Když se mluví o Já,
zní to blízce.
Jenže Já je podvod.
Člověk může vzpomínat,
čím vším byl, v čem obstál
a čeho dosáhl,
ale to je jen statistika.
O Já se totiž nedá mluvit v časech.
Já nebylo a nebude.
Já je.
Je a není.
Je jen v okamžiku;
jen se ho podaří zachytit,
stává se ne -- Já.
Já je améba,
vykradený hýlémorfismus.
Já je Zénónovou aporií,
je želvou,
kterou Achilles nechytí
je šípem,
který k žádnému cíli nedoletí.
Ale je.
I když nebude,
a ví, že nebude,
tak je.
Nemá jinou možnost,
žádné bylo a bude.
Jen být anebo nebýt.