II. 2. Manipulace emocemi a kontextem -- obsahové a kontextuální manipulace

Emocemi se snadno zkreslí usilovné, zevrubné a mocné přemýšlení nebo významné informace. Vzbudí se větší naděje, než by považoval chladný úsudek za oprávněné ... Namísto vysvětlení se předkládají metafory a namísto pravdy alegorie.

(Kant)

Manipulace nesrozumitelností je jediný typ manipulace, který manipuluje pouhou formou. Všechny ostatní manipulace jsou buď obsahové (emocionální manipulace, manipulace přesmykem) nebo strukturní (manipulace řazením), a proto bude návod na jejich odhalení vyžadovat zvládnutí jedné z metod obsahové analýzy, tzv. analýzu středního dosahu.

Analýza středního dosahu

Analýzu středního dosahu zahajujeme určením aktorů. Každý srozumitelný či alespoň přístupný text má své aktory. Aktorem textu může být kdokoliv a cokoliv: člověk, lidstvo, Václav Černý, dav, dělník, kapitalisté, dobro, židle, Bůh, tramvajová zastávka, kniha, růže, telefon. Většina textů obsahuje 2--5 zásadních aktorů a nespočet aktorů "okrajových". Podívejte se na následující text:

(Vybral jsem záměrně text, popisující boje římské spodiny a vládnoucí vrstvy: jde mi o to, aby to byl text z hlediska dnešního čtenáře politicky neutrální. U ukázek z naší doby, uvedených níže, je však nezbytně nutné, aby čtenář dokázal vůči nim zachovat svou neutralitu, i když z nich třeba vyplývá, že politicky manipuluje jeho strana, která je mu osobně názorově blízká.)

Text je srozumitelný (jakkoli náročný kvůli svými komplikovanými a dlouhými souvětími), protože víme, o čem se v něm píše. Jestliže je srozumitelný, je také přístupný a můžeme určit jeho základní aktory. Na jedné straně to je nepochybně Leontius, člověk, o kterém celý předložený text je.

Proti Leontiovi stojí aktor dav (nikoliv tedy Petrus Valvomeres, protože Leontinus se v textu nestřetává s Petrem, ale s celým rozlíceným davem, na úrovni Leontia je dav, nikoliv jen jeho část). Jak vidíme, aktorem je vždy subjekt, o kterého jde v textu především.

Určili jsem si srozumitelnost i přístupnost textu, určili jsme si jeho aktory a můžeme přejít k samotné analýze středního dosahu.

Jako první se pokusíme nalézt emocionálně laděná slova vážící se ke všem hlavním aktorům textu.

Podotkněme, že emocionálně laděná slova dělíme na absolutní a kontextuální. Absolutní v sobě nesou emoci vždy, bez ohledu na okolní slova, kontextuální pak svoji emocionalitu i její náboj získávají teprve umístěním do kontextu -- mezi jiná slova.

Například "svrchovaně spravedlivý" je kladné emocionálně nabité dvousloví bez ohledu na kontext. "Přísný" je emocionálně kladné nebo záporné podle kontextu.

Jestliže jste přísní na ty, kteří si to zaslouží, slovo nese kladný emocionální náboj, jestliže jste zbytečně přísní, záporný. K aktoru "Leontius" se váží následující emocionálně laděná slova: osvědčený, svrchovaně spravedlivý, laskavý, přísný, náchylný k milostným rozkošem, nepřístupný strachu, se sebedůvěrou.

K aktoru "dav" se váží následující emocionálně laděná slova: zběsilá smečka, pohromy všeobecného rozvratu, malicherná, sveřepě napadla, rozlítil, zpupnou a hrozivou, hadí tváře ječících výtržníků. Všechna absolutní emocionálně laděná slova navázaná na aktora "Leontia" jsou bezvýhradně kladná, kontextuální kladná nebo neutrální, přičemž převažují kladná. Všechna absolutní i kontextuální emocionálně laděná slova navázaná na aktora "dav" jsou záporná.

Můžeme tedy určit první obsahové charakteristiky textu:

I. Emocionalitu textu (na škále emocionální x neemocionální) -- která je určena počtem absolutně a kontextuálně emocionálně nabitých slov. Náš zkoumaný text je rozhodně emocionální. Emocionálně laděných slov je plný.

