3. 6. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 6. 2005

Vždyť přece létat časem je krásné

Milan Dušek: Daleká cesta, Oftis, Ústí nad Orlicí 2005

Varhaník, skladatel, esejista a učitel na pražské konzervatoři a divadelní fakultě AMU Milan Dušek napsal v letech 1976 -- 1980 čtyři na sebe navazující vědeckofantastické povídky, uvedené citáty z povídky Ivana Vyskočila "Vždyť přece létat je snadné." Kdybych je označil za samizdaty, nebylo by to přesné: tehdy měly funkci dárků k jednotlivým jubilejím jeho dcery Hany, která se též zabývala vědeckofantastickou prózou. Renesanční osobnost Milana Duška, jenž spolu s Jiřím Suchým, Ivanem Vyskočilem a dalšími v roce 1958 budoval Divadlo Na zábradlí, se pravidelně netlačí před televizními kamerami, a proto jeho jméno nepatří v této zemi mezi nejznámější, i když by si to jistě zasloužil. O to větší čest je recenzovat jeho knihu, která pětadvacet let od dokončení poprvé vychází. Milan Dušek je totiž typickým představitelem dnes velmi silného proudu, který je většinou zakořeněný v určitém kraji a přichází -- bez jakýchkoli aspirací na širokou úspěšnost a bestsellerové trhání rekordů -- jako druhá vlna národního kulturního obrození.

Hlavním hrdinou Duškova příběhu je autorův smyšlený přítel, technik Petr Šimon, který vynalezl stroj času. S jeho pomocí se z výchozího bodu příběhu (rok 1976) spolu s autorem vracejí o sto let zpátky: více méně jako turisté, kteří si chtějí prohlédnout věci, které ve své době už nemohou na vlastní oči spatřit: Dušek jde po stopách dobových skladatelů a varhaníků, Šimon se zaměřuje na architekturu, dobovou techniku a materiálno en bloc. Oba badatelé se setkávají s minulostí, která je popsána s obrovskou dávkou erudice vzniklé pilným studiem historických reálií. Ve třetím díle, který byl psán na přelomu let 1979 -- 1980, se ale autor minulosti zbavuje: mezi oběma hlavními aktéry se rozvíjí debata na téma dalšího vývoje světa, který v době vzniku díla prožíval dobu nejhlubší brežněvovsko-carterovské studené války. Technik Šimon své přání vidět budoucnost naplní - a optimisticky nazná, že v roce 2279 budou nešvary "naší" civilizace již za námi: v budoucnosti se žije ekologicky, snášenlivě, s pomocí nepředstavitelně šikovné transplantativní medicíny, ale přesto poněkud příliš moderně. Snad proto spadá poslední díl do roku 1813, kdy se Petr Šimon, s pomocí své oblíbené historické osobnosti maršála hraběte Radeckého, natrvalo usazuje v 19. století.

Pokud by se do jedné knihy shrnutá časoplavecká tetralogie Daleká cesta, vydaná orlickoústeckým nakladatelstvím Oftis, měla charakterizovat jedním slovem, bylo by to adjektivum propracovaná. Vyprávění je dokonalou sítí vztahů a logických souvislostí reálných historických dějů s fabulacemi. Děj byl zřejmě koncipován s přihlédnutím k autorově znalosti einsteinovské fyziky: veškeré změny, které hrdinové přece jen v minulosti učinili, byly totiž už ve výchozím roce 1976 známy, zaznamenány a "temponauti" svými činy jednoduše "zadělali na už známou budoucnost". Literární žertování na téma Einsteinovy časové smyčky jde až do takových podrobností, jako je zděšení znalce sci-fi historie Sidneyho Smilinga, který z exempláře Daleké cesty dochovaného do roku 2279 přesně ví, co se s hlavním hrdinou Šimonem bude dít v příštích vteřinách, minutách a dnech.. Zajímavé je i Duškovo pojetí stroje času -- má podobu přívěsku, který temponautovi visí na prsou přesně v místě, kde se na starých obrazech nachází Kristovo duchovní srdce (asijský duchovní kánon tam umisťuje čtvrtou čakru lásky).

K historii - minulé i budoucí - se hlavní hrdina Petr Šimon staví opravdu zodpovědně: pomáhá například Největšímu Čechovi své doby - maršálu Radeckému - se zřízením českého vojska pro napoleonské války a poté se dobrovolně stává doživotním činovníkem počátku českého národního obrození. Ostatně podobně jako jeho duchovní otec, který v knize několikrát zmiňuje 21. srpen -- datum, pociťované jeho hrdiny jako fatální. Právě 21. srpna 2068, po stu letech, nechává autor z iniciativy světového státu "Spojených národů" zničit veškeré zbraně hromadného ničení a jedovaté civilizační materiály. I z některých dalších úryvků by normalizační orgány vyčetly leccos, co by se jim nelíbilo: "Znalost historie jí přímo napověděla asociace Babylon -- Řím -- Vídeň. Petr měl už na jazyku další jméno, Moskva, ale včas se vzpamatoval, i tak už ukázal z budoucnosti víc, než zamýšlel."

Cestovatelé se ale na svých cestách setkávají s velkým počtem osobností, které především hudebně nevzdělaný současník nezná (skladatelé Habermann, Oehlschlägel, Vitásek, Mašek, Drechsler), což se autor snaží vyrovnat vysvětleními, která v zájmu udržení toku děje nemohou být úplná. A přitom by stačilo zařadit za text zdánlivou hloupost, kterou svého času tolik kritizoval Jan Werich: odborné vysvětlivky. Vždyť vyprávění je očividně koncipováno jako připomenutí krajových a národních hodnot...

