A přitom jsme již pod prahem potravinové bezpečnosti, klesla stáda krav pro zajištění výroby mléka a mléčných výrobků, klesají stavy prasat, v současnosti maso dovážíme. Po ropném krachu už nic odnikud nedovezeme a budeme rádi, že úhory sami znovu osejeme pro svoje obyvatelstvo, aby se najedlo, ne aby jezdilo v autech.

Principielně samozřejmě můžeme všechny úhory oset řepkou na MEŘO, ale již dnes, při pouhých cca 300 tisících ha máme tak vysokou koncentraci řepky v osevních postupech, že to přináší vyšší nákladovost pěstování (vyšší tlak chorob a škůdců). A pesticidy a hnojiva nejsou z obnovitelných zdrojů.

Je to podobné s naším zemědělstvím, jako jinde ve vyspělém světě -- abychom dostali dostatečný výnos, musíme na pole dodat externí energii, v současnosti hlavně z neobnovitelných zdrojů. Pokud tato nebude dodána, výnosy řepky nebudou 3 t, jak uvádí autor, ale možná 1,5 t a u pšenice se taktéž vrátíme někam ke 3-4 t místo současných 6-8.

Tolik asi realita.

Na ropný šok se musí připravit i ČR a doufejme, že naši politici alespoň připouští, že ta krize přijde. Pokud budou dostatečně odvážní, mohla by u nás energetická krize proběhnout méně razantně, ale že bude, to je myslím stoprocentní jistota.

Autor je pedagog na České zemědělské univerzitě v Praze.