a to nejen proto, že 1 000 Kč pro mě rozhodně není zanedbatelná částka. Především se necítím být vinen, a už vůbec ne napraven. Svou snahu vystoupit proti neonacistickému pochodu pokládám za správnou nejen z morálního a politického, ale i z právního hlediska a jednal bych příště stejně. Pokud jde o předmětnou výzvu, trvám na tom, že byla provedena tak, že jsem ji neslyšel, a tedy že jsem jí ani nemohl uposlechnout. Pokud jde o samotný pochod a mé jednání na místě, důrazně protestuji, že by se jednalo o "poklidný průvod studentské mládeže za účasti příslušníků hnutí Skinheads". Ponechme stranou "hnutí Skinheads" -- skinheads jsou ve skutečnosti subkulturou, která nemá jednotnou politickou orientaci, a i když mezi nimi nalezneme neonacisty, rozhodně ne každý skinhead je neonacista a naopak rozhodně ne každý neonacista je skinhead. V tomto případě se jednalo o neonacistický průvod, jak je jasně patrné ze stránek jeho organizátorů, dostupných na internetové adrese www.odpor.net, a z projevů a symbolů nesených na této demonstraci. Dovolte mi to doložit.

Samotným svým názvem "Národní odpor" se dotyčná internetová stránka hlásí k organizaci, která je neonacistická a jako takovou ji opakovaně uvádí i Ministerstvo vnitra ČR ve svých zprávách o extremismu, kde ji zařazuje mezi "otevřeně fašistické a neonacistické organizace a uskupení".

Zprávy MV ČR o extremismu za léta 2004 2003 2002 2001 2000 1999

Obsah předmětných internetových stránek nemohl svého čtenáře či svou čtenářku nechat na pochybách, k jaké ideologii se autoři hlásí, a to již před konáním oné demonstrace. Osvobození Brna od nacismu označili za okupaci , vzpomínali na nedávno zesnulého veterána neonacistické scény Romana Skružného, přičemž uvedli, že "jeho vzory byli dva mladí důstojníci SS... ...byli vzorem slušného chování a všech ctností tak běžných pro příslušníky SS, a tak naprosto výjimečných v poválečné době, o době dnešní ani nemluvě" . Dále psali o vlajce ČR jako o židovsko-zednářském symbolu, obdivně líčili popírače holokaustu Ernsta Zündela, o němž mimo jiné uvedli: "Dovolil si pochybovat o mýtických (sic! -- doplněno OS) 6 milionech Židů údajně (sic! -- doplněno OS) zavražděných Němci za 2. světové války."

Na samotném "poklidném průvodu studentské mládeže" pak zazněl projev, v jehož závěru se autor naprosto jasně přihlásil k ideologii a minulosti nacismu, neboli národního socialismu: "Jedině nová, silná generace, která prohlédla loutkové divadlo zvané parlamentní demokracie, může opět nastolit všeobecný přirozený řád. Řád, který tu už jednou byl a který se ukázal jako jediný funkční a platný, jako jediný v souladu s přírodními zákony. My jsme tato nová generace. My jsme Národní Socialisté!"

Dodejme, že v průvodu bylo neseno nacistické heslo "Braune Macht".

Lidé, kteří se hlásí k ideálům SS, zpochybňují historickou existenci holokaustu a sami se prohlašují za "národní socialisty", jsou neonacisté. Jestliže se rozhodli uspořádat demonstraci k 60. výročí konce druhé světové války, byla to jasná a nestoudná provokace. Jestliže ji nahlásili jako "studentský průvod", byla to provokace dvojnásob. Vždyť nacisté uzavřeli české vysoké školy a mnohé jejich studenty zavraždili nebo věznili v koncentračních táborech! Hovořit o demonstraci neonacistů jako o "studentském průvodu" znamená cynické umožnění pachateli, aby mluvil jménem své oběti. Až příště nahlásí neonacisté svou demonstraci jako "židovský průvod", budou mě státní orgány přesvědčovat, že jsem napadl "poklidný židovský průvod za účasti příslušníků hnutí Skinheads"?

Uvědomuji si, že mezi Židy měl nacismus mnohem více obětí než mezi českými studenty a že je chtěl vyhladit, principiální rozdíl zde nicméně nevidím.

