6. 6. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 6. 2005

Rebelie kmánů

Není vyloučeno, že demokracii je odzvoněno. Pokud nebude norská ústava zreformována, konstatovalo se v norské studii, Norsko se stane určitou formou oligarchie. Vybraní straničtí funkcionáři v Oslo budou sdílet moc s elitou nevolených technokratů, právníků, bankéřů a novinářů. Budou vytvářet politiku na základě občanských průzkumů veřejného mínění. Jedinou hrozbou této oligarchii budou politické protesty, ty však budou ochromovány stále intenzivnějšími policejními opatřeními.

Tato předpověď nastiňuje vývoj, který se začíná rýsovat po celé Evropě. Lidé předávají moc nad svými životy národním a nadnárodním elitám. Už se nepodílejí na politice a "začnou se o ni zajímat" vždycky jen tehdy, když je rytmus jejich života narušen nějakým nezvyklým rysem. A když jsou takto rozhněváni, exploze je velmi silná. Takováto politika je reaktivní, introspektivní a šovinistická. Je to skutečný význam slova "ne".

Simon Jenkins byl v Holandsku svědkem odmítnutí Evropské ústavy a se zaujetím jej popsal ve včerejším nedělníku Sunday Times:

José Manuel Barroso, prezident Evropské komise, varoval, že by se "riziko nákazy" mohlo rozšířit po celé Evropě. Jen v Bruselu je slovo "demokracie" synonymem nemoci, konstatuje britský komentátor a pokračuje:

Vzpomínám, že mi v roce 1975 vysvětlil jeden pracovník francouzského velvyslanectví: "Francie bude evropská jen potud, pokud bude Evropa francouzská. Jakmile to přestane platit, "Francie Evropu odmítne. Zničí ji." Minulý týden se podle Jenkinse ukázalo, že tomu tak skutečně je. Francie se projevila jako sabotér.

V Holandsku šlo o něco trochu jiného, ale společným jmenovatelem je toto: V Evropě vznikla nová politika. Ta už nedůvěřuje mocným, že budou prosazovat požadavek veřejnosti, aby byla zachována jejich obchodní, společenská a etnická suverenita. Je to politika ochranářství v každém smyslu tohoto slova. Holanďané jsou možná o něco méně šovinističtí než Francouzi a méně požadují "sociální" Evropu, avšak už také nevidí Evropskou unii jako obranu, ale jako hrozbu.

Jak je v kuchyni globální konkurence stále větší horko, odmítnutí Evropské ústavy je hlasem projevujícím vůli opustit globální scénu a vrátit se do pohodlí ochranářství.

Holanďané sice o sobě říkají, že jsou liberální, jenže každým dnem přijíždějí po dálnicích ze severu další a další ekonomičtí přistěhovalci z Polska a chtějí pracovat za nízké mzdy. Holanďané nechtějí cizince.

Evropští byrokrati argumentují v médiích, že ratifikace evropské ústavy by měla stejně pokračovat - tvrdí, že většina vlád EU tuto ústavu podporuje a menšině by nemělo být dovoleno, aby jejímu schválení bránila. Žádný americký senátor by se neodvážil takto hovořit o právech jednotlivých států, ani v rámci USA. Evropská unie není stát, založený na rozhodování podle většinového hlasování, ale je to struktura samostatných zemí, svázaných smlouvami. Nyní je jasné, že Evropané nechtějí integraci.

Nová evropská politika musí být v souladu s tím, co si přejí etnické národy Evropy, nesmí jít proti jejich zájmům. Musí být založena na mínění obyčejných lidí. Musí vyrůst zezdola. Nelze ji dělat na francouzských zámcích u červeného vína a u kaviáru.

Švýcarský ministr financí Hans-Rudolf Merz řekl minulý týden: "Evropská integrace, která jde dále, než k ekonomice, vždycky selže na hranicích." Evropa má podle Jenkinse své hranice z velmi dobrých důvodů. Jsou psány krví a nelze je jen tak zrušit.

Je nyní nemyslitelné, že by Francouzi kdy přijaly 70 milionů Turků jako občany Evropy. Je nemyslitelné, že by Britové kdy tolerovali agresivní ochranářství Francie. Je nutno vytvořit nové vztahy.

Už není pravda, že jsou Německo a Francie "vysokorychlostními" státy: naopak, Francie a Německo jsou dnes problém, nikoliv řešení. Euro je brzdou, nikoliv akcelerátorem. Češi, Poláci, Skandinávci jsou v rychlém jízdním pruhu. V Evropě vzniká nová železná opona. Na západ od ní jsou staré socializované ekonomiky původního Společného trhu, uzavřené do ochranářských zdí a ochromené emigrací, nízkou porodností a vysokými sociálními výdaji. Tyto ekonomiky se stanou rukojmími bojácné pravice a bojácné levice. Jejich hranice se uzavřou a jejich politika bude stále introvertovanější.