II. Fundamentalističnost textu (na škále nefundamentalistický x fundamentalistický), přičemž za fundamentalistický text považujeme text, který:

A. Striktně přisuzuje, (distribuuje) kladně a záporně laděná emocionální slova vzhledem k  aktorům, tedy text, který jednoho z aktorů obklopuje výhradně kladně laděnými emocionálními slovy, zatímco druhého záporně laděnými emocionálními slovy. Zde pozor -- pokud text obklopuje pouze jednoho aktora, ať už výhradně kladnými či zápornými emocemi, je podmínka striktní distribuce vzhledem k aktorům také splněna! Text, který distribuuje striktně kladné a záporné emoce aktorům, je text zaujatý, přičemž každý fundamentalistický text je zaujatý, ale ne každý zaujatý je fundamentalistický, protože se může vyskytnout -- jakkoli zřídka -- případ, kdy popisujete něco, co je v daném kontextu skutečně výhradně kladné a záporné. Náš text první zkoumanou vlastnost fundamentalističnosti splňuje.

B. Rozděluje svět (svět faktický i svět textu) na černý a bílý bez přívlastků. To znamená, že mezi bílým a černým neexistují žádné přechody. Jste buď na straně dobra, nebo zla, mezistupeň neexistuje. Také tuto vlastnost náš text splňuje.

C. Je neobjektivní -- tzn. reálný svět ho nezajímá. Pokud byste autorovi našeho textu řekli, že lidé z toho davu měli v něčem pravdu, a pokusili se argumentovat, autor (zde Marcellinus) řekne: "Nemůžete mít pravdu, Leontius je kladný a dav záporný bez ohledu na reálný svět." Důležitá není skutečnost, ale autorova představa toho, jak by skutečnost měla vypadat. Příklad: dle autora je Leontius svrchovaně spravedlivý, i když Valvomera odsoudí za minutu, aniž se ho na cokoliv zeptá a cokoliv si o něm zjistí. Skutečnost není důležitá. Tedy i zde náš text podmínku splňuje.

Náš text splňuje všechny podmínky fundamentalističnosti, a je tedy fundamentalistický.

III.Sofistikovanost textu (na škále sofistikovaný x nesofistikovaný). Sofistikovaný je každý text, který záměrně skrývá to, co sděluje. Uveďme si jednoduchý příklad. Autor tohoto textu chce, aby jeho bratr Jan místo něj zryl docela rozměrnou zahradu. Nesofistikovaně to udělá následujícím způsobem: "Honzo, já jsem strašně líný člověk, nerad pracuji a dneska zrovna nemám náladu. Vem si rýč a zryj to tady, ano?" Načež bratr Jan řekne, že není tak hloupý, jak možná na první pohled vypadá, a ať si zmíněnou zahradu autor nakypří sám. Sofistikovaně požádám bratra o pomoc následovně: "Honzo, prosím tě, tady je asi na zahradě docela velký poklad, ale měl jsem sen, že ho může najít můj bratr, a to tak, že celou zahradu důkladně zryje. Když ten poklad najdeš, dám ti půlku, ano?" Autor zakrývá to, co skutečně chce, jiným sdělením -- to je sofistikované jednání. Zde se samozřejmě jedná o sofistikovanost primitivní a snadno odhalitelnou, ale existují nebezpečnější texty. Náš druhý text Leontius je nesofistikovaný, protože autor neskrývá to, co textem sděluje.

Uveďme si nyní příklady nesofistikovaného a sofistikovaného textu.

Právě uvedený text je text nesofistikovaný. Jeho autor je fundamentalista (text splňuje všechny tři podmínky fundamentalistického textu), který nenávidí filozofii a zbožňuje víru, ale bojuje "s otevřeným hledím", své -- jakkoli nenávistné a umanuté -- stanovisko prezentuje otevřeně. Sdělení "Filozofie může za všechno zlo, kdežto náboženství a víra nás jako jediné mohou zachránit -- takže filozofii je třeba vymýtit", říká přímo a bez obalu.

Podívejme se nyní na druhý text:

Na první pohled běží o významně odlišný text. Ale čím? Stejně jako text první je -- až na některé pasáže -- srozumitelný. Jeho aktoři jsou: védské poznání, poznání na základě vlastní zkušenosti, čtenář a Hnutí pro vědomí Kršny (Hare Kršna). Podívejme se nejprve na emocionálně laděná slova a jejich distribuci vzhledem k aktorům.