Výše popsané výroky a projevy na této demonstraci bezesporu naplnily skutkovou podstatu trestního zákona, který zapovídá podporu a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka (§ 260 tr. zák., zde rovněž § 231 a § 261a tr. zák). Jednalo se o manifestaci hnutí, které se hlásí k režimu, který rozpoutal nejničivější válku všech dob a spáchal nejotřesnější zločin genocidy, jaký dějiny pamatují. Toto hnutí i v současné době působí násilně a úměrně svým možnostem za sebou zanechává lidská neštěstí -- obětí rasistického násilí bylo v ČR po roce 1989 několik desítek, další stovky nebo spíše tisíce lidí byly zraněny, někdy s trvalými následky. Jinými slovy, jedná se o podporu a propagaci hnutí s velmi vysokou společenskou nebezpečností. Manifestace takového hnutí nemají ani tak smysl veřejného vyjádření názoru, ale především jsou demonstracemi síly, sloužící k utužování jednoty a bojového ducha. Právě při takových příležitostech se formuje ideologická zaslepenost pozdějších rasistických vrahů a právě díky veřejnému konání mají významný aktivizační účinek nejen na kriminalitu trestných činů dle hlavy X tr. zák. (trestné činy proti lidskosti, zejména verbální útoky dle § 260-261a tr. zák.), ale i na kriminalitu násilnou, tj. útoky na život, zdraví, případně též na majetek.

Jestliže jsem tedy vystoupil proti takovéto akci, objektivně vzato jsem pouze bránil konání trestného činu. Před tím, že k tomuto trestnému činu má dojít, jsem dopředu veřejně varoval v MF Dnes dne 27. 4. 2005 a v Britských listech dne 25. 4. 2005. Nebyl jsem zdaleka jediný a radnice v Brně si musela být velmi dobře vědoma, jaká akce se ve městě chystá. Byla proto povinována (a to nejen zákonům, ale především odkazu milionů obětí nacismu) shromáždění neonacistů rozpustit dle zákonného důvodu, že se odchýlilo od svého uvedeného účelu a jeho skutečný účel se dostal do rozporu se zákonem.

Vzhledem k tomu, že takto pověřený pracovník radnice a vedení policie nejednali, bylo by zcela namístě snažit se toto shromáždění rozpustit, a zabránit tak konání trestného činu. Byli jsme ve stavu, který zákonodárce označuje pojmem krajní nouze -- na místě byl páchán trestný čin a státní moc mu nebránila. Dodejme, že jsme se nepokoušeli shromáždění násilím zabránit -- i když bych to osobně pokládal za morálně, politicky i právně správné, neměli jsme na k tomu dost sil. Chtěli jsme pouze zeslabit triumf neonacistů tím, že vyjádříme svůj nesouhlas. Netušili jsme, že vyjádřit nesouhlas s nacismem je po šedesáti letech podle někoho opět porušením zákonů a že ti, kdo napomáhali trestnému činu, budou mít tu drzost obvinit nás ze spáchání přestupku. Jinak řečeno, dovolávám se § 2 odst. 2 písm. a) i b) zákona č. 200/1990 Sb., tj. toho, že mé jednání nelze kvalifikovat jako přestupek, neboť šlo o odvracení útoku a nebezpečí pro zákonem chráněný zájem. Vzhledem k výše uvedenému šlo o odvrácení přiměřenými prostředky a za situace, kdy nebyla k dispozici státní moc, která jej má chránit primárně. Zde jde nejen o zájem chráněný zákonem (na prvním místě trestním zákonem, který jako nejtvrdší prostředek chrání jen ty nejzávažnější zájmy -- zde lidskost, občanské soužití, potažmo život, zdraví a majetek), ale i ústavně chráněný zájem -- demokratický a právní stát dle čl. 1 Ústavy (ohrožený jak dlouhodoně mobilizačním efektem hlásání zášti, tak i nečinností orgánů veřejné správy během demonstrace), právo na ochranu osobnosti dle čl. 10 Listiny, právo nebýt diskriminován dle čl. 3 Listiny.

Policie a ti, kdo jí vydávali rozkazy, měli v zásadě dvě možnosti, jak se vůči nám postavit. Buď mohli setrvat na své legendě, že v případě průvodu jde o studentské shromáždění. V takovém případě neměli jediný důvod neumožnit dvacetičlenné skupince mladých lidí, v níž bylo možná více studentů než v dvousethlavé demonstraci neonacistů, aby se takového studentského shromáždění účastnili. Nebo snad bylo takovým důvodem to, že tato skupinka nesla antifašistický transparent? To je skutečně zvláštní -- policie vpustila na studentské shromáždění účastníky s neonacistickým transparentem Braune Macht, a nevpustila tam účastníky s antifašistickým transparentem. Je snad v roce 2005 rozpoznávacím znamením českého studentstva příslušnost k ideologii, která v roce 1939 české studenstvo zlikvidovalo?

Druhou možností bylo uznat, že se skutečně jedná o neonacistickou demonstraci. Pak měla policie jedinou možnost -- vzít nám jakýkoli důvod ke srocování tím, že ji rozežene.