Na východ od nich budou "noví tygři" bývalého sovětského bloku, jimž nebudou bránit staré sociální modely, budou mít otevřené pracovní trhy, přírodní zdroje a budou mít lehký přístup na Blízký východ a do Asie. Právě Česká republika označila ve čtvrtek francouzské hlasování jako "vítězství svobody". Většina východoevropských států zůstane svou podstatou oligarchická, a proto se v nich voličům nepodaří zabránit hospodářským reformám. Tyto reformy možná budou opravdu drsné, ale možná povedou k zbohatnutí.

Výsledek referenda ve Francii a v Holandsku byl také útokem proti francouzské a holandské ústavě. Hlasování "Ne" znamenalo, že Francouzi a Holanďané vyjádřili nedůvěru nejenom Bruselu, ale i svým vládám v Paříži a v Haagu.

V osmdesátých letech většina západoevropských zemí drasticky decentralizovala svou státní správu. Proto nyní tato decentralizace v těchto zemích vůlí občanů ochromuje hospodářskou reformu. Francouzská ústřední politika je mrtvá, komunální politika však kvete. Dosud tomu bylo tak, že v zemích, v nichž došlo k decentralizaci státní správy, občanům příliš nevadilo, že se jejich ústřední vláda přesunuje do Bruselu.

Jenže výsledek nynějších referend ukazuje, že ani tento "euroregionalismus" nestačí na to, aby uklidnil evropské občany, že přicházejí o vlastní moc. Všichni se nyní rychle vracejí k politice národní totožnosti.

Minulý týden hlasovali Holanďané, že chtějí zůstat Holanďany. Totéž chtějí Francouzi stejně jako Ukrajinci a ostatní Východoevropané, kteří se osvobodili od jha ruské homogennosti.

Vznikají demokracie malých etnických enkláv. Politikové, jako Le Pen či Jörg Haider nejsou jen pomíjejícími jevy.

V roce 1998 si objednal norský parlament studii toho, co se stane s norskou demokracií během dalšího století. Přišla stručná odpověď, že se "demokratická infrastruktura rozkládá".

Není vyloučeno, že demokracii je odzvoněno. Pokud nebude norská ústava zreformována, konstatovalo se v norské studii, Norsko se stane určitou formou oligarchie. Vybraní straničtí funkcionáři v Oslo budou sdílet moc s elitou nevolených technokratů, právníků, bankéřů a novinářů. Budou vytvářet politiku na základě občanských průzkumů veřejného mínění. Jedinou hrozbou této oligarchii budou politické protesty, ty však budou ochromovány stále intenzivnějšími policejními opatřeními.

Tato předpověď nastiňuje vývoj, který se začíná rýsovat po celé Evropě. Lidé předávají moc nad svými životy národním a nadnárodním elitám. Už se nepodílejí na politice a "začnou se o ni zajímat" vždycky jen tehdy, když je rytmus jejich života narušen nějakým nezvyklým rysem. A když jsou takto rozhněváni, exploze je velmi silná. Takováto politika je reaktivní, introspektivní a šovinistická. Je to skutečný význam slova "ne".

Pokud nám poskytují události minulého týdne nějaké poučení, jde o to, že Evropa se uchází o katastrofu, jestli dovolí, aby politika integrace převládla nad politikou rozrůzněnosti. Regiony, enklávy, provincie a státečky jsou součástí evropského kaleidoskopu. Lidé z východní Evropy, zejména v bývalém Československu a v Jugoslávii, riskovali své bohatství a dokonce i životy, aby se mohli navrátit k své historické totožnosti. Chtějí si vládnout sami, stejně, jako to chtějí etnické enklávy na Západě. Pouze až se přesvědčí, že tzv. "subsidiarita" je skutečně autentická, bude množství národů a nárůdků v Evropě souhlasit s celostátními či nadnárodními předpisy, které Evropa potřebuje, má-li si zachovat konkurenceschopnost.

