Toto napsal do redakce jeden ze čtenářů, který se podepsal bohužel pouze jako divák, rodič a koncesionář. Škoda. Protože v demokratickém státě se za odlišný vkus nemusí nikdo stydět. Každý, kdo předstupuje před veřejnost, si musí být vědom, že jeho výkon bude posuzován a hodnocen - i ostře kriticky - těmi, jejichž vkus a nároky jsou jiné. Každý, kdo působí v médiích veřejné služby, si musí uvědomit, že rozdíl mezi privátní sférou mediálního podnikání a veřejnou službou existuje. Reflexe, otevřenost a sebekritičnost k médiím veřejné služby patří. V privátu jde o zisk, zatímco v České televizi by mělo jít a musí jít o uspokojení veřejné potřeby, veřejného zájmu. Tedy i zájmu těch, kterým Xenie nikdy k srdci nepřirostla. K těmto kritériím otevřenosti a odpovědnosti ale skrytá reklama, vzniklá jako komerční odpad veřejné služby, nepatří. I kdyby každý desetník z ní šel na sirotky. Úkolem institucí veřejné služby není ona nasládlá dobročinnost, jejich roli určuje zákon. Náklady platíme totiž my všichni, kdož jsme koncesionáři. Etika média veřejné služby musí být daleko přísnější než etika komerčního producenta. O hranici povoleného rozhoduje na základě zákona RRTV: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, stejně jako Rada ČT a generální ředitel ČT by měli posoudit, zda uškrcený rozpočet České televize tentokráte nevedl k překročení oné pomyslné hranice etiky. Zda by "Dádě" Patrasové s jejím projektem nebylo lépe v prostředí, kde se reklamě a "hvězdám" všichni klaní. A kde peníze nesmrdí koncesionářskými poplatky, ale padají z nebe jako mana nebeská. Kde umakart nevadí, ale jsa vyleštěn, vypadá jako zlato. Odpovědnost dramaturga, režiséra a managementu studia ČT za skrytou reklamu je v tomto případě neoddiskutovatelná.

Autor je členem Rady ČRo