Policie se zachovala zhruba stejně bizarně jako princezna Koloběžka -- na jedné straně se dále snažila zachovávat oficiální alibi, že se vlastně jedná o "studentský průvod", na druhé straně proti nám zakročila na základě toho, že jsme protestovali proti neonacismu. Tím ale dala jen jasně najevo, že moc dobře ví, že se jedná o neonacistickou demonstraci. Svým postupem se sama usvědčila ze lži a ztrapnila se -- mimo jiné měla mohutnou ostudu v médiích. Svůj hněv proto logicky obrátila proti těm, kdo odhalili její pokrytectví, proti malé skupince lidí s antifašistickým transparentem. Ti byli taháni po přestupkových komisích.

K předmětné výzvě dodávám pouze to, že formulace rozhodnutí je zcela zmatečná a odporuje analogickým rozhodnutím jiných přestupkových komisí. Jestliže se v rozhodnutí píše, že jsem neuposlechl výzvy, abych "opustil prostor z nám. Svobody na ul. Rašínova", pak musím uvést, že to není pravda, protože této výzvy jsem uposlechl a přesunul jsem se stejně jako ostatní na ulici Rašínova. Další výzvu jsem už v ulici Rašínova neslyšel, a tak jsem jí ani nemohl uposlechnout, a to navzdory faktu, že podle zdůvodnění rozhodnutí muselo její vyhlašování připomínat sborový zpěv (celkem jsou v něm vypočteni čtyři lidé, kteří nás údajně vyzývali -- i když vzhledem k místopisné zmatenosti není příliš jasné k čemu). Rozhodnutí komise každopádně neobsahuje jediný důkaz, že bych výzvu slyšel, jedná se pouze o tvrzení.

Rád bych upozornil na to, že výzvu neslyšelo více lidí a v analogických případech byli přestupkovými komisemi uznáni nevinnými. Fakt, že výzvu nemohli účastníci naší skupiny slyšet, byl prokázán již v pravomocném rozhodnutí přestupkové komise Brno-střed dne 29. 7. 2005 (č.j. VVP 788/2005). Ta řízení na základě neprokázání přestupku zastavila. Předpokládá se u mě snad lepší sluch než u jiných účastníků demonstrace, nebo platí v Praze jiná kritéria pro posuzování slyšitelnosti výzvy než v Brně?

Na základě uvedených skutečností se domnívám, že je plně opodstatněné, abych byl uznán nevinným.

Mé odvolávání na zákony může být vnímáno jako pokrytecké, neboť jsem -- narozdíl od většiny účastníků protestu -- anarchista. Jak nicméně věděl již Carl Phillip Gottlieb von Clausewitz, ve střetu (a to nejen válečném, i když psal o válkách, nicméně tuto myšlenku můžeme rozšířit snad na každý sociální konflikt) určují prostředky použité jednou stranou prostředky, které používá strana druhá. Jestliže je prostředkem současné moci za dnešní úrovně třídního a celkově sociálního konfliktu tahat své oponenty po přestupkových komisích a vinit je z jakýchsi přestupků, pak pokládám za vhodné a adekvátní využít současné úrovně právního systému ČR a upozornit na to, kdo zákon skutečně porušuje. Buďte ubezpečeni, že bych proti neonacistům vystupoval i za těch okolností, že by to skutečně bylo protizákonné. Nepokládám nicméně za trapné, když se jako anarchista dovolávám zákonů -- nic jiného mi v dnešní době nezbývá, nechci-li se vystavit zbytečné porážce. Trapně by se měli cítit ti, kdo -- řečeno v převracející parafrázi Nového zákona -- se tváří, že zákon naplňují, a přitom jej ruší. Je opravdu paradoxní, že anarchista musí státním orgánům a představitelům samosprávy staroslavného města Brna vysvětlovat, že chránit demonstraci neonacistů je v rozporu se současným právním pořádkem ČR.

A ještě mi dovolte jednu otázku na závěr. Anarchismus je stále vnímán jako "extremismus", který se staví vedle neonacismu. Pokládám to za mimořádně urážlivé, neboť se jedná o naprosté protiklady. Neonacismus je ideologií, které vzala milionům lidí jejich životy a usiluje o potlačení lidských práv a svobod. Anarchismus chce svobodu člověka rozšířit. Nacismus v českém prostředí znamenal útlak a ničení kulturních hodnot. Anarchismus naproti tomu významně ovlivnil skvělé autory a tvůrce jako Stanislava Kostku Neumanna, Františka Gellnera či Jaroslava Haška. Jestliže ale jsme pro dnešní většinovou společnosti extremisty, co o takové společnosti vypovídá, že proti manifestaci genocidní ideologie nacismu vystoupily jen dvě desítky anarchistů, ekologů, lidskoprávních aktivistů a členů jedné malé mimoparlamentní strany (Strany zelených)?

S ohledem na výše uvedené tedy navrhuji, aby bylo výše uvedené rozhodnutí

z r u š e n o

a řízení podle § 76 odst. 1 písm. a)

z a s t a v e n o.

S pozdravem,

Ondřej Slačálek