Čtenáři, který děkuje za každou možnost k pousmání, jako jsem já, je dobrý každý, třeba i bezděčný humorný prvek. Jeden z dobrých vtipů vznikl například rozpětím mezi napsáním a publikací textu: nejenže v roce 2001 nevznikl sjednocený světový mírový stát "Spojené národy", ale ani trasa B pražského metra ani v naší době nevede z Radotína do Čakovic a C z Dolních Chabrů do Průhonic. Možná však, že v roce 2279 už budou opravdu fungovat trasy D, E, F, G, H, I, J, K a L, z nichž posledně jmenovaná bude vést do letohrádku Hvězda, vedle něhož, v kontemplativní atmosféře pražských Petřin, bude stále ležet autorův byt, základna všech letů časem...

P.S.: Kniha by dle autorových informací měla být k sehnání v knihkupectvích, která jsou alespoň trochu orientována na nekomerční beletrii. Praktickým příkladem je pražské knihkupectví Fišer.

(Psáno též pro časopis Dobrá adresa)

                 
Obsah vydání       3. 6. 2005
3. 6. 2005 Británie: Úřady zasahují proti pirátům s farmaceutiky
3. 6. 2005 United Islands of Control & Profit podruhé? Petr  Šafařík
3. 6. 2005 Děti žijící v blízkosti vedení vysokého napětí trpí leukémií
5. 6. 2005 Vzkazuje vám Jeremy Paxman Jan  Čulík
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
3. 6. 2005 Barroso: Evropská ústava není mrtvá
2. 6. 2005 John Bruton: Evropská ústava není mrtvá
3. 6. 2005 Demokracie je vláda nevědoucích Martin  Škabraha
3. 6. 2005 Vždyť přece létat časem je krásné Tomáš  Koloc
3. 6. 2005 Jak to chodí na Ruzyni
3. 6. 2005 Proč byl odvolán ředitel Českého krasu?
3. 6. 2005 V Litoměřicích se konal 11. Salon kritického myšlení Jan  Čulík
3. 6. 2005 Azyl a království Alex  Koenigsmark
3. 6. 2005 Je útlak plodný? Kvete umění při útlaku jinak? Jan  Čulík
3. 6. 2005 O čem právě hlasuji/eme... Vladimír  Rott
3. 6. 2005 Okupace politické strany a její důsledek Stanislav A. Hošek
3. 6. 2005 Je načase zrušit euro
3. 6. 2005 Jak ochočit kamiony Jiří  Kofránek
3. 6. 2005 Nechte Gatesovi jeho miliardy
2. 6. 2005 Používáte MS Office? Pak jste dinosauři! Jan  Sýkora
2. 6. 2005 Po privatizaci britských železnic: Vlaky jezdí pomaleji
2. 6. 2005 Malý - ať člověk nebo stát - je vždycky bit Josef  Vít
2. 6. 2005 Elita bohužel selhává a kritika Národní galerie má slabiny v argumentaci Jan  Paul
2. 6. 2005 Památník anebo byty? Přemysl  Janýr
1. 6. 2005 Jak se Japonsko brání globalizaci
1. 6. 2005 Elity informačního věku a útlak v Americe?
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
5. 6. 2005 Vzkazuje vám Jeremy Paxman Jan  Čulík
3. 6. 2005 Vždyť přece létat časem je krásné Tomáš  Koloc
3. 6. 2005 Azyl a království Alex  Koenigsmark
3. 6. 2005 O čem právě hlasuji/eme... Vladimír  Rott
3. 6. 2005 Je útlak plodný? Kvete umění při útlaku jinak? Jan  Čulík
3. 6. 2005 Británie: Úřady zasahují proti pirátům s farmaceutiky   
3. 6. 2005 Okupace politické strany a její důsledek Stanislav A. Hošek
3. 6. 2005 Jak ochočit kamiony Jiří  Kofránek
3. 6. 2005 Poučení z francouzského a nizozemského NE Michael  Kroh
2. 6. 2005 Elita bohužel selhává a kritika Národní galerie má slabiny v argumentaci Jan  Paul
2. 6. 2005 Památník anebo byty? Přemysl  Janýr
2. 6. 2005 Pozor, v Ruzyni se krade Jan  Čulík
2. 6. 2005 Používáte MS Office? Pak jste dinosauři! Jan  Sýkora
1. 6. 2005 Jak se Japonsko brání globalizaci   
1. 6. 2005 Nepořádám hon na Knížáka Jiří  David

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
3. 6. 2005 Vždyť přece létat časem je krásné Tomáš  Koloc
3. 6. 2005 Azyl a království Alex  Koenigsmark
3. 6. 2005 Je útlak plodný? Kvete umění při útlaku jinak? Jan  Čulík
23. 5. 2005 "Bez paměti žilo by se lépe ..." Jakub  Kára
12. 5. 2005 Viewegh se k stáru naučil psát Jan  Čulík
10. 5. 2005 Sedmero rozchodů Irena  Zítková
6. 5. 2005 Horory v domácím balení František  Hrdlička
14. 4. 2005 Neprožívám žádné velké excesy Filip  Sklenář
21. 1. 2005 K čemu je podivné myšlení o takových věcech, jako je například literatura Pavel  Janoušek
19. 1. 2005 Jana Černá neboli Honza Krejcarová, dcera Mileny Jesenské, milenka Egona Bondyho, černá lyra nebo bílá labuť s poraněnou perutí Bohumila Hrabala ... Ludvík  Hess
14. 12. 2004 "Kolik budu muset studovat literatury?" Rajendra A. Chitnis
14. 12. 2004 `How much literature do I have to do?' Rajendra A. Chitnis
6. 12. 2004 Supermarket sovětských hrdinů v časopise Téma   
6. 12. 2004 Na genologické vycházce František  Hrdlička
1. 12. 2004 Autorské čtení "nezavedených" spisovatelů