Pokud se nemýlím, před velmi krátkou dobou bylo rozhodnuto, že ve Francii bude vybudován první komerční fúzní reaktor na světě. V případě, že bude tato technologie včas zvládnuta, znamená to, že energie bude v budoucnu levnější než dosud. Takovou energií bude moci lidstvo víc plýtvat - tzn. jednotlivé státy si budou moci dovolit měkčí sociální systém, a po ekologické stránce to bude také pozitivní, neboť to bude energie mnohem čistější než energie z ropy. Od této klíčové technologie se odvíjí řešení dalších problémů. Není tedy třeba poplašeného křiku. Mohlo by být dost chleba pro všechny.

Jediným problémem může být přirozená povaha člověka -- chamtivost. Není v zájmu lidí kormidlujících vývoj světa přes strategickou ropu, aby došlo k včasnému přechodu na jiný zdroj energie, když by je to připravilo o zisk. Potřebují vydělat. Na novou technologii proto přejdou, až se ceny energie z ropy vyšvihnou náležitě nahoru a cenu energie pak i po zavedení této technologie udrží na stejné úrovni. Lidi si zvyknou a zisky se zvýší. Nezaškodilo by i nějaké válečné dobrodružství, aby si vydělali i kamarádi ze zbrojařského průmyslu.

Našinec si bude muset připlatit, když bude chtít dobrou životní úroveň. Pokud dojde ke zbytečné válce o ropu, dojde také k výpadku produkce farmaceutických firem a ceny léků vystartují nahoru. V dnešní době, kdy je čím dál více lidí závislých na lécích (kardiaci, lidé se zhoubnými nádory -- ale nejen ti s nejvážnějšími chorobami, například každý čtvrtý spoluobčan je alergik atd.), by trend výrazného růstu cen léků znamenal pro mnoho lidí razantní snížení jejich životní úrovně, nehledě na růst cen potravin. Pomyslné nůžky se otevřou - někdo nebude mít nic, jiný naopak všechno a civilizace se dostane někam na úroveň neofeudalismu, kde pak s největší pravděpodobností dlouho zůstane.

Jen velmi nepravděpodobně totiž dojde k jakémukoli revolučnímu hnutí, protože informační kanály multimédií bude ovládat vládnoucí elita, stejně tak jako moderní bojové systémy. Nižší sociální vrstvy nebudou mít šanci své požadavky prosadit, protože ideální čas pro revoluce už pominul. Požadavky proti vládnoucí vrstvě se přeci jen lépe prosazovaly klackem proti meči než samopalem proti tanku, nehledě na v minulosti téměř rovné šance v hlásání svých názorů. Kromě toho naprostá většina jedinců je dnes velmi silně vázána v systému (zaměstnání, sociální vztahy, zdravotní zabezpečení apod.), což tyto lidi nutí s daným systémem spolupracovat a není tudíž příliš jednoduché se bez následků vyvázat.

V blízké budoucnosti tedy čeká lidstvo rozcestí. Vzhledem k tomu, že už jednou si vybralo cestu zpět, nemám důvod nevěřit, že to neudělá i podruhé. Většina občanů jakéhokoli rozvinutého státu si totiž neuvědomuje, odkud pramení jejich současný blahobyt. Mnozí to sice blahobytem nenazývají, ovšem konkrétně v případě České republiky v porovnání s jinými státy (a není potřeba chodit pro porovnání příliš daleko, dokonce ne ani příliš na východ) to stále ještě blahobyt je.

Z tohoto důvodu nejspíš tito lidé promeškají čas, kdy budou moci pozvednout svůj hlas a pomoci jeho zachování. Naneštěstí hrstka lidí, která to chápe, má hlas příliš slabý na to, aby jej zaslechli i demokraticky zvolení zástupci mas, kteří jsou po čtyřleté volební období vytíženi hlavně rozhojňováním svého majetku. Je otázkou, zda jejich nedoslýchavost není způsobena právě tím, že se po uplynutí svého mandátu nevracejí ekonomicky na úroveň průměrného občana a právě proto nemají zásadní zájem na zlepšení a udržení jeho životní úrovně ve výhledu do budoucna. Proč také? Oni jsou přece za vodou, stala se z nich elita a tedy za koho jiného než zase za elitu by měli kopat míč? Tak co tedy máme proti tomu dělat?