Minulý týden byl svědkem toho, jak demokracie odpálila svou nejnebezpečnější zbraň, referendum. Uvolnění energie bylo neuvěřitelné. Moc vznesla otázku o svobodě a dostala pěstí do tváře. Takové chvíle jsou vzácné a jsou nádherné. Jsou také děsivé a mají obrovský význam, uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       6. 6. 2005
6. 6. 2005 Rebelie kmánů
6. 6. 2005 Pozice mrtvého brouka v časech globalizace Milan  Černý
6. 6. 2005 O tvrdém rasismu mezi mladšími Čechy Jindřich  Kalous
5. 6. 2005 Stráž v táboře Guantánamo kopala do koránu
6. 6. 2005 Jak jsem se pokusil vymezit část prostoru na české vizuální scéně v rámci 2. pražského bienále 2005 Jiří  David
6. 6. 2005 Počítač má známkovat studentské seminární práce
5. 6. 2005 Vzkazuje vám Jeremy Paxman Jan  Čulík
6. 6. 2005 Jezdit automobilem přestane být právem Jan  Čulík
6. 6. 2005 Britský komik šokován znesvěcením slovenského hřbitova
6. 6. 2005 Ano, v Ruzyni se krade
6. 6. 2005 Japonci jsou agresivní Marian  Kechlibar
3. 6. 2005 Děti žijící v blízkosti vedení vysokého napětí trpí leukémií
6. 6. 2005 ITÁLIE: Represe proti internetovým stránkám anarchistů
3. 6. 2005 United Islands of Control & Profit podruhé? Petr  Šafařík
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
3. 6. 2005 Británie: Úřady zasahují proti pirátům s farmaceutiky
3. 6. 2005 Vždyť přece létat časem je krásné Tomáš  Koloc
6. 6. 2005 Pánové politologové jistě něco vymyslí Michal  Vimmer
3. 6. 2005 V Litoměřicích se konal 11. Salon kritického myšlení Jan  Čulík
3. 6. 2005 Je útlak plodný? Kvete umění při útlaku jinak? Jan  Čulík
3. 6. 2005 Azyl a království Alex  Koenigsmark
2. 6. 2005 Používáte MS Office? Pak jste dinosauři! Jan  Sýkora
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
6. 6. 2005 Rebelie kmánů   
6. 6. 2005 Pozice mrtvého brouka v časech globalizace Milan  Černý
5. 6. 2005 Vzkazuje vám Jeremy Paxman Jan  Čulík
3. 6. 2005 Vždyť přece létat časem je krásné Tomáš  Koloc
3. 6. 2005 Azyl a království Alex  Koenigsmark
3. 6. 2005 O čem právě hlasuji/eme... Vladimír  Rott
3. 6. 2005 Je útlak plodný? Kvete umění při útlaku jinak? Jan  Čulík
3. 6. 2005 Británie: Úřady zasahují proti pirátům s farmaceutiky   
3. 6. 2005 Okupace politické strany a její důsledek Stanislav A. Hošek
3. 6. 2005 Jak ochočit kamiony Jiří  Kofránek
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
2. 6. 2005 Elita bohužel selhává a kritika Národní galerie má slabiny v argumentaci Jan  Paul
2. 6. 2005 Památník anebo byty? Přemysl  Janýr
2. 6. 2005 Pozor, v Ruzyni se krade Jan  Čulík
2. 6. 2005 Používáte MS Office? Pak jste dinosauři! Jan  Sýkora

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
6. 6. 2005 Rebelie kmánů   
6. 6. 2005 Pozice mrtvého brouka v časech globalizace Milan  Černý
3. 6. 2005 Barroso: Evropská ústava není mrtvá   
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
1. 6. 2005 Návrat politiky do Francie Milan  Neubert
1. 6. 2005 Problémy Evropské ústavní smlouvy Martin  Kunštek
1. 6. 2005 PBS: Co bude znamenat odmítnutí EU Francií pro USA?   
31. 5. 2005 Timothy Garton Ash: Francii ovládl strach   
10. 5. 2005 Co se stane po odmítnutí euroústavy?   
2. 5. 2005 Ústavní smlouva není ústava Petr  Jantač
29. 4. 2005 Evropská unie hledá pro své národy cestu, jak neválčit - proto je životně důležitá Petr  Wagner
29. 4. 2005 1. výročí vstupu České republiky do Evropské unie   
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
15. 3. 2005 Co bude po odmítnutí Ústavy EU?   
11. 2. 2005 Evropská ústava se může občanským demokratům vymstít Jiří  Štefek

Evropská ústava a Lisabonská smlouva RSS 2.0      Historie >
6. 6. 2005 Pánové politologové jistě něco vymyslí Michal  Vimmer
6. 6. 2005 Rebelie kmánů   
6. 6. 2005 Pozice mrtvého brouka v časech globalizace Milan  Černý
3. 6. 2005 Barroso: Evropská ústava není mrtvá   
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
1. 6. 2005 Návrat politiky do Francie Milan  Neubert
1. 6. 2005 Problémy Evropské ústavní smlouvy Martin  Kunštek
1. 6. 2005 PBS: Co bude znamenat odmítnutí EU Francií pro USA?   
31. 5. 2005 Timothy Garton Ash: Francii ovládl strach   
10. 5. 2005 Co se stane po odmítnutí euroústavy?   
28. 4. 2005 Osud evropské ústavy na vážkách Kateřina  Hodická
4. 4. 2005 Utváranie európskej politiky Radovan  Geist
15. 3. 2005 Co bude po odmítnutí Ústavy EU?   
29. 11. 2004 Schröder, Zapatero a Gross vyzvali evropské občany k schválení Evropské ústavy   
22. 11. 2004 Klaus a Gross v Berlíně představili diametrálně různý pohled na EU Radek  Vogl