K aktoru "védské poznání" jsou navázána emocionálně laděná slova "vědecké, čisté, ušetří nám spoustu času, správná autorita, správný zdroj, poselství z pravého zdroje", k aktoru "poznání na základě vlastní zkušenosti" slova "nedokonalé smysly, nikdy nedojdeme ke správným závěrům, zmaten, těžké". Aktor "čtenář" je mírně záporný až neutrální, aktor "Hnutí pro vědomí Kršny" je jednoznačně pozitivní, přičemž je spojený s aktorem "Védské poznání".

Oba dva texty jsou fundamentalistické (tedy striktně distribující emoce mezi aktory, černobílé a lhostejné k realitě), ovšem zatímco první je otevřeně fundamentalistický, druhý je skrytě fundamentalistický. Skrývá, "obaluje" sdělení tak, abychom jej při čtení nepostřehli.

Neříká: "poslouchejte mě, protože já jsem vyvolený, zatímco vy jste pitomá hovada, co mají poslouchat", ale "védy přikazují, abychom se obrátili na duchovního mistra, pravého guru... V této souvislosti bylo použito slova povinně." Ale význam obou vět je stejný, liší se pouze bezprostřední účinek -- jen stěží bychom poslouchali člověka, který nám říká, že jsme tupci. Odlišnost prvního a druhého textu tedy není ve fundamentalističnosti, ale v míře sofistikovanosti -- skrytosti obsahu sdělení, přičemž je jasné, že daleko nebezpečnější -- a nemorálnější -- je text druhý.

A dostáváme se k nejobtížnější -- a také nejdůležitější -- části našeho rozboru textů, k určení východisek a logické konzistence textů.

IV. Východiska textu

Nejprve předběžná a informativní definice: "Východiska textu jsou jakési pilíře, na kterých text stojí a bez nichž by nikdy nevznikl." Jsou to základní předpoklady, přijaté hypotézy textu. Východiska textu nemusí být nutně v textu uvedena, a dokonce si je nemusí uvědomovat ani autor, ovšem přítomna jsou v každém textu. Připomeňme si text o filozofii a víře (viz výše).

Jak si určíme jeho východiska? Za prvé -- vycházíme z faktu, že v naprosté většině případů jsou východiska textu spojena s jeho aktory -- zde filozofie a víra. Za druhé -- víme, že východiska budou formulována spíše abstraktně -- na vyšší míře obecnosti. A za třetí -- víme, že východisek textu nebude obvykle více než pět.

Východiska textu jsou následující:

Formulace východisek textu tedy není striktní, ale rozptyl správně určených východisek je poměrně malý.

Určeme si nyní východiska textu Védské poznání. Vypadají následovně:

V. Logická konzistence textu

Logická konzistence textu je vlastnost vážící se na bezrozpornost a správné odvozování textu. Text je logicky konzistentní, pokud je bezrozporný a z jeho premis (přijatých předpokladů, východisek) skutečně vyplývají závěry. Z toho ovšem v žádném případě nevyplývá, že s každým logicky konzistentním textem budeme souhlasit. Podívejme se na následující text:

Tento text je logicky konzistentní, ovšem málokdo z nás s ním bude souhlasit. Nesouhlasíme totiž s východisky (přijatými předpoklady) takového textu:

Naopak -- nutně -- musíme odmítnout jakýkoliv logicky nekonzistentní text -- i kdybychom souhlasili s jeho východisky.

Text je blábol, i kdybych s jeho předpoklady a cílem souhlasil. Dobrá vůle tam, kde chybí schopnost myslet, mnoho nezmůže.

Obecně tedy existují texty:

Logicky konzistentní, s jejichž východisky souhlasíme.

Logicky konzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme.

Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky souhlasíme.

Logicky nekonzistentní, s jejichž východisky nesouhlasíme.

Zůstaňme ještě chvíli u textů logicky konzistentních, s jejichž východisky nesouhlasíme. S východisky textu nesouhlasíme v zásadě ze tří důvodů:

I. Východiska jsou fakticky nesmyslná. Pokud je východiskem textu fakt, že nejlepším plavcem na Zemi je cihla obalená kovovým drátem, odmítáme východisko, protože je fakticky nepravdivé.

