11. 3. 2005
Mají si slova uchovat svůj smysl?Nebyl by to ovšem Ivan Brezina, kdyby se nepokusil v neférovém užívání jazyka Jakuba Patočku trumfnout.
Někteří autoři mají zvláštní způsob používání jazyka. Zatímco totiž v jejich ústech deformuje skutečnost, jíž popisují, vypovídá naopak mnohé o nich samotných. Názorně to předvedl Jakub Patočka. Když reagoval na tiskové ohlasy vývoje v Literárních novinách, vytvářel naprosto zkratkovité souvislosti. Lidové noviny a Reflex jej prý odsoudili kvůli jejich filiaci k Václavu Klausovi, případně Ivanu Brezinovi, ač ve skutečnosti dotyčné články byly dílem kulturních redaktorů těchto listů, kteří si s největší pravděpodobností řešili s Literárkami mnohem triviálnější a méně politické problémy. |
Navíc v této souvislosti utrousil skandální výrok, že Reflex je "infikovaný virem Ivana Breziny". Hovořit o člověku jako o viru, jako o přenašeči nemoci je nacistický diskurz, který v posledku legitimizuje likvidaci takto označeného -- co jiného se dělá s viry? Nechci tím samozřejmě tvrdit, že by Jakub Patočka vyzýval k vraždě Ivana Breziny. Myslím ale, že zrovna šéfredaktor literárního časopisu by si měl být vědom souvislostí a konotací slov, která používá. Nebyl by to ovšem Ivan Brezina, kdyby se nepokusil v neférovém užívání jazyka Jakuba Patočku trumfnout. Ve svém článku tvrdí, že redakční praktiky Jakuba Patočky "lze s jistou nadsázkou označit za fašistoidní -- například maření veřejné diskuse a totální cenzuru jakýchkoli názorů, které nekonvenují s jím prosazovanou tuhou stranicko-ideologickou linií." Opravdu si pan Brezina neuvědomuje význam slov, které používá? Jakub Patočka řídí týdeník, jehož je šéfredaktorem. Můžeme tvrdit, že to dělá špatně, jednostranně, intolerantně, že se ocitá ve střetu zájmů... ale mluvit o fašistoidnosti, maření veřejné diskuse nebo o cenzuře jednoduše nelze, ani "s jistou nadsázkou", mají-li si slova uchovat svůj smysl. Jak rozumím zmíněným pojmům, tak fašismus je autoritářská diktatura, která se opírá o určitý koncept společenské identity, korporativní společenské uspořádání, otevřeně uplatňované násilí, kult vůdce a fyzické potlačení opozice. Maření veřejné diskuse znamená bránění ve veřejném projevování názoru a jejich diskusi. Cenzura je vnější zásah státních orgánů do obsahu veřejně šířeného slova. Jistě jsem pojmy nevymezil s naprostou přesností akademické definice, pro účely této polemiky to ale myslím postačí. To, že Patočka neuveřejňuje v časopise, jehož je šéfredaktorem, články, které podle něj odporují z těch či oněch důvodů linii listu, lze kritizovat, rozhodně to ale nelze označovat ani jednou z uvedených nálepek. Proč jenom Patočka? Snad všichni šéfredaktoři odmítají články, které se jim z těch či oněch důvodů do jejich novin nebo časopisu nehodí. Maří tím veřejnou diskusi? Pokud pošlu do časopisu Maxim (www.maxim.cz), nynějšího působiště Ivana Breziny, článek např. na téma "zneužívání genderových stereotypů v 'pánských` časopisech", a tento článek mi nebude otištěn, znamená to, že pan Brezina nebo jeho nadřízený jsou fašistoidní cenzoři? Ivan Brezina svůj text doslova prošpikoval odkazy na své jiné články, z nichž je vidět, s jakou urputností se věnuje pronásledování různých podob environmentálního aktivismu. Se slovy v těchto i dalších svých textech pracuje stejným způsobem: manipulativně. Z volání po decentralizaci je snaha o polpotovskou Kambodžu, z úsilí o řešení ekologických problémů snaha o novou totalitu, hodnou preventivního zařazení mezi fašismus a bolševismus. Autor netrpí ani přehnanou skromností, když tuto svou polemicky vyhrocenou (záměrně používám tu nejjemnější a nejméně hodnotící charakteristiku) shrnuje jako zabývání se "odbornou analýzou zelených kampaní a akcí" . Mohl by mi prosím autor poskytnout nějakou svou "odbornou analýzu"? Jakub Patočka a Ivan Brezina se vzájemně nenávidí -- a vědí proč. Nebýt té vzájemné nenávisti, byli by si takřka k nerozeznání podobní. Oba jsou muži zjevně až fanaticky zaujatí předmětem svého zájmu, oba jsou rovněž lidí s onou "vůlí k moci", ovšem moci informačního věku. Oba chtějí sedět na důležitých informačních kanálech a filtrovat poskytované informace o důležitých tématech dneška svou názorovou optikou. Nehodlám se pouštět do spekulací, zda dříve byla slepice nebo vejce -- tedy, zda prvotní bylo upřímné pobouření Breziny nad nepřijatelnými metodami Jakuba Patočky, či zda naopak neférové publicistické prostředky Ivana Breziny vyvolaly u Jakuba Patočky jeho dlouhodobou alergickou reakci. Podstatná totiž není prvotní příčina, totiž to jak a jak dlouho se ti dva hledali. Podstatné je, že se našli... |