Předseda vlády České republiky Jiří Paroubek má dnes narozeniny. Narodil se 21. 8. 1952 v Olomouci. V tentýž rok, kdy vznikl český film Pyšná princezna. V tentýž rok, kdy se konaly XV. olympijské hry v Helsinkách. V tentýž rok, kdy byl schváleny likvidační zákony o živnostenské dani či o zemědělské dani nebo nařízení ministra spravedlnosti, kterým se prováděl zákon o sociálně právní ochraně mládeže. V tomtéž roce,kdy se konal proces s "Protistátním centrem vedeném R. Slánským". V tomtéž roce, kdy se narodili Paul Stanley z Kiss, Brad Whitford -- kytarista Aerosmith, Alan Clark -- klávesista kapely Dire Straits či Dave Hill - kytarista kapely Slade. V tomtéž roce, kdy britský ministerský předseda Winston Churchill oznámil, že Británie vyvinula atomovou bombu a že ji hodlá otestovat v Austrálii. V tentýž rok, kdy byl poprvé zaznamenán obraz na magnetickou pásku a televize tak získala paměť. V době "bratrského osvobození" tanky "spřátelených" vojsk Rudé armády a dalších armád Varšavské smlouvy od škodlivého rozkladu demokratizace mu bylo tolik, co dobré polovině účastníků letošního CzechTeku. Šestnáct let. O symbolických významech data narození na povahu člověka raději nemluvme, ale poučení z nedávného krizového vývoje ve straně i ve společnosti je ten nejlepší dárek, který mu můžeme dát. To proto, aby politika sociální demokracie byla sociální a nikoliv asociální, aby byla demokratická a nikoliv nedemokratická. Tanky tu už jednou byly. Hořká pachuť křivdy a ponížení, sladká chuť vlastní krve po zmlácení policií před Aeroflotem, na Václavském náměstí či Národní třídy také.

Poučení z 21. srpna je stále aktuální - pro levicové politiky o to více, že pokušení získat klid na práci prostřednictvím pendrekových zákonů, tanků a obrněných transportérů či zásahových jednotek policie a dalších represivních kroků státu je lákavě na dosah. Stále. Odolat pokušení znamená ctít náboženskou či kulturní odlišnost, politickou pluralitu a demokratické formy politického dialogu - i kdyby ¨ta vyčerpávající ale trpělivá diskuse měla být s mezinárodně propojenými freeteknaři s anarchistickými sklony, antiautoritářskými, ale levicovými názory, dredy a divokým výrazem v očích... Tím by se měla sociální demokracie lišit od těch, kteří "nejsou jako my".