II. S uvedenými východisky hodnotově, nikoliv fakticky, nesouhlasíme. Naše hodnoty nám je neumožňují přijmout. Pokud je východiskem textu předpoklad, že "všechny děti jsou na nic a měli bychom je vyvraždit", není možné prokázat, že východisko je nepravdivé, ale je možné takové východisko z naší pozice hodnotově odmítnout. Aristoteles napsal: "Pokud někdo tvrdí, že je vždy dobré zabít svojí matku, neuváděj argumenty, ale vytáhni klacek." Některá východiska jsou nevyvratitelná, a přesto zrůdná. Ostatně, podívejme se na další text:

Text je srozumitelný, není "příliš" emocionální, není fundamentalistický, není sofistikovaný a je logicky konzistentní. Přesto je to text, který nestojí za čtení, a abychom na to přišli, stačí si určit jeho východiska:

Samozřejmě, že tato východiska nejsou v textu bezprostředně uvedena, ale celý text na nich stojí. Nikdy nemůžete prokázat, že jsou fakticky chybná -- nemůžete text vyvrátit. Ale pokud jako emocionálně dospělý člověk chápete, že druzí nejsou hračky na jedno použití, a nechcete, abyste se sami hračkou na jedno použití stali -- musíte autorem takového textu z hloubi duše pohrdat. Řečeno vědečtěji: hodnotově jeho text odmítnout.

A zbývá poslední, nejobtížnější charakteristika textu -- analytičnost

(na škále analytický x neanalytický).

Analytický text splňuje všechny následující podmínky:

1. Podává informace (tzn. sděluje nějaká netriviální fakta);

2. Informace strukturuje (uspořádává) logicky správně tak, aby z nich mohl odvozovat další fakta nebo interpretace fakt;

3. Uvedené interpretace (vysvětlení) faktů jsou dokládány -- logicky správně -- na základě faktů a uvedených předpokladů;

4. Je logicky konzistentní s výslovně uvedenými předpoklady, východisky a omezeními těchto předpokladů;

5. Může být falzifikován, tzn. existují způsoby, jak prokázat jeho logickou nekonzistenci nebo nepravdivost jeho východisek.

Což mimo jiné znamená, že žádný analytický text:

Neanalytický text je pak opakem textu analytického. V jistém, velmi nebezpečném zjednodušení můžeme říci, že analytický text podává množství logicky správně uspořádaných faktů a přibližuje jejich možné interpretace, zatímco neanalytický text podává jednu interpretaci skutečnosti, nejčastěji v emocionálním hávu.

Nyní, když jsme se seznámili s analýzou středního dosahu, která jednotlivé obsahové manipulativní techniky umožňuje odhalit, můžeme přejít k dokončení typologie manipulací. A protože si jednotlivé typy obsahových manipulací budeme ukazovat na televizním vysílání, je nutné nejprve upozornit na fakt, že televizní záběry nejsou pouhým výsekem reality. Proti chápání televize jako média přinášejícího nám realitu hovoří zejména následující argumenty:

Za prvé existuje daleko více událostí, než kolik jich televizní zpravodajství vysílá, a "někdo" z nich vybírá ty, které budou zastupovat realitu. Za druhé, vybrané události se zabírají z jistého úhlu, jejich řazením a slovním komentářem k nim "někdo" přidává vysvětlení, informaci, jak si předloženou realitu vyložit. Jinými slovy jejich interpretaci.

Uveďme jednoduchý příklad:

To je čirý politický podvod. Je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg podporuje dobročinné akce a udělal hodně pro potřebné, ale jestliže jeho dobročinnost sledujete den před volbami, není pořad o jeho dobročinnosti, ale o tom, koho bude dobré volit. A podobně otázky reportérů jsou již vysvětlení, tedy odpovídají samy sobě. Nejde o to, dozvědět se, co je zač Karel Schwarzenberg, ale představit ho jako naprosto skvělého člověka. A znovu: je docela dobře možné, že Karel Schwarzenberg je dobrý člověk, ale účastnit se takto manipulujícího pořadu den před volbami o smyslu pro fair play prostě nevypovídá. Čím lépe a pozitivněji jej budou reportéři líčit, tím problematičtější by se nám měl zdát.

A jiný příklad.

Vidíme, že pokud sledujeme televizní zprávy, čteme noviny, posloucháme rozhlas, nevidíme ani neslyšíme realitu, ale již interpretaci reality. A tato interpretace může být od reality samé významně odlišná. Jaké tedy existují typy televizní obsahové manipulace?

Proveďme jednoduchý pokus a porovnejme dva zpravodajské pořady z období televizní krize, kdy proti sobě stáli tzv. "Vzbouřenci" a "Bobovize" (neoficiální a oficiální Česká televize). Jednalo se o kritickou dobu, ve které se kvalita novinářů a jejich morální profil projeví nejzřetelněji. Manipulovala svými diváky některá ze stran sporu? A jakým způsobem?

Třetí a závěrečná část ZDE