listy jsou webem iráckých vzbouřenců ...   
21. 4. 2005 Velký inkvizitor u vesla Jindřich  Jůzl
21. 4. 2005 Smrt, anebo užívání prezervativů?