Logika tv-ponižování

Autorka, která již svými předchozími romány vyvolala dostatečné vzrušení nejen v Bruselu a Paříži v úvodu píše: "Přišel okamžik, kdy jim utrpení druhých nestačilo, bylo jim třeba spektáklu." Její zatím poslední román, vstupující do nabité literární sezóny v závěsu za Houllebecqovým těžkotonážním románem, již ale stačil vyvolat dostatek pobouření jedné části francouzské kritiky. "Kniha Amélie Nothombové je znechucující," napsal Pierre Vavasseur, kritik deníku Le Parisien, který ji pochopil jako znevažování holocaustu. Dá se očekávat, že nebudou dlouho váhat ani židovská sdružení či organizace, které upozorňují na podobné tendence v západní společnosti.

Na obranu autorky se postavil měsíčník Lire, v němž spisovatel Fréderic Beigbeder připomíná, že se autorce po dvanácti knihách podařilo čtenáře konečně šokovat. Podle něj jde o "vědecko-fantastický román, futuristický příběh, jedná se o kontrautopii", v níž není zesměšňován holocaust, ale naopak je tu upozorňováno na mechanismy, které vedou k logice perzekuce a destrukce lidského jedince. Televizní ponižování je podle Beigbedera jedním z těchto mechanismů. "Shoah je a zůstane unikátním, ale to nezabraňuje dalším organizovaným formám destrukce... Román nám slouží k tomu, abychom pochopili naší realitu, zejména tehdy, když je strašlivá," píše Beigbeder.

Potíže stylu

Ne všichni kritici se ale zabývají pouze kontroverzním tématem. Sedmatřicetiletá spisovatelka, která si zakládá na svém image (chodí v gotickém černém a své romány píše zásadně v noci, oděna do speciálního kostýmu s kloboukem), nepřesvědčuje kritiku úrovni literárního stylu. Deník Libération, který nelze rozhodně podezřívat z odporu k nonkonformnosti, soudí, že Amélie Nothombová má v tomto ohledu velké potíže. Nestačí být pouze morálně kontroverzní. "Úspěch operace takového druhu je také otázkou vyrovnanosti, inteligence, konstrukce příběhu a samotného stylu. Ve všech těchto aspektech je kniha Nothombové nulová," míní kritik deníku Baptiste Liger.

Podle týdeníku Le Point spisovatelka používá ve svém psaní úroveň gramatického stylu, jakou kritizuje u televizní reality-show, a tím se de facto obrací na stejnou cílovou skupinu jako televizní dramaturgové. Nestačí pouze efektně spojit podobné znaky, jaké vykazuje reality-show a holocaust, ale mělo být rovněž o uměleckou výpověď.

Zda se těmito výtkami Amélie Nothombová trápí, není jasné. O podzimní skandál se postarala dostatečně. Provokativní spisovatelka, narozená v Japonsku rodičům belgických diplomatů, se již předchozími tituly - v Česku vyšly zatím čtyři: Atentát (Motto, 2005), Můj soukromý nepřítel (Motto, 2004), Strach a chvění (Motto, 2004), Vrahova hygiena (Paseka, 2001) - stala ikonou mladých francouzských a belgických čtenářů. Zatím poslední kniha s názvem Kyselina sírová tento statut patrně jen posílí.

Odkazy na všechny její publikované romány ZDE ZDE