Po více než patnácti letech obnovila televize BBC svůj klasický sci-fi seriál Dr. Who. Používá nyní vynikající scénáristy a skutečně nejmodernější, pozoruhodně realistické efekty z oblasti počítačové grafiky. Výsledkem jsou napínavé filmy často docela s vážnějším, metaforickým vyzněním, zabývající se nezřídka zásadními etickými otázkami života i společnosti.

Dr. Who je vlastně odrůdou amerického Supermana, i když mi není jasné, co vzniklo dřív; v Británii má tento pořad tradici už od začátku šedesátých let. Dr. Who cestuje časem a prostorem ve vesmíru, obyčejně za doprovodu pozemšťanky, a napravuje Zlo.

Nejnovější pokračování seriálu Dr. Who vytvořilo děsivou verzi budoucnosti. Příběh se odehrával v Británii někdy kolem roku 2300. V té době byl už veškerý život společnosti zcela soustředěn výlučně na populární televizní kvízy a pořady "reality television". Všechny populární televizní programy, jak je dnes dobře známe a jak je kupují televize v mnoha zemích světa, tu byly zastoupeny. SuperStar! Velký bratr! Jste nejslabší, máte padáka! Anne Robinsonová, britská celebrita, známá na obou stranách Atlantiku, uváděla i futuristickou verzi tohoto pořadu. Drobným rozdílem bylo, že ve verzi pořadu "Jste nejslabší, máte padáka!" z roku 2300 byla Anne Robinsonová robot - a soutěžící, kteří prohráli, neopouštěli prostě jen televizní studio, jak je to ve zvyku dnes, ale byli na pódiu rovnou zlikvidováni: tvář robota-Anne Robinsonové se proměnila v laserové dělo, které neúspěšného soutěžícího roztříštilo ve spršku žhavých jisker. Postupně vyšlo během příběhu najevo, že těmito televizními pořady je zotročen celý národ a že myšlenková policie pro účast v nich unáší jednotlivé občany, kteří jsou pak násilím nucení před očima milionů v televizním studiu soutěžit o holý život. Celý národ takové zápasy (zároveň se simultánně vysílalo více než 500 soutěží) sledoval se zatajeným dechem.

Na britské televizi se mi líbí, že dosud úplně nepřišla o schopnost kritické sebereflexe. Ta většinou chybí českým médiím. Stačí například jen číst sebechvalné tiskové zprávy, které o sobě vydává Česká televize. To, co česká média zveřejňují, se v podstatě rovná jen vlastnímu self-promotion. Jednotlivé české deníky mezi sebou uzavřely neformální a nepsanou dohodu, že se navzájem nebudou kritizovat. Editoři vám obyčejně nedovolí, abyste se v článku zmínili kriticky o nějakém textu či argumentu, publikovaném v jiném listě: "Kdybychom něco takového otiskli, konkurence by se nám pomstila a kritizovala by zase nás, a vyvolali bychom tím obchodní válku." A proč ne? Proč nemůžeme mít v médiích kritiku jiných médií? Proč musí existovat kartel mediálních spiklenců, kteří spolu všichni, jak se zdá spolupracují? Byli jste někdy svědky, že se by Česká televize anebo komerční televizní stanice ve vysílání oteřeně posmívaly svým vlastním televizním pořadům? O co by stoupla jejich pověst, kdyby k tomu našly odvahu! [Tele-Tele není parodií televize na sebe sama, to je prezentace duševního obzoru scénáristy]

Monolitní, šťastný konsensus v českých médiích o tom "jak dobrou práci vlastně děláme" tak trochu připomíná komunistickou totalitu z období tzv. "normalizace". Samozřejmě jej dnes posilují ještě i komerční zájmy.

Proč tak málo lidí řekne v médiích veřejně, že televizní projekty jako Největší Čech anebo SuperStar jsou stereotypní, primitivní, zjednodušující a pravděpodobně pro duši národa asi tak destruktivní, jako kdyby byli neúspěšní soutěžící v závěru pořadu rovnou zabíjeni. V žádném případě se nezastávám toho, že by tyto pořady měly být zrušeny nebo snad zakázány - proč se ale o nich skoro vůbec nevede žádná kritická debata? Televize BBC svou orwellovskou vizí o známých dnešních televizních pořadech vyvolala vůči nim u diváků - myslím oprávněně - v podstatě děs.